VIP Sport

22. května 2016 • 05:00

Maminka hokejového hrdiny Pastrňáka: Byl živé dítě, už učitelky ho zbožňovaly

Autor:
###BLOK-TOP-VIDEA###

Přijel dřív, než si oba přáli, cesta českých hokejistů světovým šampionátem ve čtvrtfinále skončila. Na nejmladšího člena týmu Davida Pastrňáka čekala doma maminka Marcela s dortem k  dvacetinám. A zavzpomínala, jaké to bylo, když její syn ve třech letech začínal na holčičích brusličkách a v šestnácti odešel hrát do Švédska.  



Jak synovy kulatiny oslavíte?
„Pojedeme domů do Havířova, už tam mám objednaný dort. Uděláme si pěknou oslavu i s Davidovým starším bráchou Kubíkem, vždyť my tři se sejdeme tak jednou do roka."

Co dostane hokejová hvězda k narozeninám?
„Na velké dárky si u nás nepotrpíme, většinou je to dort a nějaký hadřík na sebe, ale teď má Davídek kulatiny, tak aby měl něco na památku. On ale není typ, co nosí přívěsky, má od táty řetízek, to mu stačí. Možná mu udělám koláž s fotkami jeho psíka, desetileté fenky Apple. Říkáme jí „Epina“, protože volejte na psa Apple. David ji má rád. Když tenkrát odjel do Švédska, psal mi, že se mu stýská po Epince. Ne po mamince.“

Muselo to být těžké poslat šestnáctiletého syna hrát hokej do ciziny…  
„Jednoduché to nebylo, byla jsem ráda, že mám doma ještě Kubíka. Ale David z toho byl tak nadšený a tak se těšil, že jsem mohla jen souhlasit. Mně to bylo vlastně jen sděleno. Ale když měl odjet, byla jsem strašně nervózní. A smutná. Já jsem taková plačka.“

Dres, kšiltovka, křik! Takhle fandí maminka Davida Pastrňáka

Vybavila jste ho na cestu nějakými radami? Kontrolovala jste, jestli si s sebou zabalil dost ponožek?
„Balila jsem já, takže jsem si byla jistá, že má s sebou všechno, co potřebuje. A rady? Nic zvláštního. Vždycky jsem kluky vedla k tomu, aby si doma uklízeli. A taky jsem mu asi řekla, co mu říkám doteď: aby nezapomněl, odkud je.“

Když jste pak za ním do Södertälje přijela, měl doma uklizeno?
„Dopředu mi hlásil: Mamko, ale já jsem uklízel. No, bylo to poznat. I když uklízel po chlapsku. Ale snažil se.“

Uměl anglicky, než se vydal do světa?
„Neuměl vůbec, naučil se až tam. Ale byl tam od začátku tak nadšený, že jsem musela být spokojená i já. Šťastná, že tam nebrečí. On vlastně nikdy nebrečel. Z první zprávy, co mi poslal, bylo jasné, že mu Švédsko učarovalo. Prý se mu tam strašně líbí a už nikdy odtamtud nechce odejít. Prý i kdyby tam měl dělat v pizzerce… Když odjížděl, myslela jsem, že se mi třeba za půl roku vrátí. Ale brzo jsem zjistila, že nevrátí.“

A nevrátil, draftovali ho Boston Bruins. Byla jste u jeho prvního zápasu v NHL?
„Nebyla. Řekli mu to ze dne na den, že zítra nastoupí. Nestihla bych to. Ale na draft mám úžasné vzpomínky. Byla jsem strašně nervózní, i když jsem ničemu nerozuměla. Když jsem se pak vrátila z Ameriky, pouštěla jsem to snad každý den pětkrát, až mi kamarádka řekla, jestli nejsem trošku na hlavu. Ale já jsem to prostě nechtěla zapomenout. Když zaznělo David Pastrňák, jako by se mi podlomily nohy. Na záznamu je vidět, jak mě David zvedá, protože já bych snad ani nevstala.“

GALERIE | Podívejte se na fotografie z Pastrňákova dětství

David Pastrňák měl odmalička pohyb v krvi
David Pastrňák měl odmalička pohyb v krvi

Jak sledujete Davidovu kariéru v NHL?
„Viděla jsem všechny jeho zápasy, často ani nejdu spát nebo si nařídím budíka. Voláme si před utkáním i po něm, píšu mu zprávy už v průběhu. Hodně ho chválím, jsem taková chválicí maminka, ale klidně i napíšu, že to bylo naprd. Ale spíš se snažím ho povzbudit, když se něco nepovede.“

Jaká jste fanynka?
„Šílená, hodně křičím. V Havířově na zimáku jsme byly vyhlášená parta maminek, řvaly jsme celkem dost. Kluky je třeba podpořit. Já si zařvu i doma u televize, ale jen když dají gól. Rady nerozdávám.“

Žijete v Praze sama, jen s pejskem. Neplánujete odejít za synem do Ameriky?
„Chystám se už od loňska, ale nějak to nevychází. David nejdřív nechtěl, asi měl strach, že bych tam byla jako koule u nohy, když neumím anglicky. Tehdy říkal rezolutně: ne! Letos už říká: mně je to jedno. Takže mám šanci.“

Jak vlastně váš syn s hokejem začínal?
„Ve třech letech. Neměřil ani metr, tak jsme sehnali jen holčičí brusle. Ubrousily se zoubky, a tak začínal. Žádná výstroj! Stačila zimní kombinézka a lyžařské rukavice, někde jsme sehnali malou žlutou přilbu. Jenže on chtěl i dres, protože hokejista přece musí mít dres. Tak jsem mu přešila tréninkový dres jeho táty.“

Jaké byl David dítě?
„Hrozně živé. Začal chodit v deseti měsících. Zlobil, pořád někde lítal. Každou chvíli někde upadl a bylo mu jedno, že mu teče krev. Říkali jsme si, že snad ani nemá práh bolest. Ale byl šikovný. Ve škole sice často chyběl, a přesto mu učení šlo. Měl jedničky, dvojky, sem tam nějakou trojku. Nebyl vůbec špatný žák.“

A jaký je dnes, jako člověk?
„Strašně hodný, veselý, přátelský. On si vlastně odmalička uměl získat lidi, to mu zůstalo. Učitelky ve školce ho zbožňovaly, odmalička měl pusu od ucha k uchu, prostě šťastné dítě. Přesto, že do pěti let si mluvil svou vlastní hatmatilkou, měl neobvyklou vadu řeči a nikdo mu nerozuměl. Dnes se smějeme, jestli náhodou už tehdy nemluvil anglicky. Že se asi pro tu Ameriku narodil.“

Teď se vám vrátil ze šampionátu asi ne úplně spokojený. Co mu uvaříte dobrého?
„Zeptám se, na co má chuť.  On měl vždycky hrozně rád bramborový salát a řízky, ale když minule přijel, poprvé salát nechtěl, protože si hlídá figuru. Dělala jsem mu hovězí s dušenou mrkví a brambory. On není náročný. Kromě zelí jí všechno.“

Pastrňákova maminka vypráví: Jaké byl David dítě? Co mu chybělo v cizině?