VIP Sport

7. září 2016 • 20:09

Snoubenka Vašíčka (†30): Dnes je nejhorší den v roce, pořád se s tím učím žít

Autor: ,
###BLOK-TOP-VIDEA###

Měli před svatbou. Obrovský chlap s ještě větším srdcem Josef Vašíček (†30) a Michaela Jajtnerová (33) plánovali děti, velkou šťastnou rodinu. Jenže pád klubového letadla Jaroslavli, který se stal přesně před 5 lety, všechny plány zničil...



Byla středa, 7. září 2011, 14:02 středoevropského času a jim se navždy změnil život. Lucie Marková (35), Kateřina Rachůnková (36) a Michaela Jajtnerová (33) v tu chvíli přišly v troskách letadla u Jaroslavli o své milované muže. A český hokej o své hrdiny. Dnes je to přesně pět let, kdy spadl JAK-42 s týmem Lokomotivu na palubě. Celkem na palubě zříceného letadla zahynulo 44 ze 45 lidí – přežil pouze palubní inženýr Alexandr Sizov.

Míšo, na Instagramu jste před časem zmínila, že jste znovu začala žít, ale že to šlo hodně ztěžka a že číslo 63 zůstane navždy ve vašem srdci. Jak tedy teď žijete?

„Víte, slovy se to ani nedá popsat, kdo to nezažil tak si to nedovede ani v tom nejhorším snu představit... Že jsem začala žít, bylo myšleno tak, že jsem se po dvou letech vrátila relativně k normálnímu životu. Nastoupila jsem k havlíčkobrodskému hokeji jako asistentka na sekretariátu a byla tam 3 roky. Ta práce mi strašně moc pomohla, měla jsem zaměstnanou hlavu. Říká se, že práce a čas je nejlepší lékař. Nechtěla jsem tomu ze začátku uvěřit, ale je to tak. Postupem času se s tou bolestí a bezmocí naučíte žít, protože vám nic jiného nezbude. Jenže ta bolavá jizva na srdci tam zůstane do konce života...“

Jak často na Pepu myslíte? Snad se nebudete zlobit, když se zeptáme, zda se ke slovům »znovu začala žít« pojí i láska?

„V srdci a ve vzpomínkách budu mít Pepču celý život, to mi už nikdo a nikdy nevezme! Není dne, kdy bych na něj nemyslela. Víte, Pepča nasadil tak moc vysokou laťku jako byl on sám vysoký. Takže je to strašně moc těžké...“

Už je to pět let. Napadne vás, jaký by teď byl asi váš život, kdyby to prokleté letadlo nespadlo?

„Určitě. Pořád si pokládám otázky proč, a kdyby? Asi jako všichni. Jedno vím jistě – byli jsme zasnoubeni a rok na to jsme se chtěli brát. Pepča chtěl strašně moc děti a já také, ale ne v Rusku. Domluvili jsme se, že až tam ukončí svoji kariéru, tak půjde hrát do Švýcarska. Tam by byly na založení rodiny ideální podmínky, protože hokejové kluby jsou od sebe blízko, a byl by tak každý den doma. Ne jako v Rusku, kdy vyjeli na trip a deset dní byl pryč. A zdravotnictví a lékařská péče by ve Švýcarsku byla na mnohem lepší úrovni.“

I pět let po tragédii, kdy v letadle u Jaroslavle ztratila snoubence Josefa Vašíčka, Michaela Jajtnerová s láskou vzpomíná.
I pět let po tragédii, kdy v letadle u Jaroslavle ztratila snoubence Josefa Vašíčka, Michaela Jajtnerová s láskou vzpomíná.

Ve středu bude opět 7. září. Co ten den budete dělat?

„Sedmého září je pro mě tím nejhorším dnem z celého roku. Stejně jako pro všechny blízké. Volaly mi holky z Ruska - partnerky a manželky kluků, jestli přiletím. Klub jako každý rok pořádá pietu. Byla jsem pozvaná už na první výročí, ale nechci se už vracet na místo, které mi vzalo Pepu. Pro mě to tam je pořád moc bolestivé a vidět místa a připomínat si, kde jsme spolu žili a kde nám bylo hezky, už nechci.“

U hokeje jste trošku zůstala – pracovala jste v havlíčkobrodském klubu, nově se údajně rýsovala práce ve firmě Františka Kaberleho. Platí to?

„Jak jsem již řekla, ano pracovala a byla to super zkušenost. Ta práce mě moc bavila, ale po sezoně jsem v klubu skončila z důvodu, že bych měla navázat na spolupráci s Ferym a jeho kamarádem, kteří mají v plánu za Prahou stavět multifunkční hokejovou halu.“

Hodně času trávíte v Americe. Je to ta nejlepší cesta, jak se pokusit utéct od bolesti a najít nový životní směr?

„Ano je pravda, že tam lítám často, jezdím k Vokounům (bývalý brankář reprezentace a NHL – Vašíčkův spoluhráč), jsou jako moje rodina. V těch nejhorších chvílích mě drželi nad vodou i oni.“

Scházíte se s Kačkou (Rachůnkovou) a Luckou (Markovou)? Co probíráte?

„Ano scházím se s oběma, podnikáme společné akce. Holky už zůstanou neodmyslitelnou částí mého života. Předtím jsme se vlastně neznaly, spojila nás až ta tragédie. Teď jsme v neustálém kontaktu.“

Jedním z jistě nejtěžších momentů za uplynulých 5 let byl soud s rodiči Pepy. Společnou řeč jste už asi od té doby nenašli...

„Ano to máte pravdu, nebylo to vůbec nic příjemného a pořád mě moc mrzí, kam až to zašlo.“