VIP Sport

7. září 2016 • 11:27

Dojemná zpověď manželky hokejisty Marka (†31): Se synem realizujeme Honzovy sny

Autor:
###BLOK-TOP-VIDEA###

Vyšetřování letecké katastrofy v Jaroslavli se už dlouhých 5 let táhne. Lucie Marková (35) by byla ráda, kdyby byl všemu konec a ona se mohla v klidu věnovat pětiletému Honzíkovi, jenž se narodil jen pár týdnů před smrtí jejího manžela Jana (†31). O tátovi, skvělém hokejistovi, mu vypráví, snaží se s ním realizovat plány, které spolu měli. Blesku se o nich rozpovídala.



Byla středa, 7. září 2011, 14:02 středoevropského času a jim se navždy změnil život. Lucie Marková (35), Kateřina Rachůnková (36) a Michaela Jajtnerová (33) v tu chvíli přišly v troskách letadla u Jaroslavli o své milované muže. A český hokej o své hrdiny. Dnes je to přesně pět let, kdy spadl JAK-42 s týmem Lokomotivu na palubě. Celkem na palubě zříceného letadla zahynulo 44 ze 45 lidí – přežil pouze palubní inženýr Alexandr Sizov.

Ptá se Honzík na tátu?

„Řekla jsem mu o tatínkovi všechno. Ví, jak Honzík zemřel. Když se ho někdo zeptá, řekne mu to. Ale ptá se na něj často, má rád, když mu o něm vyprávím. Sám to vyžaduje.“

Ukázala jste mu tátu na videu?

„Ne, ještě ne. Můj taťka vždycky dělal sestřihy gólů, nahrával extraligu, takže máme toho doma hodně. Ale pořád se mi do toho nechce. Máme spoustu fotek, hokejových plakátů, jenže na video jsem ještě nenašla sílu. Svírá se mi srdce, ještě potřebuju nějaký čas.“

Byla jste od té doby na hokeji?

„Ne. A je to taky špatně. Chystali jsme se minulý týden na zápas Matýska Rachůnka, aby Honzík viděl, co ho čeká a neměl z toho strach. Došli jsme tam, ale nehrálo se. Na mistrovství se nedívám, hokej jde mimo mě.“

Hodně jste se synem cestovali, byl to únik z Česka?

„Je pravda, že jsem tak trochu utíkala. Potřebovala jsem restart, vydechnout si. Vrátila jsem se do Prahy, do našeho domku a bylo toho na mě moc. S Honzíkem jsme si plánovali, že poslední sezonu odehraje v Austrálii, takže i kvůli tomu jsme tam vyrazili. Přivezli jsme si spoustu zážitků, nabilo mě to. Jenže jsme cestovali sami...“

Už je to pět let, co se Honzík narodil. A je to také pět let, kdy v Jaroslavli zahynul jeho otec.
Už je to pět let, co se Honzík narodil. A je to také pět let, kdy v Jaroslavli zahynul jeho otec.

S hroznou ztrátou jste se rvala sama, nechcete nikoho obtěžovat, ale přece, kdo vám byl velkou oporou?

„Nejbližší rodina nám pomohla neskutečně. Nebýt jich, bůhví, co by bylo. Všichni v mém okolí mě nechávají brečet na ramínku, jsou zlatí. Ono to pomůže. Všechny obdivuju, že mě ještě neposlali do háje. Jsem jim zavázaná a připravená to oplatit. Ale jinak, nepřeju nikomu, aby zažil podobnou situaci. Jen to, že tě někdo vyslechne, je strašně moc.“

Jsou nějaké společné plány, které postupně realizujete?

„Přemýšlela jsem o tom, ale my jsme ty plány neměli. Snad jen ohledně našich dětí, to ano. Snažím se je realizovat, odškrtnout si je kvůli sobě. Až se někde jednou zase potkáme, tak aby se na mě nezlobil. Takže hokej, tenis, fotbal zkoušíme. Říkali jsme, že holčička bude do tenisu, tenhle plán nevyjde.“

Scházíte se s Kačkou Rachůnkovou a Míšou Jajtnerovou? Co probíráte?

„Všichni kamarádi z mého okolí se snaží pomoct, jsou skvělí. Ale je fakt, že my tři víme, jak se ty další cítí. Byla bych ráda, kdyby holky tyhle problémy neměly, ale na druhou stranu jsem ráda, že někdo ví, o čem mluvím, jak se cítím. Vědí, jak je těžké se s tím poprat. Voláme si, stýkáme se často. Je to strašně fajn.“

Jste nějakým způsobem v kontaktu s Rusy? Ozvali se? Co vyšetřování tragédie, vysvětlil vám někdo, proč letadlo vlastně spadlo?

„Vyšetřování je v běhu, to ještě není ukončené. Čas od času mi přijde dopis od ruské policie. Mnohdy je to nepříjemné. Jinak Jaroslavl nás každoročně zve na pietní vzpomínku. Nechce se mi tam. Plánuju tam letět, ale ne organizovaně. Musím říct, že Jaroslavl i Magnitogorsk pošlou Honzíkovi dárky k narozeninám, přání k Vánocům, to je od nich milé, snaha tam je. Ale vyšetřování? Nic...“

Upřímně, asi už nečekáte, že ještě něco vyšetří...

„Ty první měsíce jsem potřebovala vědět, proč letadlo spadlo a kdo za to může. Teď si říkám, že už to nic nezmění, čas se nevrátí. Asi bych byla ráda, kdyby byl konec a už mi neposílali dopisy. Občas je doručí na českou policii a mně pak přijde obsílka.“