8°C
Odvážná česká házenkářka Eresken o životě v Turecku: O mzdu musela bojovat
Přešla na druhou stranu barikády. Profesionální česká házenkářka Marta Eresken (30) ještě před rokem hrála v Turecku. Kariéru ukončila kvůli loňskému pokusu o vojenský převrat a ze strachu o život se vrátila zpátky domů. U sportu zůstala, když kývla na nabídku produkční v deníku Sport.
O vojenském převratu
„Když jsem se vracela do Turecka z dovolené doma. Letěly jsme s mamkou a v Istanbulu jsme přistály přímo do vojenského puče. Měly jsme štěstí, že jsme stihly přestup na spoj do Adany, takže jsme tomu o minuty unikly. Manžel byl vyřízený a panikařil. Pořád nám říkal, že se děje něco hrozného. Turecky jsem uměla, ale ta slova, co z něj létala, jsem v životě neslyšela. Musela jsem si to najít na internetu, abych zjistila, že mi povídal o převratu.“
O mzdu musela bojovat
„V Česku nejsou peníze. Brala jsem třeba tři tisíce měsíčně. Proto u nás hrají házenou buď studentky, nebo holky, které jsou zaměstnané a mají příjem. V Turecku je plat mnohem lepší, ale zase většina klubů včas neplatí a nakonec se o peníze musíte soudit. Měla jsem to štěstí, že jsem nakonec všechny své finance získala.“
Měla strach o život
„V Turecku začaly přibývat atentáty. Jely jsme na zápas do Ankary, a když jsme byly před cílem, najednou zpráva, že vybuchla bomba a že je 200 mrtvých. Dojely jsme na hotel, ubytovaly se asi dvě stě metrů od místa útoku, přespaly a jely zpátky domů. První dva roky jsem si to tam strašně užívala. Moře, pláže, nádhera. Pak se to změnilo. Už jsem se tam necítila v bezpečí. A najednou mi začalo plno věcí vadit.“
O tureckém manželovi
„Ozan byl také házenkář, hrál ve stejném týmu jako já, takže jsme se potkávali každý den. A po dvou letech, co jsem byla v Ankaře, dostal pracovní nabídku na jih, k moři do Mersinu, takže jsem šla za ním. Sice jsem pak hrála o soutěž níž, ale nic se nezměnilo. Manželova rodina je spíš evropská, je strašně moderní. Akorát manželově babičce museli říct, že jsem Muslimka. Že jsem konvertovala.“
Jak se dostala do deníku Sport
„To byla náhoda. V létě jsem se rozhodla, že už v Turecku být nechci. Klidně bych tam hrála dál, ale už jsem to nedávala psychicky. A s manželem jsme se domluvili, že se tedy přestěhujeme do Prahy a že si budu hledat práci. A já si ji našla během čtrnácti dní. Udělala jsem pohovor přes skype, hned si koupila letenku a byla jsem tady.“
Velký rozhovor s Martou Eresken si přečtěte v magazínu Nedělní Sport Křížovky
