VIP Sport

Ondřej Němec
28. července 2017 • 15:17

Kulturista Grznár, jehož zápas rozdělil svět MMA: Slávou si léčím mindráky

###BLOK-TOP-VIDEA###

Je příkladem pravdivosti hesla: špatná reklama, taky reklama. Zájem diváků na sociálních sítích totiž Filip Grznár získal i díky provokativnímu a neurvalému chování. A právě na základě popularity se nedávno dostal na prestižní sportovní galavečer XFN 3 coby zápasník MMA. To ale rozdělilo svět bojových sportů. Podle mnoha zápasníků i fanoušků nemá kontroverzní kulturista v oktagonu co dělat. On sám ale na vstupence mezi bojovníky nic špatného nevidí a bere to i jako další část cesty za slávou.



Souboj Filipa Grznára s brazilským profesionálním zápasníkem Charlesem Andradem trval jen 44 vteřin, než rozhodčí zápas ukončil kvůli jasné převaze zkušeného bijce. Grznár se chce přesto do klece vrátit, kulturistika už jej totiž nebaví.  

Proč jste šel vlastně do klece?
„V první řadě jsem se chtěl vrátit k zápasení. Nedělal jsem ho už osm let. Chybělo mi to. Kulturistika jako taková už mě v podstatě neuspokojovala, takže jsem se chtěl vrátit. A když jsem viděl, že mi byl hned nabídnut takovýto zápas, takhle ze začátku… Já to v podstatě beru jako úplný začátek kariéry, protože za těch osm let člověk všechno zapomene a jede úplně od nuly. Vždyť jsem i přibral dvacet kilo a tělo se chová naprosto jinak. Byl to tedy de facto úplný start kariéry a hned takový zápas. Jako sportovec bych byl úplný blázen, kdybych to nevzal. Jako člověk jsem to asi neměl brát, protože to byl veliký risk, ale jsem prostě sportovec. Od malička, od sedmi let jsem dělal řeckořímský zápas.“ 

Dejme tomu, že vám tedy chybělo zápasení…
„Přesně tak.“ 

Nakolik tam byla míra touhy po zviditelnění?
„Touha po zviditelnění je velká v každém mém kroku. Jakmile dělám cokoliv veřejně, tak je to samozřejmě podmíněné i zviditelněním. Ale jak říkám, prvotní a hlavní záměr byl se do zápasení vrátit. A když přišla takováto šance, byl bych úplný idiot, kdybych po tom nesáhl.“ 

Často mluvíte o slávě, o tom, že jste celebrita. Co pro vás vlastně sláva znamená?
„Upřímně řečeno, je to taková moje úchylka a je to léčba mindráků. Prostě je to pro mě dost důležitá věc. Protože úplně každý má nějaké svoje komplexy a mindráky a tak dál. A já si je léčím tou slávou. Dělá mi to dobře a jsem asi jeden z mála, který tohle přizná. Je to léčba mindráků a funguje to velmi dobře. Nějakým způsobem mě to uspokojuje. Sláva pro mě zkrátka znamená dost.“ 

Doping ničí život, ale bez něj to nejde. První díl rozhovoru s Filipem Grznárem čtěte ZDE>>>


A nijak vám nevadí, že jste hned dostal možnost zápasit na tak veliké akci s vynikajícím brazilským bojovníkem a přeskočil jste tím mnoho dlouhodobě tvrdě trénujících zápasníků?
„Jasně, já to beru tak, že jakožto zápasník nejsem samozřejmě žádná hvězda, ale mám jiné schopnosti, které mě ženou před ty ostatní. V tomhle sportu je mnoho světových celebrit, které do toho vpluly a hned byly mediálními hvězdami. Tohle je vlastně i můj případ. Nevidím důvod, proč by tomu tak nemělo být. Mám prostě určité schopnosti, které umím prodat. Ať federaci, nebo tomuto sportu, tak proč by tomu tak nebylo? Dělám show a nasazuji tam vlastní krk. Prostě v tom nevidím absolutně nic špatného, že jsem ty kluky přeskočil. Fajn, v těch individuálních sportech je to jednoduché. Buď jste fakt nejlepší na světě a lidé vás znají a druhého už nezná nikdo, nebo jste stopadesátý osmý, prodáte to a tou sledovaností a slávou přeskočíte i toho prvního.“ 

Vážně na tom nevidíte nic špatného?
„Takhle to funguje v individuálních sportech. V týmových je to jinak. A já jsem se v tom naučil chodit. Naučil jsem se s tím zacházet. Nějakou přednost jsem v sobě našel a naučil se ji použít. Proč bych tam prostě neměl být? Já jsem si to vydřel jinak. Taky jsem začal od nuly. A jestli někdo zápasil léta anebo já se nadřel v ohledu PR a podobně, proč by v tom měl být rozdíl. Nehledě na to, že třeba v kulturistice jsem tu profi kartu udělal navzdory svým fyzickým schopnostem.“  

VIDEO: MMA souboj Filip Grznár vs. Charles Andrade 

Mluvíte o kulturistice. Představte si to tedy v opačném směru. Někdo by dva týdny posiloval a pak šel na nějakou kulturistickou soutěž. Jak by to asi dopadlo? Samozřejmě by ho nevzali, protože by to bylo směšné. V tom určitý rozpor nebo paradox nevidíte?
„Rozhodně. Hned vám to vysvětlím. Je to hrozně jednoduchý. V kulturistice je to všechno strašně vidět. Svaly rostou pomalu a kulturistika je stavěná jenom na nich. Jo? Čili je obrovský rozdíl, když do toho jde fighter, nebo když do toho jde kulturista. Protože člověk není schopný vypadat za čtrnáct dní jako profi kulturista. Ale nějakým způsobem se poprat a třeba být bitý, ale prokázat to srdce, že do toho člověk jde, nezalekne se toho a snaží se něco dělat…" 

Jako byste tím ale říkal, že do MMA může nastoupit skoro každý.
„To je přece obrovský rozdíl. Nehledě na to, že jsem se zápasení předtím taky nějakou dobu věnoval. Před těmi osmi lety…“ 

Dobře. Vás trénuje skvělý MMA fighter Karlos Vémola. A taky se nedá říct, že je stále kulturistou, i když jím kdysi býval. Uběhl zkrátka nějaký čas. Ze stejného důvodu se o vás nedá mluvit jako o zápasníkovi.
„Jasný, to je pravda.“ 

A na výsledku to bylo znát.
„Určitě. Jasně, jasně. Jenom doplním, kulturistika je specifický sport. Jestli se tomu vůbec dá říkat sport. S MMA se to prostě nedá vůbec srovnávat. Srovnání v tom prostě neexistuje.“ 

Jak jste vlastně s tím zápasem s odstupem času spokojený?
„Spokojený s ním samozřejmě nejsem, že jo. Prohrál jsem a pro sportovce je každá prohra těžká. S tím ale, že jsem to přijal, jak to bylo. Podmínky byly, jaké byly. Ale zase, přijal jsem to tak, že se na podmínky, jako například krátkou přípravu, absolutně nevymlouvám. Prostě jsem to vzal, dostal přes držku. Moje chyba a zároveň moje plus. Na příští zápasy se připravím líp. To je všechno. Takhle se na to dívám.“ 

Skutečně vám nevadí, že svým vystupováním ve videích můžete být negativním vzorem?
„Samozřejmě můžu. Každý si vyloží jednání jakéhokoliv jedince po svém.“ 

Takže je to případně vina příjemců, když si špatně vyloží, co do světa vysíláte?
„Do jisté míry ano. Já se samozřejmě nezbavuji téhle viny. Ale na svou obranu musím říct, že na rozdíl od jiných lidem nelžu. V tom jsem špatný? Nebudu říkat, kdo všechno sype. Že všichni sypou a tak dál. To je každého věc, boj každého z nich se svědomím. Ale sám rozhodně nejsem, ale protože to přiznám, tak jsem špatnej? Rozumíte mi?“ 

Rozumím, ale máte na začátku videí napsáno upozornění, že je to jenom pro budoucí kulturisty?
„Toho si nejsem vědom.“ 

No právě, ovlivní to i lidi, kteří do kulturistiky nepůjdou, ale nějakým způsobem je to motivuje.
„Mně se jedná o to, aby se mi ty lidi nechtěli vyrovnat. Aby nechtěli říct ‚Hele, já chci být taky profík.‘ Chci, aby věděli, jaká je to pakárna. Aby věděli, že když chceš být profík, tak prostě musíš sypat. Tím pádem si poškodíš zdraví, může tě to zabít, a aby se na to v tom případě raději vykašlali. Nebudu tam říkat, seš idiot, protože nesypeš. Já jsem tam maximálně říkal, což bylo taky v rámci PR, že já prostě sypu rád. Protože samozřejmě každá droga má určité pozitivum. Ano, tohle je moje chyba, když budu brát anabolické steroidy jako drogy, že jsem řekl, že mi dělají dobře. Někdo si to může vyložit po svém. Ale zase, je to můj názor a žijeme v demokracii.“ 

Stejně tak možná jiní sportovci mají názor, že jim doping pomůže, ale nechávají si to pro sebe. Není to věc veřejná. Vy jste ale ze svého přesvědčení věc veřejnou udělal. Mnoho mladých, kteří chtějí jen posilovat, teď razí názor, že to bez dopingu nejde. A proč si to myslí? Třeba proto, že sledují vás. Za to necítíte zodpovědnost?
„Ne, protože posilování… Upřímně, zkuste cvičit dvacet třicet let a v životě si nic nevzít. Budete tak zničený fyzicky, že vás to jednou bude mrzet. Ten doping má v tomto ohledu určitý smysl. Pořád je doping lék. Hotovo, tečka. To je jediné, co k tomu řeknu. (pousměje se) Zeptejte se sportovního doktora. Zkuste se po nějakém zranění vrátit do sportu bez dopingu. A pozor, důležitá věc, zkuste se do vrcholového profesionálního sportu dostat bez vloh a genetiky. Chcete v něm být nejlepší a zkuste se tam dostat, jenom se k tomu přiblížit. Nelze! (zvyšuje hlas) Když se tam nedostane ani člověk, který má nějaké genetické vlohy a předpoklady.“ 

Teď si dost protiřečíte. Na jednu stranu říkáte, že bez toho to nejde, je to lék…
(vskočí do řeči) „Pozor, bavíme se o kulturistice.“ 

…a na druhou stranu říkáte, jak vás to oddělalo.
„No protože já to beru v obrovské míře. V míře, která překračuje veškerá zdravotní rizika. A já se v tomto případě bavím o terapeutických dávkách. Užívání anabolik, které je třeba v Americe naprosto drtivě rozšířeno v běžné populaci. Třeba používání testosteronu u starších mužů a tak dál a tak dál, jo. Takže já tvrdím, a za to se nestydím, že když člověk dlouhodobě cvičí, tak se k tomu dříve nebo později dostane.“ 

Myslíte to vážně?
„Bavíme se přitom o posilování, kulturistice a podobně. Nebavíme se třeba o bojových sportech. Protože upřímně řečeno, jsem přesvědčený, že v bojových sportech je doping nesmysl a já jsem toho důkazem. Mám velký problém se toho zbavit. Mám velký problém se do zápasení dostat. Steroidy jsou opravdu v bojových sportech naprosto kontraproduktivní. Ale bavíme-li se o posilování… Vzhledem k regeneraci, zdraví pohybového aparátu, člověk se k dopingu prostě dostane. Je to obrovská zátěž, že něco dřív nebo později praskne, něco se podělá a tohle je jediná náprava. Záněty kloubů, vyhřezlé plotýnky, disbalance svalů a tak dál. V určitém ohledu prostě není (zdůrazňuje) jiné řešení, než užívání anabolických steroidů v terapeutických dávkách. K tomu jsou vyvinuty.“ 

Váš názor. Ale pobavme se o vašich fanoušcích. Bezpochyby víte, kdo vás nejvíc sleduje.
„Určitě.“ 

Takže kdo?
„Z největší části jsou to samozřejmě mladí, od třinácti čtrnácti do pětadvaceti let. A pak druhá skupina, chlapi kolem čtyřiceti a víc. V podstatě hlavně cvičící lidi. No a vzhledem k tomu, že ten můj záměr pochopili i lidi z bojových sportů a jiní sportovci, tak kromě fotbalistů mě sledují všichni sportovci. A jsem sportovec, kterého asi nejmasověji sleduje i široká veřejnost. Ta nesportovní. Myšleno tedy na YouTube.“ 

Každopádně silná část je složena z teenagerů, které to opravdu může hodně ovlivnit. Jak jste řekl, na sprostých slovech nic špatného nevidíte, často však používáte i hrubé slovní ataky. Budiž, řeknete třeba, že je to nadsázka. Plno lidí to tak pochopit nemusí. Opravdu v tom nevidíte riziko?
„Vidím v tom riziko. Ale podívejte se na zprávy. Dneska děti od malička vidí, jak se tam střílí lidi do hlavy. Je prokázané, že v Americe se lidi kvůli tomu navzájem střílí. Dítěti prostě připadá pak takové jednání normální. Co myslíte, že je větší riziko, zprávy jako takové, které připadají všem normální, nebo tohle.“ 

Dobře, ale vy nejste tvůrce obsahu zpráv. Na to se vás neptám. Vy vytváříte obsah videí, který má nějaký dopad. V tom nevnímáte něco, co už je za hranou?
„V prvé řadě to má souvislost s PR. Člověk tím prostě honí sledovanost. Druhá věc, když mě něco vytočí nebo někdo, tak to řeším. A v tom momentu se, dá se říct, nekontroluju. Což je moje chyba, ale svým způsobem je to furt lepší, než když jiní, když jim něco vadí, jedou třeba podpásovky. Víte co, je to riziko. Já za to můžu na sebe brát zodpovědnost, ale je to pořád o tom, že každá mince má dvě strany. Jak se říká, pro hlupáka každý hloupý. Když mě někdo označí za debila, který má nebezpečné vyjadřování a chování, co s tím zmůžu. Když někdo řekne, jo hele to je nadsázka a vezme si z toho to dobrý, tak je fajn. Pakliže se tam najdou obě strany té mince, tak je to vlastně dokonalost toho, co vytvářím.“ 

Povím vám, co se mi na vašem stylu nelíbí.
„Hm.“ 

Lidé z vašeho okolí mi říkali, že ve skutečnosti nejste jako ten z videí, že tam je to chování hodně přestřelené. Nicméně, podle mě je lepší ten, kdo ostatní motivuje pozitivním způsobem, ač v jádru je třeba morous.
„No vidíte a já to mám naopak. Co si budeme nalhávat? Co si tady budeme cpát do hlavy?! Sakra, já to dělám pro sebe. Já to dělám pro peníze. Respektive ne pro peníze, já to dělám za peníze. Já se tím živím. To, že to lidem pomáhá, nebo škodí… Jako, mám se zabít? Rozumíte mi, jo? Ale začal jsem to dělat zadarmo. Nic jsem z toho neměl, byla to tvorba, kterou jsem pustil do světa a sklízel jsem buďto obdiv, nebo záporné reakce. Každopádně jsem to dělal zadarmo. Původní plán tedy byl, pomoci lidem. A samozřejmě… Já si to vždycky obhájím, nicméně nemůžu každému říkat, já to myslím tak a tak. To je jako bible anebo korán. To je přesně ono. Co říkají staří muslimové? Terorismus je nesmysl a my s ním nesouhlasíme, mladá hovada si to přitom vysvětli tak, že všechna ostatní náboženství jsou špatná a musí se vyhladit. Proto je islám teď tak silným náboženstvím, protože má tyhle dva výklady. To je přesně ten příklad mě samotného. To, že jeden si to vysvětlí tak a druhý jinak. Proto jsem tak úspěšný. Protože to má dvě ostří. Tupé, které pohladí, a druhé, které sekne a už se ta rána nikdy nezacelí. Hotovo, tečka.“ (říká velmi důrazně)  

Dobře, říkáte, že to děláte pro peníze, ale de facto tím ovlivňujete lidi. Fakt necítíte zodpovědnost?
„Upřímně řečeno, je mi líto, když to někdo pochopí špatně. (zvážní) To je všechno, co s tím můžu udělat.“  

Poslední část rozhovoru čtěte na iSport.cz začátkem příštího týdne


Filip Grznár

Datum narození:1. února 1985
Disciplína: kulturistika
Úspěchy: Mr. Olympia Amateur 2014 - 5. místo,
Trojnásobný mistr ČR,
Absolutní vítěz lee priest classic 2015 - 1. místo
Soukromí: Otec dvou dcer, známý youtuber

 







Klasická verze
Mobilní verze