9°C
Kulturista Grznár o svém chování: Že můžu mít na někoho špatný vliv? A co jako?!
Ten, který rád provokuje. Tak by mohlo znít indiánské jméno kulturisty z YouTube Filipa Grznára. Do jeho arzenálu patří neomalenost, hrubost, drzost a slovní ataky. V poslední době navíc rozohnil část světa bojových sportů tím, že se chce etablovat jako zápasník MMA. Je totiž natolik kontroverzní osobností, že někteří zápasníci a fanouškové v něm vidí osobu, která jejich sport poškodí.
Některými obdivovaný, jinými zatracovaný. Filip Grznár se drsnou provokací zviditelnil a to je to, oč v dnešní době běží, mnohdy bez ohledu na prostředky. Díky tomu byl i zařazen mezi zápasníky na akci bojových sportů XFN. Kontroverzní svalovec přitom otevřeně mluví o svém dopování, braní drog a natáčení falešných videí.
Proč jste natočil sehranou rvačku se silákem Tkadlčíkem?
(chvíli mlčí) „Protože to mělo sledovanost.“
A vydávané to bylo za skutečnost, pravdu.
„Vydávali jsme to jako skutečnost. Vždyť každý film v televizi není skutečnost. Každý pořad, … Všechno je to jenom hra. Je to show, je to pro lidi. Prostě, Jirka přišel, vymyslel nějaký koncept, já jsem řekl super, to se mi líbí a šli jsme do toho. S Jirkou jsme kamarádi léta.“
VIDEO: Sehraná rvačka Filipa Grznára s Jiřím Tkadlčíkem
Připadá vám statečné, když otevřeně mluvíte o tom, že jste bral a občas ještě berete pervitin?
„Připadá mi to upřímné.“
Dobře, ale vy třeba říkáte, že si to můžete dovolit, protože nejste smažka a zvládnete to.
„Což je mimochodem pravda, že takhle jsem to léta měl.“
Představte si tedy, že je nějaký kluk, který ve vás vidí vzor. Řekne si, že pervitin zkusí, protože to určitě zvládne stejně jako vy.
„Pozor, pozor, to je zase vyňaté z kontextu. V podstatě to bylo vždy směřováno tak, nikdy to nedělej, je to strašný průser, vůbec to nezkoušej. Vždycky to semele. A že já měl štěstí, ty ho mít nebudeš. Je to stejné jako s těmi steroidy, se vším. Prostě, proč bych to veřejně neřekl, když to tak bylo a zároveň jsem to vždy uvedl na pravou míru. Ano, zase to může mít dvě ostří, což je věc, kterou já zrovna… (velmi naštvaně) Do pr*** ty vole, proč bychom měli všichni lhát na veřejnost?! Já nikdy nebudu lhát. Ať mě to stojí život, svobodu, cokoliv. Nebudu lhát. Takhle bych to asi uzavřel.“
Jak chcete.
„Prostě, proč ze sebe budu dělat lepšího člověka? A že to může mít vliv na ostatní? Tak ať má. Je to špatně? Ale já lhát nebudu. Prostě dělám nějakou tvorbu, ve které nelžu. A propos, to, že nelžu, má vliv na mé sponzory. Protože, když já řeknu, že tahle věc je dobrá, tak lidi řeknou, ano je dobrá. Protože tohle je člověk, který nikdy nelhal. Zase, je to způsob mého živobytí a na druhou stranu, lhaní a pokrytectví extrémně a veřejně odsuzuju. A nebudu se na tom podílet. Já nebudu ve fitku běhat se sto deseti kily a říkat, já nic neberu, já jsem čistej, jako to dělají ostatní. Nebudu! Příčí se mi to, je mi z toho na blití. Nebudu popírat, že jsem před X rokama bral pervitin, že si toho někteří lidi i všimli. Nebudu lhát tak jako to dělají ostatní. A že to může mít negativní dopad na společnost? Co mám na to říct? Já už jsem z toho unavený. Tak to má špatný vliv. A co? Inteligentní člověk to pochopí, hlupák ne. Víte co, já se jakoby ptám, co je cílem?! Abych si posypal popel na hlavu a řekl, že jsem udělal něco špatně, protože jsem řekl pravdu?“
Víte, vy ale často říkáte, že je něco pravda, protože si to jenom myslíte. V mnoha věcech.
„Tak, přesně. Protože si to myslím. Tím pádem hlásám vlastní názor, což není ani trestný, ani nebezpečný. I když třeba někdy může být. To, že umím vlastní názor podat tak, že to má nějakou údernost, je v podstatě moje výhoda a zároveň moje chyba. Za kterou jsem ale ochoten přijmout následky.“
V jednom ze svých videí říkáte, že přispíváte na charitu. Pravidelně?
„Teď to poslední dobu nějak nefungovalo. Minulý rok naposledy.“
Na co? Jakým směrem se věnujete charitě?
„Na plzeňskou onkologii. Nebo jsem formou sponzoringu pomáhal začínajícím sportovcům a tak dál a tak dál.“
Machiavelli tvrdil, že cíl ospravedlňuje prostředky. Podle něj má být ale cíl ctnostný. Jaký máte vy cíl?
„Jednoduchý. Prostě měnit věci. A nedá se říct měnit veřejnost nebo určitou věc. Měnit globálně věci, o kterých já si myslím, že jsou špatné. Nejen já, ale i moje okolí, sleduji totiž i názory a reakce ostatních. Na to se snažím reagovat. A snažím se s tím nějakým způsobem něco dělat. Protože dnešní problém je to, že lidé dost často postrádají vlastní názor. Názor masy je dáván nad názor jedince. V určité míře, když jsem třeba vystoupil proti určitým lidem nebo organizacím, tak jsem získal brutální, obrovsky drtivou podporu právě dá se říct většiny populace. A v určitých případech to mělo svoji údernost, svoje opodstatnění a svůj výsledek. Jo?“
Většiny populace? Je nějaký konkrétní případ?
„Já bych do toho nešťoural.“
Trochu se vrátím k začátku našeho rozhovoru. Říkal jste, jak moc vám kulturistika, respektive dopování, zničila život. Přesto toho opravdu nelitujete?
„V životě ne. Opravdu ničeho nelituju. Pro mě to byla zkušenost, kterou nikdo jiný na světě nemá.“
A kudy půjdete dál? Chcete se tedy vydat skutečně cestou zápasníka?
„Tak, strašně důležité pro mě v životě bylo rozfázovat nějaké cíle. Podle mě je hrozně důležité, proto aby člověk někam došel, aby si určil nějaké cíle a stavěl si je postupně, rozumně a reálně. Ale zároveň říkám, kdo si malé cíle dává, malých cílů dosahuje. A teď je pro mě jako cíl, prosadit se jakožto zápasník. To jestli budu v kulturistice zase někdy závodit, nebo nebudu…“
Co je pravděpodobnější?
„Upřímně řečeno, že nebudu. Naprosto otevřeně, mě kulturistika přestala bavit. Přestala mě naplňovat. Proto jsem se chtěl vrátit k zápasení. A nebudu říkat, proč mě kulturistika nebaví, protože by to od ní mohlo lidi odradit, což rozhodně nechci. Ale je to tak, kulturistika mě osobně prostě přestala bavit. Samozřejmě, že se budu dál věnovat akcím jako je Grznár cup. Dělám to pro neregistrované závodníky, kteří se pak můžou rozprchnout do všech federací, takže tím jsem přivedl obrovské množství lidí k tomuto sportu. Budu se i dál věnovat trenérství, přípravě závodníků a tak dál. Ale prioritou pro mě bude už zápasení, kde se chci teď realizovat jakožto MMA fighter.“
Nicméně zmiňoval jste o značně podlomeném zdraví. Není to pro zápasení veliké riziko?
„Je tam riziko. Riziko je ve všem, co člověk dělá. Faktem je, že co se týká zdraví, MMA mi strašně pomáhá. Konkrétně srdce se mi zlepšilo, jaterní funkce, mám dokonalé vyvážení kyselosti organizmu. Všechno se to odvíjí tím správným směrem právě proto, že jsem přestal dělat kulturistiku a začal jsem dělat MMA. Ale zase, říkám, narovinu, že kulturistické tréninky nikdy neopustím. Protože jestli mám v něčem jako zápasník výhodu, tak je to ta moje síla, kterou jsem udělal právě díky posilovně. Chci shodit na svalech, ale to přijde automaticky, až vysadím všechny látky. Vtip je v tom, a to je důležité, že sílu až téměř nadlidskou lze udělat bez dopingu. Svaly jakožto takové nelze udělat bez dopingu. Mluvím o tom jakožto profesionální trenér, kulturista a reprezentační trenér. Sílu lze vytvořit a udržet i bez podpůrných látek, objem svalů a svalovou vyrýsovanost nelze.“
Mluvíte velmi suverénně. Pochybujete vůbec někdy?
„Pochybuji dnes a denně. O všem co dělám, o sobě, o lidech kolem sebe. Neustále žiju v pochybnosti. A je to jeden z důvodů, co mě tlačí dopředu. Myslím si, že každý by měl pochybovat, protože pochybovat znamená přemýšlet, že jo. Vždycky budu o všem pochybovat. Včetně svého chování. Protože kdybych o svém chování nepřemýšlel, tak to špatně skončí. To, že to někdy mohlo v minulosti špatně dopadnout kvůli stylu vyjadřování, toho jsem si vědom. Jsou samozřejmě věci, které člověk zpět nevezme. Ale jak říkám, ničeho nelituju.“
Filip Grznár |
|
Narozen: 1. února 1985 |
