Nejkrásnější pár českého boxu oznámil radostnou novinu: Budeme se brát!
Spojuje je láska k boxu a hlavně k sobě. Půvabná třiadvacetiletá boxerka Lucie Sedláčková a čtyřiatřicetiletý nejúspěšnější český profiboxer současnosti Štěpán Horváth působí jako ideální pár. Dokážou se skvěle doplňovat i navzájem špičkovat. Věkový rozdíl si oba často uvědomují, ale vidí v něm vlastně jen výhody. Král a královna českého boxu navíc po roční známosti plánují veselku.
Lucie, jak jste prožívala, když vás Štěpán požádal 1. října na vaše narozeniny o ruku?
Lucie: „Bylo to obrovské překvapení a zároveň můj nejkrásnější narozeninový dárek. Došlo i na slzy, bylo to naprostou od srdce a upřímné. Ani jeden z nás to nečekal, kam až daleko to muže dojít za tak krátkou a krásnou dobu. Já se vztahům vyhýbala, brzdily mě ve sportovní kariéře a chtěla jsem se soustředit a oddat se jen sportu. Ale Štěpán mi ukázal, že mohu mít vztah, sport, rodinu a kamaráda zároveň a za nic bych to na světě nevyměnila.“
Štěpán: "Plánoval jsem, že Lucku požádám. Cítil jsem, že je to ta pravá. Není čas ztrácet čas. A proč jsem jí požádal na její narozeniny? To se nikdy nezapomene."
Dá se říct, z čí strany byl první krok k vašemu vztahu?
Lucie: „Lásko, to je otázka na tebe.“
Štěpán: „První krok? Měli jsme spolu jít na kafe, to nějak nevyšlo, tak jsem za ní přijel. Prostě jsem ji oslovil…“
Lucie: „Štěpáne… (směje se) My jsme byli přáteli dlouhodobě. Znali jsme se z boxu. Věděli jsme o sobě, měli jsme si co říct, měli jsme k sobě blízko. Štěpán mě oslovil, chtěli jsme jít spolu na kafe.“
Štěpán: „První jsi chtěla jít na kafe ty, a to jsem řekl, že nejdu.“
Lucie: „To vůbec, ty blázne.“
Štěpán: „Je to pravda.“
Lucie: „Ale pak jsi chtěl ty, ale já jsem řekla, že nejdu.“
Štěpán: „No, to je pravda taky.“
Jaké to je mít vztah s někým ze stejného sportu? Což u boxu je celkem vzácné.
Štěpán: „Já jsem si to nikdy nedokázal představit. Ani by mě nenapadlo, že budu mít holku, která se věnuje boxu. Ne, že bych to odsuzoval, ale většinou jsem měl o takových holkách představu, že jsou to víc chlapi. Ale ten náhled na to jsem změnil, tím že jsem potkal Lucku.“
Lucie: „Tohle je první a poslední náš společný rozhovor.“ (směje se)
Štěpán: „Někdy je to výhoda, někdy samozřejmě nevýhoda. Oba dva prožíváme stejné věci v nějaký okamžik. A když je člověk sám, snáší to někdy daleko lépe.“
Máte o sebe navzájem víc strach, když velmi dobře víte, co ten druhý prožívá?
Štěpán: „Já bych neřekl vyloženě strach. Ale obavu určitě. Vždycky se může něco stát.“
Co nejhoršího jste v boxu zatím zažili?
Štěpán: „To nejhorší jsem zažil ještě jako amatér v Chicagu. Hrál jsem o postup na olympijské hry a prohrál. Dal jsem do toho ale opravdu maximum, totálně jsem se fyzicky a psychicky vyčerpal. Druhý den ráno mi bylo nevolno a skončil jsem v nemocnici. Pak došlo i k výpadkům paměti.“
Co byste na sebe navzájem prozradili?
Štěpán: „Lucie si o sobě někdy moc myslí, proto ji musím vždy trochu uklidnit.“ (usmívá se)
Lucie: „Já jen občas, u Štěpána je to na dennodenním pořádku.“ (oba se smějí)
Štěpán: „Jo a ještě prozradím, že miluje spaní. To je konec. Kdyby mohla, celý den prospí.“
Lucie: „Já miluju klid. Žít na pohodu.“
Štěpán: „Pokaždé, když se jí zeptám, zlato, co bys chtěla, odpoví: Klid.“
Lucie: „V tom jsme rozdílní. Ale musím říct, že se ohromně doplňujeme. V čem já mám slabinu, Štěpán je silnější a naopak. Štěpán je v životě ambicióznější, aktivnější, víc plánuje. Já jsem myslím klidnější, víc vzadu.“
Štěpán: „To jo no, já když se pro něco nadchnu, hned to realizuju.“
Lucie: „Jak malý kluk. A nekouká doleva doprava.“ (usmívá se)