Čtvrtek 25. dubna 2024
Svátek slaví Marek, zítra Oto
Zataženo, déšť se sněhem 7°C

Tenistka Petra Kvitová má i rok po hrozivém útoku strach z lidí i svého okolí

Autor: pv

Už to bude rok, kdy byla česká tenistka Petr Kvitová (27) napadena stále ještě neznámým pachatelem. Při útoku jí nožem poranil prsty na levé ruce. Na kurty se dokázala česká lvice vrátit, ale neustále má strach, že se může napadení opakovat.  O to horší je, že většinu času tráví sama.

Na 20. prosinec 2016 nikdy nezapomene. Tenistka Petra Kvitová se možná ten den podruhé narodila. Nikdo ani nechce myslet na to, co by se stalo, kdyby se jí nepodařilo uniknout z bytu, kde ji s nožem napadl šílenec. Nyní promluvila o tom, co prožívala při květnovém návratu na okruh WTA.

Divně koukali

„Nejhorší chvilky nastaly, když jsem se začala vracet na turnaje. Všichni byli děsně zvědaví a báli se zeptat. Nevěděli, jak se ke mně chovat. Divně koukali. Vítali mě, ale s klidem a opatrně. Nic neříkali. A přitom já nestála o nic víc než o to, aby mě brali stejně jako předtím, abych byla stejná jako předtím,“ prozradila Kvitová v rozhovoru pro magazín Pátek Lidových novin.

Kvitová: Byla to nejkratší, ale nejnáročnější sezona v mé kariéře
Video se připravuje ...

Neustále se hlídá

Tenistka je neustále ve střehu a hlídá si, koho si připustí k tělu. Někdy je to ale hodně těžké. „Šla jsem do obchodu a hrozně se lekla, protože jeden klučina za mnou běžel, že se chce vyfotit. Cítím se proto líp, když zrovna nakupovat nechodím sama. Vím, že je to asi trochu hloupá obava, ale mám to tak,“ řekla dvojnásobná vítězka Wimbledonu a uvedla další příklad, kdy má o sebe tak trochu strach.

Chybí ochránce

„Na selfie fotku musíte být blízko. A neodhadnete dopředu, kdo se s vámi fotí, toho člověka vidíte poprvé v životě. Po tom, co se mi stalo, jsem v podobných situacích velmi ostražitá. Zvládám je, ale těžce,“ zoufá si Kvitová, která nemá po svém boku ani žádného mužného ochránce. „Nemám teď partnera, takže jsem sama i doma. Naučila jsem se trávit čas sama se sebou. Nesmí ale té samoty být moc, pár lidí se občas hodí.“