Kimi Räikkönen

KARIÉRA

1988-1998 motokáry

1999 Formule Renault, Formule Ford

2000 Formule Renault, vítěz britského šampionátu, testy F1 v týmu Sauber

2001 Red Bull Sauber Petronas, premiéra v F1, 9 bodů a 10. místo v šampionátu

2002 West McLaren Mercedes, 24 bodů, 6. místo v šampionátu

2003 West McLaren Mercedes, 1 vítězství, celkem 91 bodů a 2. místo v šampionátu

2004 West McLaren Mercedes, 1 vítězství, celkem 45 bodů a 7. místo v šampionátu

2005 West McLaren Mercedes, 7 vítězství, celkem 112 bodů a 2. místo v šampionátu

2006 West McLaren Mercedes, 0 vítězství, celkem 65 bodů a 5. místo v šampionátu

2007 Scuderia Ferrari Marlboro, 6 vítězství, celkem 110 bodů a 1. titul mistra světa

2008 Scuderia Ferrari Marlboro

Kariéra Kimi Räikkönena byla raketová, po motokárách mu stačilo jen 23 závodů v nižších formulích, aby získal místo v F1. Peter Sauber byl po jeho testu natolik nadšený, že se vzepřel tlaku sponzora Red Bull na angažování Enrique Bernoldiho a podepsal smlouvu s mladým Finem. Ten musel ustát kvůli své nezkušenosti peripetie s vydáním superlicence, kterou nakonec dostal s podmínkou, která se však záhy rozplynula. Hned v prvním závodu bodoval a na tento výkon dokázal navázat, takže záhy se nemluvilo o tom, zda vůbec do F1 patří, ale který z top týmů ho získá. Sauberovo rozhodnutí o volbě jezdců se nakonec ukázalo nejen jako správné, ale také jako lukrativní. Räikkönena si totiž upsal na tři roky, jenže McLaren po něm toužil tak silně, že za něj zaplatil zřejmě nejvyšší odstupné v historii F1, hovořilo se o částce kolem 20 miliónů dolarů.

Po přestupu Räikkonen ve svém prvním roce u McLarenu dokázal, že jeho vynikající premiérová sezóna nebyla náhodná a hodně proháněl ostříleného kozáka Davida Coultharda. Podobně jako Montoya předvedl několik dravých manévrů a ve Francii mu chybělo jen pár kol k vítězství. V roce 2003 se v Malajsii dočkal prvního vítězství a hlavně zásluhou vyrovnaných výkonů soupeřil s Michaelem Schumacher o mistrovský titul až do posledního závodu sezóny. V roce 2004 měl být jedním z hlavních favoritů na titul, jenže MP4/19 byl nespolehlivý a přinesl Finovi hodně frustrace. V závěrečných závodech B verze vozu MP4-19 zaznamenala výrazné zlepšení a vítězství v GP Belgie bylo alespoň částečnou náplastí na ne z vlastní viny nevydařenou sezónu.

V roce 2005 dostal Iceman nového týmového kolegu, když klidného Coultharda vystřídal impulzivní Juan Pablo Montoya. Souboj ledu a ohně měl být jedním z taháků sezony. Jenže nějak se přitom zapomnělo na Fernanda Alonsa a mladý Fin, provázený mnoha skvělými výkony, ale také technickými defekty i nepříjemnými skandály, se nakonec musel spokojit již podruhé v kariéře s titulem vicemistra.

Zásadní zlom v jeho kariéře nastal před sezónou 2007. Podruhé ve formuli 1 změnil tým, když přestoupil k italské stáji Ferrari, kde se měl stát nástupcem Michaela Schumachera. Zpočátku se zdálo, že si bude muset na změnu zvykat déle, přestože hned úvodní velkou cenu sezóny v australském Melbourne vyhrál. Zdrcující podzimní finiš se třemi vítězstvími v posledních čtyřech závodech ho ovšem vynesl až k premiérovému titulu mistra světa.

Silné stránky: extrémně rychlý, nedopouští se zbytečných chyb, psychicky velmi silný

Slabé stránky: po neúspěchu nesdílný, proměnlivé pracovní nasazení