Znovu odehrál velmi dobré utkání. Vzadu si obránce Slavie Vladimír Coufal svoje povinnosti splnil bez problémů, navrch přidal na Slovácku vítězný gól. Duel, který skončil výhrou ligového lídra 3:1, však po ostrém zákroku Filipa Kubaly nedohrál a mezi novináře se sotva dobelhal.
Zápas hodně bolel, co?
„Bolel, hlavně posledních pět minut. Je rozdíl hrát tvrdě a hrát zákeřně. Odehrál jsem balon a dvě vteřiny potom tam přiletěl Kubala a dal mi šlapák na koleno. To byla totální prasárna, musel bych mluvit sprostě... Ten hráč má devatenáct let a pak tam našim klukům řekne, že je mu jedno, jestli někoho zraní. Pak vidíte tu inteligenci...“
Vlastimil Daníček říkal, že si od Pražáků nechtěli nechat nakopat, protože vy jste tak hráli celý zápas. A zmínil zranění Josefa Divíška.
„Jo? K němu se radši nebudu vyjadřovat, taky to svědčí něco o jeho inteligenci. Co se Divíška týče, tak jsem šel normálně do souboje, odehrál balon jako první a pak jsme se střetli hlavama. Nevím, proč mělo jít pak o nějakou odvetu, protože jsem nešel vůbec loktem napřed. Mě to hrozně mrzí, že má rozseklou hlavu, ale já mám taky bouli. Bohužel to dostal na jinou část hlavy než já na čelo. A viděli jste, že to nebyl ani faul, protože pak se házel aut.“
Bylo těžké se nastartovat po reprezentační přestávce?
„Po té pauze to samozřejmě nebyl ideální výkon, trošku jsme se hledali. Nedostali jsme se moc do tempa, nedařila se nám kombinace. Tahali jsme nohy, protože skoro celá základní jedenáctka toho příliš nenatrénovala. Program v posledních dnech byl totiž náročný. Potom jsme se chytili, ale optimální to nebylo. Důležité jsou však tři body.“
O těch rozhodla vaše branka...
„Pořád se snažím nabíhat a zavírat zadní tyč nebo si odskakovat na šestnáctku. Zmrhy to tam dobře prodloužil, mířil jsem mezi nohy Divíška. Možná to tečoval, protože to šlo na přední tyč a gólmanovi to tam naštěstí nějak propadlo. Za gól jsem rád, ale uklidnili jsme se asi až tou třetí brankou Standy Tecla. To už jsme věděli, že zápas neztratíme. Za stavu 3:0 jsme trošku polevili a Slovácko se zvedlo. Tak to bývá, to vám potvrdí každý fotbalista. Ale nějak jsme to dohráli.“
Jak těžké bylo jít do utkání s vědomím, že musíte vyhrát, abyste se dostali zpátky do čela před Zlín a Plzeň?
„Říká se, že musíte akorát umřít a platit daně... (usmívá se) Vůbec jsem se necítil pod tlakem, protože my fakt chceme vyhrát každý zápas.“
