17:00V Plzni bojovali o místo tři hrotoví útočníci. Po vyřazení z evropských pohárů bylo zřejmé, že pro adekvátní zápasové vytížení bude lepší, když si Tomáš Chorý najde jiné angažmá. Z pozice číslo tři ve Viktorii se vytáhlý forvard dostal k zajímavé výzvě. Poslední den přestupů se upeklo hostování s opcí ve Waregemu, kde si 25letý forvard vyzkouší svou první zahraniční štaci. „Po téhle možnosti jsem skočil,“ vykládal v rozhovoru pro iSport Premium cestou z Belgie, kde během pondělí úspěšně dokončil transfer.
Jak se urodilo vaše hostování?
„Musím hlavně poděkovat agentuře Nehoda Sport. Bylo to hodně narychlo, ale výborně se o to postarali. Věděl jsem to asi dva, tři dny dopředu. V tu chvíli nebylo ještě nic jistého, jestli nepůjde jen o nějaký ťukanec. Do poslední hodiny jsem netušil, jestli nastoupím v neděli za Plzeň v Olomouci, nebo jestli pojedu do Belgie. Pak se to ale upeklo, řeklo se Tomíku, jedeš, a valil jsem do Belgie. Bylo to fakt rychlé.“
Co tam na vás čekalo?
„Už když jsem tam přiletěl, byl jsem nadšený. Od rána, kdy začaly testy, celkově prostředím, jak to tam vypadá, je to úžasné. Jde o mé první zahraniční angažmá, jsem samozřejmě natěšený a jsem rád, že to dobře dopadlo.“
Měl jste čas si nabídku od Waregemu vůbec rozmyslet?
„Nebyla má priorita odejít z Plzně. Ale naskytla se mi možnost vyzkoušet zahraničí. V Plzni jsem teď nehrál v lize ani v Evropské lize. Rozhodlo se to takhle, myslím, že pro mě to bude lepší, než v Plzni dělat skoro třetího útočníka, sedět na tribuně nebo se o to rvát z lavičky.“
Situace nabrala spád v momentě, kdy se Plzeň nedostala do základní skupiny evropských pohárů, je to tak?
„Pokud bychom zvládli zápas v Beer Ševě a postoupili, případně vyhráli v Alkmaaru, měli bychom jasnou Evropskou ligu a nebylo by co řešit. Ale takový je fotbal, přináší radost i smutek. V Plzni teď panuje smutek. Vyhráli jsme zápasy v lize, ale bohužel nezvládli ty důležité proti evropským soupeřům. Informace byla taková, že někdo bude muset odejít na hostování. Když se mi naskytla tahle možnost, skočil jsem po tom.“
Mrzí vás, že jste i kvůli zdravotním problémům vypadl ze sestavy?
„Když jsme letěli na zápas s Alkmaarem, určitě jsem nebyl stoprocentní. Ještě se tam rozhodovalo, jestli mě dát na lávku, nebo nechat na tribuně. Měl jsem velkou touhu, abych klukům pomohl, kdyby se náhodou něco stalo, chtěl jsem na lavičku. Nakonec jsem šel na tribunu. Zápas jsme nezvládli, mrzelo mě to. Doléčil jsem se, ale situace se opakovala i před Sonderjyske (zápas 3. předkola Evropské ligy). Pak přišlo utkání na Beer Ševě, bylo mi moc líto, když jsem kluky viděl a nemohl jim pomoct. Viděl jsem je o poločase a snažil se jim pomoct aspoň slovně, hecoval je. Ale nejraději bych si obul kopačky a vlétl na hřiště, což jsem nemohl. Mrzelo mě to, protože miluju velké zápasy a snad vždycky, když jsem byl k dispozici a šel do takového zápasu z lavičky, dokázal týmu pomoct. Pro klub je špatné, že se nepostoupilo do Evropy, já to bral také jako sportovní tragédii. Každý by si chtěl zahrát skupinu Evropské ligy.“
Na zápasy proti Sonderjyske a v Beer Ševě už jste byl fit, ale přesto jste šel opět na tribunu…
„Přesně tak, trenéři se rozhodli jinak, asi podle aktuální formy, že jim na lavičce stačil Bogy (Jean-David Beauguel).“
Vývoj zápasu v Izraeli nakonec nahrával tomu, že byste v závěru týmu mohl pomoct…
„To souhlasím. Jak se říká, po bitvě je každý generál. Pokud bychom vedli 1:0, 2:0, třeba by třetí hrot nebyl na lavičce potřeba, teď se to říká jednoduše. Jenže to jsou samé otázky, na kdyby se ve fotbale nehraje, ani v životě to takhle nefunguje.“
Nechci se přizpůsobovat lize
Tři hrotoví útočníci v kádru už byli pro tým bez evropských pohárů asi příliš, že?
„Pro trenéra už by to bylo těžké, když chodí šest, sedm hráčů na tribunu, to je opravdu moc. Pro mě je určitě lepší, že jsem zvolil tuhle volbu a zkusím to v Belgii.“
Waregem hledal typ útočníka, jako jste vy. Těšíte se, že dostanete prostor se ukázat?
„Určitě. Když jsem se potkal s trenérem, říkal mi, že mají dobrý tým, hodně hráčů, kteří chtějí hrát fotbal. Akorát na finální fázi na posledních třiceti metrech jim schází útočník, jako jsem já. Čekali do poslední chvíle, co se stane v Evropské lize, dá se říct, že jsem pro ně pak byl první volba. Jsem opravdu rád, že to takhle dopadlo a kluby se domluvily.“
Mluvil jste s Michaelem Krmenčíkem a Patrikem Hrošovským, kteří šli z Plzně do Belgie před vámi?
„S Michaelem i s Páťou jsme si volali i psali, těším se, až se potkáme. Na hřišti už ale budeme soupeři, ne kamarádi.“ (úsměv)
Zjišťoval jste si, co vás v belgické lize čeká?
„Nechci se nějak přizpůsobovat lize, budu se snažit hrát to, co umím. Snažit se být ve vápně, aby mě tam kluci našli, těším se, až se s novými spoluhráči poznám. Doufám, že týmu pomůžu co nejlepšími výkony a nastřílím nějaké góly.“
V lize jste měl hodně žlutých, rozhodčí si na vás dávali pozor. Pomůže vám změna prostředí?
„Je to možné. Ale můj styl se nějak extra nezmění, chodit do toho budu pořád stejně. Je možné, že mě nebudou mít rádi za půl roku ani v Belgii. Moc oblíbený jsem tímhle stylem v lize nebyl, ale myslím, že to bylo zapříčiněné i tím, že každému se na mě hraje špatně. Když se na to podívá trenér, který tomu rozumí a nekouká na to jen jako divák na stadionu nebo s pivem u televize, tak takový člověk to vidí. Proto si mě vybrali do Belgie, věřím, že se mi tam bude dařit.“
Nebyly karty od rozhodčích někdy až nefér?
„Tak to prostě bylo, šlo o tlak zvenčí, od diváků… Třeba při zápase na Slavii jsem dostal kartu ve dvacáté minutě a o poločase šel dolů, protože se trenéři báli, že dostanu červenou. Na lavičce soupeře skákali jako blázni, diváci na tribunách se toho pak dokážou chytit, také rozhodčí tohle cítí. Někdy je faul ode mě tvrdší, ale někdy naopak nesmyslný a stejně jsem za něj dostal žlutou. Určitě nechci být považovaný za zákeřného hráče.“
Berete to tak, že se do Plzně za rok po skončení hostování vrátíte, nebo chcete zůstat v cizině a vybojovat si ve Waregemu stálý přestup?
„Budu se snažit udělat si jméno, aby se mi dařilo. Nevíme, co se stane za půl roku, za rok. Ale momentálně je přede mnou výzva hrát za výborný belgický klub, chci udělat maximum, abych oslnil oko trenéra i diváka. Chci o sobě dát vědět. Ne, že bych se do Plzně nechtěl vrátit, ale tohle je pro mě nový život, už se na to těšíme i s rodinou.“
Zapojíte se ve Waregemu okamžitě do zápasů?
„Po reprezentační přestávce máme doma Antverpy, ty už jsem poznal v play off o Evropskou ligu, bohužel ne s dobrým koncem (Plzeň po výsledcích 0:1 a 2:1 vypadla). Ale v domácí odvetě jsem přihrál Michaelu Krmenčíkovi na gól a byl v souboji s gólmanem, když to Milan Havel doklepával do prázdné. Těším se, až se co nejdřív zapojím do tréninku. Beru si sebou do Belgie hlavně kopačky a snad i střeleckou formu, abych týmu pomohl. Pak už jen počkám na rodinu a bude to kompletní.“
Jaké má váš nový tým ambice?
„Klub má krásný stadion téměř pro třináct tisíc diváků, výborné tréninkové centrum. Snad sedmý tým v Belgii se ještě může porvat o Evropskou ligu, takže poháry jsou určitě naší ambicí. Snad se nám splní sen a Evropskou ligu si zahrajeme, když už se to Waregemu v minulosti povedlo (v sezoně 2017/2018).“
