Okradli mrtvého pilota F1 Bianchiho (†25)! Zoufalí rodiče prosí o pomoc
Snil o tom, že se do historie F1 zapíše jako šampion, osud mu však přichystal tragický scénář. Od smrti Julese Bianchiho, který podlehl následkům nehody při Velké ceně Japonska, uplynulo více, než deset let. Bolest rodiny nyní ještě prohloubil bezcitný čin zlodějů. Ti totiž připravili jeho nejbližší o jednu z mála hmatatelných vzpomínek, která jim na Julese zbyla.
Bezmoc a otevření starých ran. To nyní zažívá rodina Julese Bianchiho, kterou navštívili zloději. Nenechavci se totiž rozhodli sáhnout po tom nejcennějším, co rodičům po smrti syna zbylo. Jeho osobní majetek, který byl klíčem k jeho snu.
„Drazí přátelé, dnes večer se obracím na svou motokárovou rodinu. Včera v noci nás vykradli a bezohlední zloději si odnesli devět podvozků JB17 Forever. Co je však horší, ukradli Julesovu poslední motokáru, model KZ 125 ART GP, a také motokáry mých vnuků," napsal na sociální sítě Julesův tatínek Philippe, který syna v jeho kariéře velmi podporoval.
„Kromě finanční hodnoty strojů nás bolí především ta citová. Pokud uvidíte jakékoli motokáry JB17 v oběhu, dejte mi prosím vědět. Předem děkuji,“ uzavřel oznámení, ze kterého je nejen fanouškům motosportu pořádně těžko. Vědí totiž, že rodina zesnulého Francouze si vytrpěla své.
O pár hodin později ještě zoufalý tatínek slavného jezdce sepsal zlodějům vzkaz. „Krádeží těchto věcí jste neukradli jen předměty. Znovu jste otevřeli ránu. Ukradli jste vzpomínku. Způsobili jste Julesovým rodičům a blízkým opětovné utrpení. Být zlodějem je samotné pád. Ale pokračovat v tom by byla volba. Ještě je čas to napravit. Odložte tyto věci na místo, odkud se mohou dostat zpátky k jeho rodině. Udělejte tento krok. Pro ně. Pro vás. Některé věci se nedají koupit, nedají se prodat... a nikdy by se neměly krást," adresoval zlodějům s tím, že ukradené věci jsou tak specifické, že budou po objevení na veřejnosti prakticky ihned identifikovány. Z toho důvodu nemají žádnou tržní hodnotu.
Hrůzný náraz do jeřábu
Tragédie Julese Bianchiho zasáhla svět motorsportu v době, kdy si po zavedení řady bezpečnostních prvků už málokdo připouštěl, že by smrt ve F1 byla reálnou hrozbou. Do tragického momentu byl přitom považován za jeden z největších talentů své generace. Stal se testovacím i rezervním jezdcem Ferrari, tehdy bídný vůz stáje Marussia dokázal dostat na body a do budoucna se špitalo o tom, že by měl závodit za Scuderii.
Jenže na to už nikdy nedošlo. Osudným dnem se Bianchimu stal 5. říjen 2014. Start Velké ceny Japonska tehdy provázela nepřízeň počasí a blížící se tajfun Phanfone, který zhoršoval viditelnost i stav trati.
Klíčový moment přišel ve 43. kole, kdy se svým Sauberem havaroval německý jezdec Adrian Sutil. K jeho vozu okamžitě vyrazil vyprošťovací jeřáb. O kolo později však na stejném místě ztratil kontrolu nad monopostem i Bianchi a v plné rychlosti narazil do těžké techniky stojící v únikové zóně. „Jules měl otevřené oči, podíval se na mě a pak je zavřel, jako kdyby šel spát,“ popsal Sutil poslední moment po Bianchiho boku.
Z okruhu byl Jules okamžitě v bezvědomí a kritickém stavu transportován do nemocnice, kde podstoupil akutní operaci hlavy. Diagnóza byla zdrcující, jednalo se o vážné poranění mozku. Po sedmi týdnech byl Bianchi převezen na jednotku intenzivní péče v rodném Nice.
Ačkoliv dýchal samostatně a jeho životní funkce nebyly závislé na přístrojích, vědomí už nikdy nenabyl. Svůj boj prohrál 17. července 2015, devět měsíců po nehodě. Pohřeb se konal o čtyři dny později v katedrále Sainte-Réparate v Nice. Jeho ostatky byly zpopelněny a popel uložen na hřbitově v Monte Carlu.
Témata:
blesksport, rodina, Formule 1, Grand Prix Japonska, smrt, Ferrari, Nice, Jules Bianchi, Adrian Sutil
