Messnerova celoživotní noční můra na Nanga Parbat: Bratrovražda pro slávu nebo nejkrutější smrt v ledu?
Příběh, který na pětatřicet let rozdělil svět a udělal z nejslavnějšího horolezce planety v očích mnohých chladnokrevného bratrovraha! Píše se rok 1970 a dva jihotyrolští bratři, Reinhold a Günther Messnerovi, se chystají přepsat historii. Před nimi se tyčí Rupalská stěna na Nanga Parbatu. Vylezli ji. Byli na vrcholu a stali se bohy. Ale jak to tak u těch nejtemnějších hororů bývá, z vrcholu vede cesta už jen přímo do pekla!
Dobyli čtyři a půl kilometru kolmého ledu a skály, nejvyšší stěnu na světě. Jenže třiadvacetiletý Günther na vrcholu totálně zkolaboval. Byl na dně, vyčerpaný k smrti a začaly u něj propukat těžké halucinace. Nemohli se vrátit brutální Rupalskou stěnou, kterou vylezli. „Musíme jít dolů stejnou cestou, jakou jsme přišli,“ naléhal Reinhold na vrcholu. „To je moc těžké. Jsem tak strašně unavený,“odpověděl mu tehdy apatický Günther.
A tak padlo rozhodnutí, které Reinholda pronásledovalo po zbytek života. Vydali se dolů neznámou, neprozkoumanou Diamirskou stěnou. Byli bez lana, bez stanu, bez jídla a pití, naprosto zoufalí. Sestup se proměnil v agónii trvající několik dní. Reinhold šel napřed a hledal cestu v ledovém labyrintu, zatímco Günther se potácel za ním.
A pak, na samém úpatí hory, když už se zdálo, že to nejhorší mají za sebou, se Günther prostě vypařil. „Prostě jsem pokračoval dál, mířil jsem dolů mezi ledové útesy... Myslel jsem si, že Günther bude v pořádku. Teď už nemohl zabloudit a do žádné trhliny už nemohl spadnout. To nejtěžší jsme měli opravdu a skutečně za sebou,“ vzpomínal později Reinhold na moment, než se ohlédl a zjistil, že je na ledovci sám.
„A pak se to stalo; na horním ledovci Diamir můj bratr zmizel, ztratil se pod lavinou na samém úpatí stěny,“ zoufá Reinhold v pamětích.
Zatímco Günthera pohltila masa ledu, Reinhold se šest dní potácel údolím jako oživlá mrtvola. Bez jídla, s těžkými halucinacemi a nohama tak omrzlýma, že si z nich musel nakonec nechat amputovat sedm prstů. Přežil. Ale hora mu vzala víc než jen kus těla. Vzala mu bratra.
Jakmile se zotavil, horolezecká komunita ho ukřižovala! „Opustil ho! Obětoval bratra pro vlastní slávu! Chtěl přejít horu a nemocný bratr ho jen zdržoval!“ křičely titulky. Jeho vlastní expediční kolegové ho obvinili, že Günthera nechal napospas osudu už nahoře u vrcholu. Třicet pět let trvala tahle špinavá válka plná soudních žalob, zničených přátelství a veřejného pranýřování. Messner měl na čele vypálený cejch Kaina.
Až v roce 2005 vydal ledovec Diamir své tajemství. Místní objevili pozůstatky, ze kterých trčely staré kožené boty. Reinhold okamžitě odletěl do Pákistánu a poznal svého bratra podle bundy a unikátních bot. Testy DNA to potvrdily.
A co bylo to nejhlavnější? Tělo se našlo přesně na úpatí Diamirské stěny. Tedy přesně tam, kde Reinhold celá ta léta tvrdil, že ho smetla lavina! Byla to absolutní facka všem jeho kritikům a naprosté ospravedlnění muže, který s touto zátěží žil přes tři dekády. K tomuto období svého života se vrátil i během přednášky Poslední expedice, která ho zavedla naposledy do České republiky. „Mnoho lidí mě obviňovalo, že jsem bratra zabil kvůli slávě. A bylo to to nejhorší, co jsem kdy zažil,“ vzpomínal naživo se slzami na krajíčku.
Sám Reinhold se o této hrůze a bratrově stínu, který ho provázel při všech jeho dalších šílených kouscích, vyjádřil velmi mrazivě. „Lavina se mě na Nanga Parbatu ani nedotkla. Byl jsem jen kousek před svým bratrem. Proč on a ne já? Ne proto, že bych chtěl být vepředu, ale protože jsem hledal cestu a on čekal, až mu dám znamení: »Dobře, můžeme jít dál.« A tak se to stalo.“
Zároveň ale přiznává, že Güntherova smrt do něj napumpovala jakousi nadlidskou sílu objevovat nemožné, která z něj udělala prvního muže, jenž zdolal všechny osmitisícovky. „Cítil jsem, jako by mi Güntherova smrt předala jeho energii. Takže jsem na čas měl jeho energii i tu svou... Na Nanga Parbatu se ale všechno změnilo. Tam jsem pochopil, že smrt je zkrátka součástí života a život smrtí končí. Zůstane to ve mně navždy. Je to zvláštní pocit.“
Osm let po rodinné tragédii Reinhold jako první na světě vystoupal na Mount Everest bez kyslíkového přístroje. Tím posunul svět alpinismu do nevídaného vesmíru. Nyní bylo dokázáno, že lidské tělo po omezenou dobu vydrží pobyt bez přidaného kyslíku v takové nadmořské výšce a lze tedy vystoupat na jakoukoliv horu. O pár měsíců později se znovu vrátil na Nanga Parbat. Tentokrát horu vylezl úplně sám. „Bylo to pro mě osobně důležité. Když jsem tentokrát plný sil viděl místo, kde jsem ztratil bratra, bylo to těžké. Byli jsme již hodně blízko cíli vrátit se společně,“ vzpomíná Reinhold stále.Tohle je to nejčistší, nejbolestivější drama, které ukazuje, že ani ten nejlepší na světě neporučí hoře, která se rozhodne zabíjet!
Témata:
blesksport, Nanga Parbat, Messner, reinhold messner, Günther messner, Česko, smrt, ledovec, Mount Everest, Pákistán
