Horolezci z expedice, při níž zemřel Roubínek, popsali: Horor na Makalu! Mrtvých mohlo být víc
Každý, kdo se vydává do nebezpečných velehor, si maluje ideální scénáře. Nejinak tomu bylo u letošní květnové expedice na vrcholy Makalu I a Makalu II. Z velkého snu se ale brzy stal horor, po kterém se jeden z českých horolezců už domů nikdy nevrátil. Organizátoři se nyní k tragické výpravě s odstupem času vracejí.
„Prolézáme Francouzský kuloár ve výšce 8300 m, je bezvětří, v dálce vychází slunce. Už jen pár desítek minut nás dělí od vrcholu páté nejvyšší hory světa. Makalu je povážlivě klidná a vítězství máme na dosah. Trochu níže pod námi se skupinka kamarádů šikuje pod vrcholem Čechy či Slováky doposud nevylezené menší sestřičky našeho masivu, Makalu II se též brzy poddá síle naší expedice. Navzájem si dodáváme odvahu a těšíme se na společný večírek, až nás kopec zase pustí dolů, do údolí….“ začali zprvu popisovat organizátoři snový výstup na osmitisícovku.
Jenže tvrdá realita nabrala naprosto jiný směr. Tahle romantická představa se velmi rychle rozplynula. „Stop. Asi nic nemohlo být v realitě více vzdálenější této romantické představě. Nic takového se nekonalo. Ani omylem. Ani přibližně. Jen těžko lze slovy vyjádřit větší kontrast k tomu, co nám pak skutečně Makalu uvařila za všehochuť životních zkušeností….“ pokračují a z jejich dalších slov doslova mrazí v zádech.
„Jakou cenu jste ochotni zaplatit za výstup na osmitisícovku? Jakou cenu má lidský život? Kde je hranice mezi zážitkem a traumatem? Co jsme měli udělat jinak a šlo vůbec něco udělat jinak?“ ptají se přeživší v nekonečné změti vlastních výčitek a pochybností. Tyto tíživé otázky si celá parta ponese pravděpodobně až do konce života.
„Otázky, co se budou dlouho omílat a odpovědi hledat složitě…. Nešlo jenom o ztrátu Davida. Ani Lukáš nebyl daleko od druhého břehu. Tam ještě zasáhlo obrovské štěstí…,“ prozrazují drsnou pravdu o tom, že krutá himálajská lekce mohla mít na svědomí ještě více životů.
„V malé skupince posledních trosečníků se skutečně podařilo vylézt alespoň na Makalu II (7678m). Počasí letos více nedovolilo. Ano, smrt vše zahalila do temného hávu, ale po delším váhání a podpoře Davidovy rodiny nám alespoň tento poslední výpad na kopec přišel jako cesta k uctění jeho památky,“ oceňují mimořádně silné gesto ze strany pozůstalých po Davidovi Roubínkovi, díky kterému se Martin Ksandr a Petr Kadaňka odhodlali stanout alespoň na nižším vrcholu.
„Už jsme všichni doma. Myšlenky se tříbí, všem děkujeme za podporu,“ uzavřeli své bolestné ohlédnutí. Česká výprava je sice zpět v bezpečí, nezhojené rány a kruté vzpomínky z letošní horolezecké sezony ale žijí dál.
