Legendární masér reprezentace Eduard Poustka nasadil sombrero a vyrazil: Od rybníka do Mexika
Jak by zapreludovala kapela Buty: „Na hladinu rybníka svítí sluníčko.“ V kouzelném hájemství na břehu rybářského ráje Velký Mastník čaroval před MS s prutem Eduard Poustka (68).
Masér národního áčka tam vyhlížel světový šampionát, který výběr kouče Koubka začal porážkou s Jižní Koreou (1:2) v mexické Guadalajaře. Režisér fajnové nálady v kabině Poustka odletěl do zámoří jako pamětník poslední účasti Čechů na MS v roce 2006 v Německu.
„Jsme teď u nároďáku tři. Manažer Pavel Nedvěd, který tam kopal, doktor Petr Krejčí a já,“ povídal v útulné restauraci na hrázi Eda, kam nás pozval. V sombreru od Blesku si zvesela broukal song legendy country Tučného: „Všichni jsou už v Mexiku, Buenos Dias, já taky jdu.“
Edo, jaký byl mančaft v roce 2006?
„Hvězdný v té době. Všichni ti kluci, co hráli v top ligách. Nedvěd, Honza Koller, Rosický, Poborák. Prostě hvězdný tým.“
A ten současný?
„Přece musí být taky hodně dobrý, když dokázal postoupit přes Iry a Dány, kteří byli hodně silní. Takže si myslím, že na tom nejsme zase tak špatně. Sice tihle kluci nejsou tak hvězdní, jako byla ta parta, co hrála v roce 2006, ale o to větší mají srdíčko. Umějí bojovat, je to parta, trenér Miroslav Koubek to dal krásně dohromady.“
Vzpomenete si na příhodu z šampionátu 2006?
„Mám takovou, že jsem se šel podívat na trénink Ghany, kterou jsme měli ve skupině. Když jsem viděl, co je to za motorové myši, tak jsem nechtěl věřit svým očím. Technika, rychlost. Bohužel nám to pak ukázali, porazili nás 2:0.“
Kluci k vám tehdy po porážce vyrazili na stůl. V čem je rozdíl ve vaší práci s hráči po těch dvaceti letech?
„Rozdíl je v tom, že tenkrát jsem s sebou tahal dívídíčka. Pouštěly se filmy. Každému jsem udělal místečko, napsal cedulky se jmény a vylepil. Na postel, na křeslo i na zem, kde třeba ležel Tomáš Rosický. Každý měl své místečko. Koukali jsme na fi lmy, masírovali jsme, bavili jsme se a byla sranda. Dneska je to trošku jiné.“
V čem? Byli Poborský, Ujfaluši, Koller otevřenější?
„Těžko se to posuzuje. Tihle kluci jsou jiní. Když se na ně podíváte, všichni mají mobily. Mají hodně zábavy. Mají volant, pedály u videoher. Soutěží mezi sebou na playstationu, na iPodech hrají Člověče, nezlob se! Každého zajímá něco jiného. Někdo kouká na fotbaly, někdo čte, někdo poslouchá muziku. Jasně, možná by to tak bylo stejné i tenkrát, kdyby byly mobily a tyhle věci. Samozřejmě, kluci přijdou na masáž a povídáme si, ale už to není takové. Asi logicky. Je jiná doba.“
A teď vy. Jak se změnil Eda Poustka za těch dvacet let?
„No, jsem o třicet kilo těžší (rozesmátě). Ale vážně, vlastně nijak. Tím, že jsem u nároďáku takhle dlouho, se snažím pořád držet dobrou náladu a držet si profesionální přístup ke klukům, aby se mnou byli spokojení. Udělám pro ně všechno, to se u mě nezměnilo.“
Dnes jste spolumajitelem rybníka. Co jste měl tenkrát?
„Nic, jenom fotbal. Byl jsem v lize, takže jsem pro nic jiného nedokázal žít. Když jsem definitivně skončil v lize, ze začátku mi to tak nevadilo, protože jsem se těšil na ryby. Jenže pak mi začal fotbal chybět. Jsem strašně rád, že jsem zůstal u nároďáku. Ten mi všechno nahrazuje. Takže u rybníka vždycky naberu síly a pak se vrhnu na kluky v týmu. Když jsme postoupili, tak u rybníka tekla tequila a bylo to krásné.“
Tequila je aktuální. Byl jste už někdy Mexiku?
„Nikdy. Tohle je moje premiéra.“
Co vám tedy říká mexické jídlo a pití?
„Tequila je dobrá. Letos jsem si ji dal se solí a s citronem po spoustě let. A co se týče jídla, tak to miluju, protože ho mají pálivé. Na něj se moc těším. Jen nevím, jak často se k němu dostaneme, protože máme svého kuchaře.“
No jo, ale ten asi, s ohledem na hráče a jejich hlídanou stravu, žádné ohnivé menu nechystá...
„Takhle, někteří kluci taky mají rádi pálivé, takže on to ví a připravuje do mističky trochu pálivé papričky k jídlu.“
Jste taky muzikální typ, oslovuje vás mexická hudba?
„No jasně. Líbí se mi ty jejich kytary. To drn drn, drn. Dokonce jsme s Tomášem Holešem přemýšleli, že povezeme kytary, jenže toho vezeme tolik, že to asi nevyjde. To by musela být ještě jedna speciální bedna navíc a na ni není místo.“
Šampionát je v dost nezvyklé destinaci. Budete potřebovat něco speciálního pro svou práci?
„Hned druhý den po postupu se na tom začalo pracovat, protože jsme věděli, že poletíme do velké nadmořské výšky. Páni doktoři na tom dělali hned. Pro mě to znamená ve velkém teple tahat s sebou hodně chladivé emulze, hrozně důležitý je pitný režim. To jsou nejzákladnější věci, které potřebujete. A sombrera!“
O věčném kamarádu Nedvědovi: Zažraný si píšePoustka a Pavel Nedvěd. To byla a je po léta symbolika parťáctví nablízko i na dálku. Byli spolu ve Spartě, volali si, když »Méďa« řádil v Juventusu, a setkávali se v národním áčku. Teď zase. Pavla znáte dlouho jako hráče. Jaký je coby manažer nároďáku? Změnil se? |
Témata:
fotbal, národní tým, Miroslav Koubek, Pavel Nedvěd, Tomáš Rosický, Mexiko, rybník, Poustka, jídlo, tequila
