Díky němu prožil nejkrásnější trenérské období a zůstali výbornými kamarády. „Přemlouval mě, ať se do Teplic vrátím jako sportovní ředitel, ale k tomu už nedojde,“ říká o smrti teplického bosse Františka Hrdličky trenér Josef Pešice, který klub dovedl k historickému úspěchu.
Poprvé se potkali na podzim 1996. František Hrdlička za ním tehdy jezdil do Prahy a přemlouval ho, ať jde trénovat do Teplic. Kouč Josef Pešice dlouho odmítal, ale dnes je rád, že se nechal přemluvit. „Mám s ním spojené to nejkrásnější období v Teplicích,“ říká o Hrdličkovi.
Proč jste se od něj nechal tak dlouho přemlouvat?
„My tehdy s Ciprem udělali ve Slavii titul a hráli jsme o Ligu mistrů. Pořád za mnou jezdil a přemlouval mě, až jsem mu na to někdy v zimě kývl. Vzpomínám si, jak za mnou přišel a řekl mi, že mi dá smlouvu na pět let a že za těch pět let chce hrát evropské poháry.“
A vy jste jeho úkol splnil, v létě 1999 jste hráli s Dortmundem o Ligu mistrů.
„Vidíte, povedlo se nám to nakonec do dvou let. Už nevím, co mi tehdy řekl, ale vím, že jsme měli oba radost, protože se nám povedlo to, po čem jsme oba toužili. Být druhý v lize za Spartou tehdy bylo skoro stejné jako mít titul. Spolu jsme v Teplicích začali cestu na výsluní.“
Jak na vás Hrdlička působil? Tehdy přece neměl skoro žádné zkušenosti.
„On už v té době hodně spolupracoval s Frantou Chvalovským, byl to vlastně jeho žák, hodně toho od něj odkoukal. Rychle se otrkal a tím, že jsme udělali druhé místo, tak se i on rychle vyšvihl nahoru. Odešla velká osobnost a strašně moc mě to mrzí.“
Byli jste přátelé?
„Ano, výborní, myslím, že můžu říct, že jsem něco jako člen jeho rodiny. Znám dobře jeho paní i oba kluky. Je to pro mě bolestné, byl to člověk, který mi hodně pomohl. Dlouho mě přemlouval, abych se vrátil do Teplic a dělal sportovního ředitele. Nechtělo se mi, Teplice jsou pro mě přece jenom daleko, ale bavili jsme se o tom, že třeba příští rok. Teď už k tomu nedojde.“
Znal jste ho dokonale. Jaký byl?
„Vzpomínám si, že když jsme tehdy v Poháru UEFA prohráli se San Sebastianem, řekl mi: To jste sem jeli jako na pouťák. Tehdy mě to strašně mrzelo, dotklo se mě to. Říkám to proto, že i když jsme byli přátelé, dovedl být kritický. Dneska bych byl rád, kdyby mi to samé mohl říct znovu.“
Nesnesl, když někdo kolem něj dělal něco špatně?
„Byl to výborný člověk, ale uměl dát najevo, když se mu něco nelíbilo, nebo nebyl spokojený. A to je hrozně důležité. Říkal, že nad hráči pořád musí být bič, což je možná také jeden z důvodů, proč v té funkci vydržel tak dlouho. Pro Teplice znamenal strašně moc, pro jejich vzestup byl klíčový.“
Čím si to ještě vysvětlujete?
"Nebyl jsem u toho, ale tehdy se napojil na teplické sklárny, kde si našel spojence v podobě pana Popoviče (tehdejší šéf skláren Štěpán Popovič – pozn. red.), se kterým celý vzestup klubu řídili. Tehdy mi vysvětlovali, že nechtějí nakupovat drahé hráče, ale nejdřív vybudovat stadion a klub, aby byl soběstačný a mohl dobře fungovat. Chtěl, aby to bylo co nejčistší a nejprůhlednější.“
Nebojíte se, co bude s Teplicemi dál?
„Myslím, že se s tím Teplice časem vypořádají. Ale je pravda, že to bude těžké, protože tam na něj byli všichni navyklí. Byla to velká persona, která toho udělala hodně nejen pro fotbal v Teplicích, ale pro celý český fotbal. Náhrada se bude hledat těžko."
