Přišel jako střídající hráč na hřiště a ještě stihnul zvýšit na konečných 4:0. Aidin Mahmutovič, rozený jako kanonýr, rychlý útočník, hvězda Teplic. Jenže zase se potýká s tím, že ho kouč Zdeněk Ščasný nenasazuje do základu. A chce podle svých slov odejít pryč.
Z takového hladkého vítězství musíte mít radost, ne? Navíc jste vstřelil branku…
„Určitě jsme rádi, že jsme vyhráli, když takhle budeme pokračovat, bude to dobrý.“
A radost z vašeho gólu nemáte?
„Asi mám.“
Asi?
„No…“
Rozumím, že je trpké, že zase nenastupujete…
„Nehraju, ale co mám dělat?“
Jaká je teď tedy vaše pozice?
„Nevím, nevím.“
A jak to prožíváte?
„Vždycky chci hrát, nevím, co víc k tomu mám říct.“
Připomíná mi to rozhovor, který jsme spolu vedli před rokem na Slavii, kde jste jako střídající hráč přispěl hattrickem k památné výhře 7:0 a po zápase přesto volil naštvanou rétoriku.
„Nevím, asi musím dát deset gólů, abych hrál. Nevím proč.“
Je už vaše koleno po tom dlouhém zranění v pořádku?
„Asi jo, není to tedy ještě na sto procent, ale myslím, že nějak normálně můžu hrát.“
Jste aspoň rád, že jste ukázal, že i během takové chvilky se umíte trefit?
„Nevím, jestli jsem něco ukázal, jsem tu dlouho, už nemám co ukazovat. Uvidíme, co se stane.“
Tím myslíte zimní přestup?
„Určitě bych chtěl odejít, to na sto procent. Nechci tady být, je mi jedno, jestli to bude česká liga, nebo zahraničí, kamkoliv.“
To jsou silná slova…
„Já mám 28 let, už musím odejít.“
Nedávno jste ale tvrdil, že se vám v Teplicích líbí.
„Tak teď už ne.“
Je to spojené s tím, že nenastupujete?
„Ne.“
Vůbec?
„Ne, jen s tím věkem.“
