SPORT MAGAZÍN | Jaromír Nohavica se ptal, Milan Baroš odpovídal. Povídali si dlouho, upřímně, chlapsky, mezi čtyřma očima. O Liverpoolu, turecké šatně, nočních můrách nebo o životě na pódiu. Přepis hovoru z unikátního setkání ostravských ikon najdete v pátečním Sport Magazínu.
Co když tě v zápase někdo hrozně pokope. Zbytečně. Nemáš chuť toho kluka, kterého znáš, s kterým se můžeš potkat i civilně, mimo stadion, nemáš chuť mu někdy dát do držky?
„Mimo stadion ne. S Tomášem Sivokem jsme hráli derby Galatasaray - Besiktas. Běžela 90. minuta, vedli jsme 3:0 a Sivy šel na půlce úplně nesmyslně do skluzu. Já byl zády k bráně, a kdybych nenadskočil, tak mi tu nohu normálně zláme. Na hřišti jsme si snad pět minut fakt sprostě nadávali. Po zápase jsme si podali ruku, pak jsme se tomu zasmáli a bylo. A dodneška si na to vzpomeneme.“
Tvoje žena Tereza s tebou na fotbal chodí? A může se dívat na to, jak tě kopou?
„Jó.“
Jí to nevadí, když ležíš na zemi a svíjíš se?
„Ona mi stejně říká, že simuluju. Že za chvilku vstanu.“
Napadá mne, Milane, míváš ty někdy fotbalové sny? Já mám třeba jednou za čas sen, že jsem v divadle, za chvilku má začít nějaká divadelní hra, lidi už jsou v sále, já tam hraju nějakou z hlavních rolí a vůbec ji neumím. Nevím, o co jde, a bloudím zákulisím a jsem zoufalý, co dělat. Míváš nějaký sen – můru, že třeba běžíš za balónem a nemůžeš ho dohonit?
„Jak jsem teď byl zraněný, zdávalo se mi o nějakých zápasech na louce. Na vesnici. Zábradlí dokola, chlapi, pivo, párky. Hrál jsem. Nastoupil jsem na deset minut. Tak mě ráno napadlo, že si tělo už asi říká, že je čas končit a vrátit se k vesnickému fotbalu. (smích) Ale jinak se mi o fotbale nezdává.“
Ty jsi za svou éru zažil spoustu velkých fotbalistů. Když to přeženu, ty ses jich, na rozdíl od nás smrtelníků, naživo dotkl. Viděl jsi je zblízka. Viděls, co umí. Stalo se ti někdy, že sis sám řekl: tak to je člověk z jiné planety? My to v muzice máme.
„Jo. Já to taky mám. Hrál jsem proti Messimu. Anebo proti Ronaldovi. A to je úplně jiný vesmír. Kolikrát si říkám: co oni dělají jinak? Jak je to možné? Oni jsou úplně jinde. Nejen úplně jinde než já, ale i než jiné hvězdy v jiných klubech.“
Co je tam za kouzlo?
„Obrovský talent a obrovská dřina. Co oni s tím balónem v zápase udělají, to moje tělo neudělá.“
Cohen celé odpoledne před koncertem prostě zkoušel. A myslíš, že musel? Nemusel. Ale chtěl. Furt se máme co zlepšovat. A co ty? Jistě ses za ta léta zlepšoval, jak to šlo. Ale cítíš i po těch letech a po té dřině nějakou slabinu, kterou už neodstraníš?
„To je úplně jednoduché. Dnes už je ve fotbale mezi náma normálníma, když nepočítám Messiho a Ronalda, rozdíl tak tři až pět procent v tom, co umíme. Ale základ je, aby fotbalista uměl oběma nohama. A to musím přiznat, že levou mám trochu slabší. Hodně fotbalistů říká, že ji má slabší.“
Když pominu Turecko, to už jsi byl dospělý chlap se svou ženou, je tu pořád ta Anglie a tam jsi šel, když ti bylo 19 let. Jaký je to pocit, když víš, že máš cenu deset milionů marek?
„Já jsem to tak nebral.“
Dneska jsi dospělý chlap, tak zkus brát.
„Jsme kus masa. Je to obchod. A dnes, když se tam točí tolik peněz, ještě daleko větší obchod.“
Chápu. My muzikanti to neznáme. Že by si třeba Rolini koupili někoho z Čech do kapely. Třeba Pavlíčka nebo Jandu.
Kompletní rozhovor najdete v pátečním Sport Magazínu
Dále čtěte v pátečním Sport Magazínu
Rozhovor: Bernard Hopkins, nejstarší mistr světa v boxu
Uniklo z facebooku: David Limberský
Vysoká hra Zdeňka Haníka: sobecký vs. týmový gen
Můj první gól: Miroslav Beránek
