V dosavadním průběhu sezony toho moc neodehrál, za celou podzimní část Synot ligy posbíral pouze 106 minut. Lepší to nebylo ani v přípravě, přesto Pavel Horváth naskočil hned do úvodního jarního duelu proti Českým Budějovicím (6:0). A svou přítomností dotvořil euforickou atmosféru v zaplněné Doosan Areně.
Běží 71. minuta souboje Plzně s Českými Budějovicemi. Viktoria na hřišti dominuje, nad svým sokem vede už 5:0 a utkání bez výraznějších problémů kontroluje. V tom přichází moment, na který čeká více než deset tisíc fanoušků. Klubová legenda Pavel Horváth u domácí střídačky odhazuje teplákovku a souká se do dresu, jeho nástup do hry je na spadnutí.
Na to okamžitě reagují lidé na tribunách. „Pavel Horváth!“ neslo se hromově dlouhé desítky vteřin plzeňským stadionem.
„Když jsem stál u lajny a lidé mi aplaudovali, měl jsem slzy na krajíčku,“ netajil po utkání dlouholetý lídr Viktorie dojetí. První dotek se Horváthovi nedaří, míč netrefuje dobře a posílá ho přímo na hlavu soupeře. „Říkal jsem klukům, že ten nástup na hrací plochu byl moc rychlý, že mám ještě zmrzlé kopačky,“ vtipkoval.
V úvodu druhého dějství se Horváth skutečně s ostatními nerozvičoval, vysedávání na lavici naznačovalo, že ani tentokrát do hry nenaskočí. Všechno ale bylo jinak.
„Asi pět minut předem jsem dostal pokyn, abych se svléknul. A šel jsem na to. Škoda, že se mi nepodařilo proměnit tu šanci,“ vrátil se devětatřicetiletý matador k momentu, kdy z dobré pozice mířil pouze do středu hostující branky.
Nevyužitá šance však mrzet nemusela. Horváth rozdal několik nápaditých centrů, potom si parádně „vykoupal“ jednoho ze soupeřů. A po závěrečném hvizdu se znovu situoval do hlavní role. Před plzeňským kotlem metal jeden kotrmelec za druhým. Třikrát dopředu, třikrát dozadu. Stejně jako v dobách, kdy táhl Viktorii za úspěchy. Fanoušci byli u vytržení, bavili se i spoluhráči.
„Vím, že musím být připravený, abych kdykoli mužstvu pomohl. Chci přesvědčit trenéry, že mám stále co nabídnout,“ uzavřel plzeňský záložník.
