V mžiku si musel nastavit hlavu na situaci, ve které na podzim ještě nebyl. „To bylo nejdůležitější,“ poznamenal teplický brankář Martin Slavík (36), který ve Zlíně ve 26. minutě střídal zraněného parťáka Tomáše Grigara. A sám nebyl daleko od toho, aby také odstoupil. Dochytal se sešitou bradou a naraženou sanicí. Radost z výhry 2:1 však bolest úspěšně tlumila.
Jak vám bylo, když jste musel po Grigarově zranění náhle do hry?
„Nebylo to nic příjemného. Člověk musí ihned v hlavě přepnout a všechno si vybavit z přípravy. Taky si musí namluvit, že je zahřátej a přitom samozřejmě není. Chce to přežít do konce první půle. Teprve potom se rozcvičíte.“
Ani na to však nemuselo dojít. I vy jste se zranil, co?
„Mám roztrženou bradu, čtyři stehy. Valila ze mě krev, v poločase mi to museli sešít. To byl další paradox. Při prvním zákroku jsem si roztrhl bradu. (úsměv) Bylo potřeba zastavit krev, jinak bych podle pravidel musel střídat.“
Kdo by šel místo vás?
„Třeba Tomáš Vondrášek, ten se nebojí padat. Některý z kluků by to zvládl.“
Nakonec jste si zachytal do sytosti.
„Snažil jsem se kluky motivovat, aby furt hráli. Přišlo mi, že jsme takoví skleslí. Zlín měl dost šancí, ve druhé půli jsme byli trošku pod tlakem. Balony tam lítali a měli jsme štěstí, že to soupeř netrefoval. Nakonec jsme to všichni zvládli. Snažil jsem se chytat na jistotu a naštěstí jsem dostal jen jeden gól. Teď se budu starat o svou bradu a sanici. Nevím, jak budu celý den jíst. Faul to nebyl, on (Tomáš Hájek) mě v souboji trefil kolenem.“
