Čekal až do 24. října, než za Mladou Boleslav poprvé v lize nastoupí od začátku. Milan Baroš chtěl na plac samozřejmě dřív, nicméně zpětně uznává, že se trenér Karel Jarolím zachoval moudře. Náročný kouč ho nejdřív pečlivě dával fyzicky do kupy, až pak začlenil do nejofenzivnější letky v lize. V sobotu budou Středočeši pravděpodobně i s hvězdným útočníkem v sestavě chtít své choutky potvrdit proti silné Plzni.
Proč jste v Boleslavi začal hrát tak pozdě?
„Samozřejmě i já osobně jsem to čekal dřív, ale prostě to nešlo. V přípravě jsem si zranil achillovku, byl jsem skoro měsíc mimo. Když už jsem se dostával do kondice, udělal jsem si lehké svalové zranění, takže jsem na deset dní opět vypadl z tréninku. Navíc tým šlapal dobře, dával spousty gólů, ani nebyl důvod něco měnit.“
Jak jste snášel roli náhradníka?
„Trpělivě jsem čekal na šanci. Samozřejmě je jednodušší být na hřišti a užívat si to s klukama. Ale jsem zkušený, tyhle situace už zažil. Snažil jsem se makat a čekat na šanci, která přišla. Nějakým způsobem jsem ji snad využil a budu se snažit v mančaftu udržet.“
Trenér Jarolím musel čelit tlakům, aby už ten Baroš hrál. Bylo to těžké období?
„S trenérem jsem celou dobu normálně komunikoval. Samozřejmě mě mrzelo, že některé zápasy jsem nehrál, třeba v Ostravě (Baroš nastoupil na druhý poločas, pozn. aut.). Později jsme se shodli, že jsme udělali oba dva dobře, když jsme počkali. Kdyby mě tam dal dřív, ještě jsem na tom nebyl fyzicky dobře. Jak řekl sám, nabili bychom si hubu oba. Potom by to byl ještě daleko větší tlak. Jsem rád, že to udělal takhle.“
Čeká vás zápas v Plzni. Je to taková největší zkouška, jestli to lze myslet s Mladou Boleslaví a ambicemi na titul vážně?
„Tenhle zápas ještě rozhodovat titul nebude, zbývá spousty dalších zápasů. Na Spartu a Plzeň ztrácíme dva body, kdybychom se takhle na dostřel udrželi do konce sezony, bylo by to vynikající. Víme, že Sparta a Plzeň jsou největší favoriti, mají daleko širší kádr než my. Ale dokázal to Baník v roce 2004, dokázal to Liberec v roce 2012, že z role černého koně soutěže ten titul lze vyhrát.“
Ještě mám rezervy, říká Baroš
Takže už jsou v šatně slyšet slova o titulu?
„Každý z kluků, kdo tam sedí, musí s pokorou myslet na to, že se to vyhrát dá. Byla by škoda se momentálně uspokojit s nějakým třetím místem. Třeba si na konci sezony řekneme dobře, třetí nebo čtvrté místo je výborné. Ale teď je to rozehrané tak, že se i klukům snažím říct, aby si dali hlavy, že tu ligu chceme vyhrát. Jestli to dopadne, nebo ne, to uvidíme. Víme, že daleko větší favorité jsou Sparta a Plzeň. Pro ně je to povinnost, pro nás je to takový sen, který můžeme klidně dotáhnout, když nám vydrží forma a zdraví.“
Musíte u mladých hráčů brzdit euforii?
„Nic nebrzdím. Chceme myslet na nejvyšší příčky, proč ty kluky brzdit. Samozřejmě s pokorou, ale chce to myslet pozitivně. V budoucnu se nikdo nezeptá tak, že Boleslav skončila třetí. Všichni si třeba vzpomenou na to, že Boleslav udělala historický titul. Měli bychom k tomu přistupovat tak, že na konci pohár chceme zvednout. Třeba teď v Plzni se to může lámat, chceme tam uspět. Víme, že to bude těžké, oni jsou favorité, ale to nám může hrát do karet.“
Proč se Boleslavi tak daří?
„Momentálně se v Boleslavi sešel kvalitní tým plný dobrých fotbalistů, jsme dobrá parta. Trenér Jarolím tomu dává to, co my kluci potřebujeme. Máme natrénováno, víme, co chceme hrát. Trenér hodně klade důraz na to, abychom hráli útočně. Vepředu máme velmi schopné hráče, je dobře, že z toho dokážeme těžit.“
Jak jste se změnil od roku 2004, kdy jste na EURO v Portugalsku vyhrál titul nejlepšího střelce?
„Je to obrovský skok, uplynulo už jedenáct let. Myslím, že jsem vyspěl jako člověk, už to není ten mladý Milan Baroš, který si myslel, že se bude všechno točit okolo něj. Člověk z toho vystřízliví velmi rychle. Jsem rád, že jsem si tím obdobím prošel, myslím, že mě to posílilo. Teď se na ty věci dívám trošku víc s nadhledem a beru to jinak, než před jedenácti lety.“
A fotbalově?
„Fotbalově jsem se posunul blíž k důchodu, což je pro mě trošku smutné (úsměv). Mrzí mě to, hlava pořád chce a cítí se dobře, ale tělo už přeci jen někdy zlobí, je mi 34 let a tělo už si žádá své. Jsem rád, že mi trenér Jarolím takhle vycepoval a připravil fyzicky, cítím se opravdu velmi dobře. Jak kondičně, tak silově. Jsem za tohle rád, že se to povedlo na závěr kariéry. Neříkám tedy na úplný závěr, doufám, že před sebou třeba ještě dva, tři roky mám. Vím, že se s mým tělem ještě pracovat dá, samozřejmě už to bolí víc, než to bolelo před deseti lety.“
Cítíte, že jste ještě schopný hrát fotbal na té nejvyšší úrovni?
„Jo. Vždycky jsem říkal, že pro mě bude nejdůležitější, když mi vydrží zdraví, to se zatím daří. Doufám, že to takhle bude co nejdéle. Vím, že se ještě můžu zlepšovat, odehrál jsem teprve tři zápasy. Rezervy tam ještě jsou.“
A co návrat do reprezentace a start na letním EURO?
„S trenérem Vrbou jsem se bavil asi dvě minuty, ani to nebylo o EURO nebo něčem podobném. Soustředím se na závěr sezony v Boleslavi, to je pro mě prioritní, víc k tomu nemám co říct. Ani jsem nad tím nepřemýšlel. V Boleslavi máme do konce podzimu před sebou tři zápasy, které bychom chtěli zvládnout a udržet se na špici. Co bude potom nevím, ani jsem s nikým ještě nemluvil.“
