PŘÍMO ZE ŠPANĚLSKA | Podzim odstartoval ve velkém, v úvodních sedmi ligových zápasech nasázel pět gólů. Od té doby ale půst. Ticho po pěšině. Do zimní přestávky už jenom tři asistence. Bořek Dočkal (27), jeden z ofenzivních lídrů Sparty, se začal měnit před očima. Lehkost se vytrácela, naopak rostla frustrace, zlost, podrážděnost. A samotný reprezentant si to dobře uvědomuje. „Nesu si to s sebou už od dětství,“ říká v otevřeném rozhovoru pro Sport.
Hlavně na konci podzimu to byl často viditelný jev. Bořek Dočkal na hřišti. Rozčílený. Nespokojený. Ať už s verdiktem rozhodčího, počínáním protihráčů, nebo i třeba nepřesnou přihrávkou parťáka. Stav, který šel ruku v ruce s klesající formou, jež letenskou oporu potkala.
Když se ohlédnete za svým podzimem, jak byste ho zhodnotil?
(dlouze se zamyslí) „Myslím si, že z mého osobního pohledu byl vstup do sezony lepší, než jak potom končil. To se dá vyčíst i z čísel. Ze začátku góly a asistence naskakovaly pravidelně a rychleji, než potom na konci. Že bych ale na sobě pozoroval výrazný herní propad a necítil se komfortně, to úplně říct nemůžu. Podzim pro nás byl dlouhý, na výkonech už pak bylo znát, že to potřebujeme dohrát. Postoupit ze skupiny Evropské ligy, a dohrát ligu tak, aby odstup na Plzeň byl co nejmenší. Lehkost ze začátku podzimu se logicky vytrácela.“
Čím si vysvětlujete, že jste šel s formou takhle dolů?
„To je věc, která je asi celkem logická. Jsou na světě lepší hráči, než jsem já, kteří taky nevydrží hrát deset měsíců v kuse ve fantastické formě. To se nečeká ani ode mě, že bych všechny zápasy odehrál na top úrovni. Na druhou stranu beru, že se od všech hráčů nečeká to stejné. Já neuhýbám z role, že jsou na mě větší nároky, že bych svým výkonem měl hlavně těžké zápasy pomoci rozhodnout. Když pak cítím, že se to úplně nedaří, tak to příjemné není. To se ale dá těžko ovlivnit. Když přijde slabší období, samozřejmě se ho snažím nenatahovat.“
Z tribuny se často zdálo, že Vás sžírá stále větší frustrace. Souvisí to s tím, že to herně tolik nešlo?
„Nevím… Já už jsem taková povaha. Zase si nemyslím, že bych v sobě přenášel stresy nebo neúspěchy z předešlých utkání. Šlo o to, že zápasy naskakovaly rychle po sobě a my už jsme je nezvládali tak lehce jako v úvodu sezony. To na psychiku hráče působí, navíc já jsem typ, který utkání celkem prožívá. Reaguju na rozhodčí, na dění na hřišti.“
Hlavně v závěru podzimu se to stupňovalo. Snažíte se s tím nějak bojovat?
„To je těžké. Nesu si to s sebou už od dětství. Každý trenér, který se mnou pracoval, se na mě snažil v tomhle ohledu působit. Chtěli po mně, abych se víc koncentroval na hru a nenechával se rozptylovat věcmi okolo. Na druhou stranu, když to máte v povaze… Já si před zápasem můžu říct, že budu v klidu, ale pak přijdou situace, kdy jste v zápalu boje, chcete zápas vyhrát, a do toho vidíte nějaké nefér rozhodnutí nebo nečistou hru soupeře. To vás donutí reagovat. Když jsem se na to snažil zaměřit, bylo to pro mě nepřirozené. Není to tak, že by mi to najednou dodalo větší koncentraci. Spíš mi přišlo, že tím zápasem tolik nežiju, nejsem do něj ponořený tak, jak jsem zvyklý.“
Některé reakce jsou ale přece zbytečné.
„Jasně, jsou. Já vím, že si tím stejně nepomůžu, ale tohle nejsou věci, které by odváděly moji pozornost od utkání.“
Nejdete tímhle chováním tak trochu sám proti sobě?
„Škodím si tím, protože na sebe rozhodčí upozorňuju a oni mi pak nepísknou věci, které by normálně pískli, protože jsou naštvaní, že jsem jim před chvilkou něco říkal. V té rychlosti se na to ale blbě reaguje. To už je tak v povaze. Na druhou stranu, když vím, že už mám žlutou kartu, tak je to pro mě varování, že si dávám větší pozor. Do nějaké míry se to určitě uhlídat dá. Ale já jsem cítil, že když v tomhle chci sám sebe měnit, tak to na moji hru nemá pozitivní vliv. Přišlo mi, že se chci až příliš lišit od toho, jaký opravdu jsem. Mám ve zvyku být do zápasu zapálený, reagovat na všechny tyhle věci. Když se to pak nedělo, tak mi přišlo, že jsem tím zápasem jenom tak proplouval bez emocí. A to nejsem já.“
Vnímáte, že tímhle chováním na hřišti dráždíte fanoušky?
(znovu se zamyslí) „Asi to tak může být.“
Odbočme ke Spartě. Na velkou trofej čekáte od léta 2014, vnímáte o to větší tlak?
„Nemám ten pocit. V minulé sezoně jsme za sebou měli zisk všech trofejí a tlak byl pořád stejný. Když sezona směřovala k tomu, že titulová nebude, tak nespokojenost okolo byla znát velká. Nemyslím, že by se to stupňovalo každým rokem, kdy titul nezískáme. Nespokojenost je pořád nespokojenost. Už nezáleží, jak velká. My sami jsme navíc nastavení tak, že od sebe očekáváme nejvíc. Nejsme tu proto, abychom byli druzí nebo třetí. Teď máme všechny předpoklady, abychom to na jaře zvládli. Tým je poskládaný dobře, cítím z něj sílu.“
Ještě před bojem o titul vás čeká Krasnodar v Evropské lize. Co říkáte na tuhle překážku?
„Někdo to má tak, že postoupí ze skupiny a chce dostat giganta, aby si udělal zážitek. Já vždycky raději dostanu tým, se kterým je šance postoupit dál. To se nám v tuhle chvíli asi plní, i když to jméno přece jen mohlo být trochu zajímavější. Je to příklad toho, kdy jméno asi není tolik zvučné, ale kvalita soupeře je obrovská. Kdyby přišel tým, se kterým by se úplně nepočítalo, že bychom měli postoupit, tak by ten tlak šel od nás spíš směrem na soupeře. To si myslím, že se teď úplně neděje. Ne tolik lidí si vyhledá informace o tom, jaký mají kádr, jaké dělají výsledky, kolik peněz investují do posil. Přesto při našem optimálním výkonu věřím, že je šance postoupit. To je fajn.“
V lize to na jaře bude znovu mezi Spartou a Plzní? Jsou tu další vlčáci. Mladá Boleslav, Liberec…
„Myslím, že liga se v tomhle začíná vyrovnávat. Objevují se týmy, které jsou schopné dělat hodně bodů. Nemyslím si, že budou dva týmy utržené a za nimi velký bodový odstup, ale pořád čekám, že hlavní boj o titul bude mezi námi a Plzní.“
Je objektivní výhoda, že máte většinu těžkých zápasů na jaře doma, zatímco Viktoria venku?
„Asi jo, dá se to tak vnímat. My jsme schopní domácí utkání vyhrávat, což je dobré vědět, když ty zápasy teď přijdou. Sebevědomí nám v nich chybět nebude. My se k nim ovšem nejdřív musíme propracovat tak, abychom o ten titul opravdu hráli. Začínáme ve Zlíně, což já osobně vidím jako hrozně těžké utkání. Musíme zvládat i zápasy, které papírově tak zajímavé nejsou.“
Co říkáte na Slavii a její zimní vzestup?
„Co k tomu říct…Asi pro kterýkoli klub, když dostane najednou takové finanční podmínky, je cílem se co nejrychleji prodrat na čelo. Slavii se to celkem podařilo už na podzim ještě bez posil. Teď očekávám, že u nich dojde k dalšímu zlepšení. A od léta k dalšímu. Znovu budou posilovat.“
Začíná se navracet rivalita mezi Spartou a Slavií, když se znovu můžete rvát o nejvyšší pozice?
„Takhle to nevnímám. Pro mě je to tak, že chci vyhrát titul. A jestli o něj budu bojovat s jedním, nebo druhým soupeřem? Pro lidi je to možná zajímavé, jestli o něj budeme bojovat s Plzní, nebo Slavií. Mně osobně je to jedno. Ja chci hlavně ten boj vyhrát a titul držet v ruce."
Bude tohle jaro specifické, když se v něm bude bojovat o nominaci na EURO?
"Může to tak být, ale nemyslím, že je úplně dobré dávat si do hlavy takové věci. Čím více se rozptylujete, čím větší si dáváte cíle, tím větší tlak na sebe děláte a komplikujete si život. Každý si to uvědomuje, vliv na výkony to mít může. Když vím, že se mi nedaří, tak mám v hlavě i to, že mi může uniknout tahle šancem nebo samozřejmě naopak. Teď nás ale čeká důležitá část sezony pro Spartu a myšlenky na osobní zájmy by měly jít trošku bokem."
