Už je to šest měsíců, co byl jmenován generálním ředitelem Sparty. V největším českém klubu funguje Adam Kotalík (39) jako prodloužená ruka majitele Daniela Křetínského, během uplynulého půlroku stačil dobře poznat fotbalové zákulisí. Je z veklé míry zodpovědný za přestupovou politiku klubu i celkové fungování klubu. V žebříčku TOP 50 mocných českého fotbalu, který pravidelně sestavuje deník Sport, se objevuje poprvé. Rovnou na 18. příčce.
Přestupová politika Sparty je velké téma. Jak rozhodování o příchodech a odchodech funguje v praxi? Z odstupu se zdá, že dohoda není jednoduchá, protože se do ní zapojuje více lidí...
„Ten proces není zdaleka tak složitý, i když se na něm podílí více lidí v rámci sportovní komise, kterou tvoří Daniel Křetínský, já, Jakub Otava, Jaroslav Hřebík, Tomáš Požár a Zdeněk Ščasný. Mohu popsat způsob, jakým jsme realizovali aktuální transfery. Věřím, že to je způsob, který bude do budoucna eliminovat rizika nevydařených příchodů. Zhruba na začátku září jsme si řekli, které posty budeme v zimě řešit, stanovili jsme si okruh variant z domácí ligy, skauting hráče sledoval a doplnil alternativy ze zahraničí. V listopadu jsme si všechny informace vyhodnotili a do přestupového okna šli s jasným plánem. A zatím nám vyšly všechny kroky tak, jak jsme chtěli.“
Tomu rozumím. Ale kdo potom nese hlavní odpovědnost, když se některé nákupy nepovedou?
„Odpovědnost před majitelem i fanoušky neseme všichni. Jsem přesvědčen, že je to systém, který, pokud se dodržuje tak, jak jsem popsal, snižuje chybovost výběru hráčů.“
Přesto se příklady najdou. Paixao, Steinhöfer…
„Úplně nesouhlasím. Paixao přišel jako alternativa pro případ, že by nebyl zdravý
David Lafata
. Svůj potenciál ukázal v přípravě, ale úvod ligy mu nevyšel. Pak se David uzdravil a nebylo co řešit, už tam nikoho nepustil. U Steinhöfera souhlasím. U něj jsme se spolehli na doporučení. U současných přestupů by se to už stát nemělo.“
Jak složitý byl příchod
Josefa Šurala
, kdy proti vám seděl zkušený obchodník Ludvík Karl?
„Byl jsem dopředu upozorňován, že jednání s panem Karlem bude těžké. Bylo vidět, že chce pro Liberec vyjednat co nejlepší podmínky a že ho vyjednávání baví. My měli zase hranice, za které jsme jasně řekli, že nepůjdeme. Ale bylo to racionální a korektní jednání. Dohodli jsme se de facto hned na druhé schůzce a myslím, že k oboustranné spokojenosti.“
Jaká je aktuální pozice Jaroslava Hřebíka ve Spartě?
„Pan Hřebík je šéfem mládeže a odvádí na Strahově výbornou práci. Z této pozice se také jako jeden ze šesti členů sportovní komise podílí na diskusi o posilách. Naše mládežnické týmy jsou konkurenceschopné v Evropě, ale musíme zapracovat na tom, abychom z té kvality v mládežnických kategoriích dokázali posunout hráče do seniorského fotbalu, což je to nejobtížnější.“
Spartě se to příliš nedaří. Proč?
„Věřím, že se nám to do budoucna začne dařit. Diskutuji o tom s trenéry mládeže prakticky pořád, byl bych strašně rád, kdybychom někoho mohli do A týmu posunout. Ale sami trenéři říkají, že na áčko u nich ještě nikdo není. Spartě v tomhle vývoji regulérně chybí B tým, kde by se mladí hráči mohli adaptovat na seniorský fotbal, herní styl a občas i naskočit za první tým. Takhle musíme nadějné mladíky dávat pryč na hostování.“
Občas hráči neodvádí adekvátní práci
Nejen na hostování, Sparta se často zbavuje nepotřebných mladých hráčů a pak je kupuje zpět. Viz naposledy případ Martina Frýdka. Je to koncepční?
„Ačkoli to zní možná nelogicky, je to často to nejlepší, co pro ty kluky i Spartu můžeme udělat. V jejich letech potřebují hlavně pravidelně hrát a to ve Spartě není snadné. Určitě je to praxe, kterou budeme uplatňovat i dále. U některých hráčů zvolíme dlouhodobé hostování, u jiných přestup s opcí na zpětný odkup.“
Proč ale nevolíte hostování pokaždé? Proč ten přestup?
„Je to vždy na zvážení u každého. U hráčů, kde vidíme potenciál dostat se do kádru Sparty v kratším horizontu, budeme volit hostování. U těch, kteří budou potřebovat delší čas, se nebudeme bránit přestupu s opcí. Často těm klukům prospěje, že vědí, kam patří, že musejí tvrdě pracovat, pokud se chtějí někdy do Sparty vrátit a také mají v daném klubu jiné postavení jako kmenoví hráči, než jako hráči na hostování, kteří tam za půl roku už vůbec nemusejí být.“
Ekonomika Sparty je v červených číslech. Není to proti zdravému hospodaření, že majitel musí doplácet ztrátu?
„Ekonomické nastavení fungování klubu je věcí majitele. My jako management se samozřejmě snažíme chovat maximálně ekonomicky, ale udržet vyrovnané hospodaření klubu velikosti, významu a ambicí Sparty bez dotace je v českých podmínkách možné jen opakovanou účastí v Lize mistrů.
Nejsou hráči ve Spartě přeplácení?
(Krátce se zamyslí) „To je složitá otázka. Sparta se profiluje jako evropský klub, pohybuje se na evropském trhu, takže nemůžete čekat, že do ní hráči půjdou za poloviční plat, než by mohli dostat jinde. Jiná otázka ale je, zda za svůj plat odvádějí adekvátní práci.“
A odvádějí?
„Ten pocit samozřejmě čas od času nemám. Ale nejde jen o hráče, stoprocentní výkon musí odvádět i celý realizační tým a ostatní lidé v klubu, protože všichni jsme na jedné lodi. Zatímco u zaměstnanců, nebo realizačního týmu můžete reagovat okamžitě, do hráčského kádru můžete sáhnout prakticky jen dvakrát za rok. Opět se pokusím to přiblížit na konkrétním případě. Na podzim jsme byli hrubě nespokojeni s výkonem týmu na Slavii a v Plzni. Následovaly pohovory a pokuta pro tým. Víc v tu chvíli udělat nemůžete. Přivedli jsme nové hráče, zvýšili jsme konkurenci, všichni musejí pracovat na sto procent, pokud chtějí být na hřišti. A ani to některým nebude stačit, protože míst je jen jedenáct. Pokud ani tyhle kroky nezaberou, musejí přijít personální změny. Ve Spartě bude jen ten, kdo to zvládne.“
