Je šéfem Unie českých fotbalových trenérů. Ta si klade za cíl rozvoj trenérské oblasti v Česku. Kdo jiný by měl lépe vystihnout atributy ideálního trenéra. Verner Lička se své role nezříká. Má jasno o tom, jaké schopnosti by kvalitnímu trenérovi neměly scházet, kdo je momentálním světovým trenérem revolucionářem a kdo by podobného označení mohl užívat na českých hřištích.
V minulosti Verner Lička spolupracoval s trenérskými velikány, jakými byl Václav Ježek, nebo jsou Jozef Vengloš či Karel Brückner. Tvrdí, že současný český fotbal má trenérského nástupce těchto slavných stratégů minulosti. Lituje, že Česko nedocenilo schopnosti Bohumila Páníka. „A za absolutní top mezi českými kouči stále považuji Jaroslava Hřebíka,“ říká.
Dokázal byste krátce, třeba i v jedné rozvité větě, charakterizovat ideálního trenéra?
„V jedné větě? Je to osobnost, lídr, který je vyzbrojen expertním kapitálem, schopností být stratégem, který svůj kapitál umí prodat v daný okamžik.“
Co je hlavní hodnotou trenérova kapitálu?
„Vše, co je spojeno s vlastní hrou a se způsoby všech oblastí přípravy. Já ten kapitál dělím do tří zásadních kategorií. Kapitál experta, kapitál osobnosti a kapitál stratéga. Soubor těchto tři atributů tvoří manažera. Rozumějte, ideální trenér neexistuje. Neexistuje ani zaručený návod na úspěch. A co dnes v jednom mužstvu funguje, za dva tři měsíce fungovat nemusí. Ve fotbale je spousta proměnlivých faktorů. A dobrý manažer disponující schopnostmi, které jsem jmenoval, se musí navíc umět dobře rozhodnout.“
Kdo je podle vás ideálním prototypem takového trenéra?
„Zopakuju, že ideální trenér neexistuje. Ale velmi se mu v současnosti blíží Pep Guardiola. To je trenér, který stejně jako svého času Ital Sacchi nebo Nizozemec Michels posunul fotbal, přinesl nové prvky a má s nimi úspěchy.“
Má česká liga svého malého českého Guardiolu?
„Má. Nebo ještě nedávno měla. Jednoznačně. A řekl bych, že docela velkého. Je jím Pavel Vrba. Od svého nástupu do Plzně změnil český fotbal. Zrušil zakořeněné věci. Jako že pravý bek a levý bek musí být nutně pravý obránce a levý obránce. On tam dal záložníky. Popřel základní rigiditu organizace. Dal hráčům velký prostor, variabilnost, křídla nechal hrát ve středu, beci se vytáhli na křídla, a podobně. To je trenér, který velmi přispěl k atraktivitě naší ligy, která je dnes zábavnější a ofenzivnější. Pavla Vrbu považuju za jistý mezník. Tak jako jím v minulosti byli pan Ježek, Vengloš, Evžen Hadamczik, Dušan Uhrin starší a Karel Brückner, abych jmenoval trenéry, které jsem poznal.“
Česká nejvyšší soutěž v posledních letech zaznamenala nástup vlny mladých trenérů. Vidíte v nich nástupce těchto trenérů, které jste jmenoval?
„Na tuhle otázku vám mohu odpovědět jen velmi složitě, protože je povětšinou blíže lidsky neznám. Máte pravdu, že ten trend nástupu mladých trenérů tady je. A je to trend velmi zajímavý. Sám jsem zvědav, kdo to z těchto lidí kam dotáhne. Mně bylo a stále je líto, že český fotbal dostatečně neohodnotil Bohumila Páníka. To je příklad trenéra s mimořádnou mentální odolností, dnes je to lídr, ve svém klubu velmi respektovaný, a má schopnost stratéga, který dokáže učinit desítky správných rozhodnutí denně. Ale abych se vrátil k vaší otázce. Velice pozitivně hodnotím, a ne pouze já, Dušana Uhrina mladšího. Luboše Kozla i Jindřicha Trpišovského. Ale obecně řeknu, že jakousi trenérskou vysokou školu úspěšně absolvuje pouze ten trenér, který zvládne konfrontaci s evropským fotbalem. České národní pole nestačí.“
