Stoper Michal Smejkal nahradil v dukelské obraně zraněného kapitána Jana Šimůnka a byl to nadmíru vydařený záskok. V 5. minutě vstřelil hlavou důležitý první gól utkání.
Slavil jste 150. start v lize desátým gólem. Krásně se to sešlo, nemyslíte?
„Je pravda, že jsem kamarádovi před zápasem říkal přesně tohle: hele, jubilejní 150. zápas, chtěl bych dát góla. Vyšlo to a mám z toho velkou radost.“
Vaše hlavička se do sítě sotva doplazila. Tlačil jste ji očima, aby za brankovou čárou skončila?
„Balon měl jít na první, já dělal prostor. Najednou jsem zůstal sám a vyšel na mě menší hráč (Holeš). Trefil jsem balon a nějak to tam doskákalo.“
Jakub Podaný se ještě snažil míč zasáhnout. Nebál jste se, že vám gól sebere, nebo vykonal záslužnou práci?
„Ještěže tam byl, protože jinak by to gólman chytil, nebylo to žádná prudká střela. Ptal jsem se ho, jestli míč tečoval, říkal, že ne, ale kdyby se tak stalo a byl to jeho gól, tak nevadí, pro nás byly důležité tři body.“
V sestavě jste nahradil zraněného kapitána Jana Šimůnka. Dobrý záskok, souhlasíte?
„Pro nás obránce jsou vstřelené góly navíc, samozřejmě povzbudí, kdo by nechtěl dávat? Že nastoupím, jsem se dozvěděl až v den zápasu, Honza má zraněný kotník. Ale od toho jsme tu, když jeden nemůže, druhý zaskočí. Důležité je, že jsme zápas zvládli.“
V 68. minutě měli hosté největší šanci z přímého kopu po vašem faulu, za který jste viděl žlutou kartu. Modlil jste se, aby to Mareš netrefil?
„Takové standardky jsou nepříjemné. Šel jsem do souboje naplno, důrazně, hrál jsem balon, ale rozhodčí to posoudil takhle. Přál jsem si, aby mě trefil ve zdi, naštěstí šla střela vedle.“
