V lékařských ordinacích to zná možná stejně dobře jako na fotbalovém hřišti. Mladoboleslavský záložník Tomáš Fabián překonával jeden zdravotní problém za druhým, o víkendu se ale dočkal za svou nezdolnost, úsilí a práci odměny. Po téměř třech letech naskočil do ligového utkání (na Spartě, 2:2), byl to pro něj navíc pěkný dárek k sedmadvacátým narozeninám.
Věří, že smůlu na zranění si už vybral. Když je má mladoboleslavský záložník Tomáš Fabián vypočítat, vznikne z toho poměrně obsáhlý chorobopis. „Jsem po operaci obou kyčlí. Po první jsem se zotavoval rok, po druhé rok a půl. Mám taky plastiku vazu v kotníku, měl jsem mononukleózu, různá svalová zranění,“ probíral se Fabián vším, čím si už musel v kariéře projít.
V sobotu se mohl radovat z osobního vítězství, po téměř třech letech si zahrál ligu, a to ne v ledajakém zápase. Nastoupil v základní sestavě Boleslavi na Spartě a pomohl k cenné remíze 2:2. „Úleva je to velká,“ oddechl si. „Občas jsem měl černé myšlenky, že už se do ligy nepodívám, ale nakonec se mi to podařilo,“ popsal Fabián, co se v něm během těžkého období odehrávalo. Předtím zasáhl naposledy do ligového střetnutí v září 2013 proti Znojmu.
Emoce jím po tak dlouhé pauze logicky protékaly. „Před zápasem jsem byl v euforii,“ přiznal. „Snažil jsem se dostat do kondice, párkrát jsem šel i za juniorku. Přípravu jsem měl celkem dobrou. Trenér mě tam dal, snad se mi to povedlo. Byla to dlouhá doba, co jsem nehrál. Teď jsem zpátky, tedy aspoň doufám,“ nezapomněl Fabián pomyslně zaklepat na dřevo.
Kouč Leoš Kalvoda s ním byl spokojený. „Fabián se mi líbil moc. Podal kvalitní výkon. Už na začátku reprezentační přestávky jsem byl rozhodnutý, že mu dám šanci,“ popsal trenér Středočechů.
Utkání na Letné bylo pro Fabiána speciální i proto, že v ten den slavil 27. narozeniny. Jistou symboliku pak představoval i návrat nejblyštivější osobnosti ligy Tomáše Rosického, jenž si se zraněními taky užil své. „Nevím, jestli se můžu s Tomášem Rosickým srovnávat v něčem po fotbalové stránce, ale v charakteru návratu po zranění bych si z něj mohl vzít inspiraci,“ přitakal Fabián.
Při dlouhé cestě se věnoval i rodině, ta se mu během této doby rozrostla. „Mám dvě děti, dvouapůlletého kluka a půlroční holčičku, takže rodiny jsem si užil až dost,“ pousmál se. „Ale samozřejmě jsem se léčil z těch všech zranění a vracel se zpátky. Takže ten čas se tak nějak prolínal mezi fotbalem a rodinou,“ podotkl Fabián. Teď už je snad definitivně zpět.
