Dlouho se na hřišti trápil a fanoušci nejednou spustili pískot. „Oni to dělají furt,“ mrzelo útočníka Romana Potočného. Jenže krátce po poločase se tentýž diváci už radovali z jeho branky. Teplický útočník se dostal k odraženému balonu a přesnou střelou od tyče nasměroval svůj tým za vítězstvím nad Zlínem (2:0).
Fanoušci na vás nejprve pískali, pak vám tleskali. Jaký to byl zápas?
„Dlouho jsem nehrál, takže jsem věděl, že to z mé strany nebude úplně ono. Řekl jsem si: ať si pískají. Tak si pískali... Snažím se to nevnímat, ale slyšel jsem to. Každý slyší, když diváci bučí, hučí. Co s tím nadělám? Jsem na to tady zvyklý, oni bučí furt.“
Je pravda, že jste měl momenty, kdy vám balon odskakoval, ale pak jste skóroval. Byla to sladká náplast?
„Náplast to asi byla, ale určitě jsem nebyl sám se sebou spokojený. Vím, že jsem nepředvedl ani svůj standard. Jenže diváci jsou od toho, aby podpořili a oni mě ještě potápěli. Za to jim určitě nepoděkuji. Proto jsem šel ze hřiště (při střídání) s hlavou dolů.“
Na druhou stranu se dá mluvit o produktivitě: jedna šance, jeden gól.
„Za ten gól jsem strašně rád. Bylo to levou nohou, pravou bych nic nedal. (směje se) A když mě střídal Vaňous (David Vaněček), tak jsem mu říkal, ať taky vstřelí gól. Dal ho, takže jsem spokojený. Teď se mimochodem stěhuje do Teplic a koupil si psa, tak spolu budeme chodit na procházky. Akorát on má nějakýho trhače a já jezevčíka... Ale o fotbale asi mluvit nebudeme, spíš o dětech, taky jedno čekáme.“ (usmívá se)
Jak chutná porazit Zlín? Jste první tým, se kterým v letošní sezoně prohrál.
„Chutná to stejně jako každé jiné vítězství. Je to hezké, kór doma. Jen škoda, že nepřišlo víc lidí. Třeba by jich na mě pískalo ještě víc.“
