Leckoho napadlo, že by se Spartě na podzim při její rozsáhlé marodce hodil, jenže to už byl záložník Marek Matějovský v domovské Mladé Boleslavi, kam ho letenský klub s klidným srdcem z kraje sezony pustil. Sám přiznává, že zaznamenal nejednu reakci údivu nad tím, že ho Sparta nechala odejít. „To ale není moje starost. Chci ukázat, že na to mám,“ říká Matějovský. Dobrou příležitost k tomu bude mít už dnes, kdy Boleslav hostí vedoucí Plzeň (15.00, PŘÍMÝ PŘENOS na iSport.cz).
Působil jste ve Spartě v době plzeňského rozpuku. Máte proto na Plzeň větší žízeň?
„Ne, já to tak nevidím. V Plzni vidím silného protivníka, který má svou kvalitu a dokazuje to už nějaké roky. Teď to jen potvrzuje. Čeká nás jednoznačně těžký zápas. Vůbec bych to nespojoval s minulostí ve Spartě.“
Přesto, nějakou osobní rivalitu necítíte?
„Samozřejmě když je člověk ve Spartě, chce je porážet. Je to jeden z velkých rivalů, ale v tuhle chvíli to tak nevnímám. Chceme hrát taky ve špičce, ale abych do toho tahal něco, co bylo, to určitě ne.“
Byl jste věčně porovnáván s plzeňským špílmachrem
Pavlem Horváthem
. Vadilo vám to?
„Bylo toho opravdu hodně, z mého pohledu to bylo zbytečně zveličované, ale já vám, novinářům, do toho mluvit nemůžu. Musel jsem se s tím smířit, naučit se s tím žít. Vždycky jsem chtěl podávat co nejlepší výkony bez ohledu na to, jestli budu porovnávaný s kýmkoliv, nejen s Pavlem Horváthem. I když jak jsem říkal, tohle bylo až moc.“
Jaký spolu máte teď vztah? Po jednom zápase na Spartě jste řekl, že vám nepodal ruku a že neumí prohrávat.
„To byl holý fakt, ne žádné nařčení, to se prostě událo. Zase se to ale zveličilo, obecně vše, co bylo mezi Spartou a Plzní, byl vyšší level z tohoto pohledu. To se událo, ale já jsem s ním nikdy neměl žádný problém, tohle jsem jen zmínil. Potom jsem se s ním několikrát potkal. Spousta věcí se na hřišti uděje, a to i v tréninku, a tam i všechno zůstane. Dál to netahám.“
Panují očekávání, jak si v Boleslavi povedete. Třeba trenér Leoš Kalvoda se divil, že vás Sparta vůbec pustila, protože on by vás podle svých slov nikdy nepustil. Jak berete tahle slova a důvěru, kterou ve vás má?
„Zmiňoval jsem to, už když jsem sem přestupoval. Chci splatit důvěru a ukázat, že mám na to, abych pořád hrál. Abych se přiznal, takových reakcí jsem měl víc, že mi lidi říkali, že nerozumí tomu, proč mě Sparta pouštěla. To ale není moje starost. Já chci teď všem ukázat, že na to, abych hrál, mám, a že můžu být pro tým prospěšný.“
Rozhodnutí Sparty musím respektovat
Sparta měla během podzimu velkou marodku. Neříkal jste si, že byste se tam ještě mohl uplatnit?
„Jak jsem řekl, to není moje starost. S klukama pochopitelně v kontaktu jsem, sledoval jsem jejich marodku. Ale to je tak jediné, co jsem mohl dělat. Přeju jim, aby se jim zranění vyhýbala, aby se jim dařilo, ale to je tak jediné, co můžu.“
Stanovisko Sparty bylo takové, že vás může postrádat. Mrzelo vás, že se s vámi tak lehce rozloučila?
„Byl jsem tam šest let, nějaké emoce tam byly. Nebylo to úplně jednoduché, ale musím říct, že tam proběhla pěkná rozlučka, za což jsem rád a za což musím poděkovat. Pak už se to ale člověk snaží vytěsnit a makat pro nový klub. Dál bych se v tom nepitval. Bylo to rozhodnutí lidí, kteří na to mají právo, a to já musím respektovat.“
V posledních sezonách se prakticky v každém přestupovém období hovořilo o tom, zda odejdete ze Sparty, nebo jak bude hrát bez vás. Jak složité bylo tyto názory vstřebávat? A přicházel váš odchod z Letné už dřív?
„Nevím, já o odchodu žádné informace neměl ani od agenta, ani od trenérů, kteří tam byli. Většinou jsem měl informace jen z médií. Ale jak jste říkal, bylo to každé přestupové období, mně nezbývalo než makat a ukazovat, že na to mám, a že můžu být prospěšný. Už samo o sobě, že jsem tam tolik let působil, je taková odpověď všem, že tak špatné to zase asi nebylo.“
Bylo těžké to zvládat psychicky?
„Jednoduché to není, to je jasné. Každý si může promítnout svoji situaci, kdyby ze všech stran slyšel, že bude třeba vyhozený z práce, pořád by se o tom mluvilo a nikdo by mu o tom nic neřekl. Každý by viděl, jak je to na hlavu. Snažil jsem se s tím vyrovnat po svém, musel jsem to zvládnout. To bylo jediné, co jsem mohl dělat.“
Máte recept, jak se proti tomu bránit?
„Recept ne, ale něco mám za sebou, něčím jsem prošel, takže asi aspoň nějakou kvalitu mít musím. Jen tak bych se nedostal do Sparty, do nároďáku, do zahraničí. To bylo na základě něčeho, to mi mohlo dodávat sebevědomí, že asi něco umím. Samozřejmě maximální podpora byla od rodiny.“
