Ve Slovácku byl před lety u založení mládežnické akademie. Měl pod palcem rozjezd kariéry Michala Kadlece, pro velký fotbal zachránil odstrčeného poetu Michala Ordoše. Teď je zpátky v Brně, kam ho vzal s sebou kouč Svatopluk Habanec. Na podzim už Vladimír Michal v roli trenéra juniorky Zbrojovky ládoval do prvoligové kabiny další talenty.
Každodenní dojíždění z Bavor u Mikulova do Uherského Hradiště už se mu zajídalo. Proto Vladimír Michal v létě kývl na nabídku Zbrojovky a pokračuje v plodné spolupráci s trenérem Svatoplukem Habancem. „V Brně si držím byt, na stadion to mám deset minut,“ pochvaluje si změnu. „Odešel po vzájemné dohodě. Rozhodly rodinné důvody,“ potvrzuje rozchod v dobrém Petr Pojezný, člen představenstva 1. FC Slovácko.
Co všechno stálo za vaším odchodem ze Slovácka, kde jste byl necelé čtyři roky?
„V Hradišti už jsem působil dlouho a změny k fotbalu patří. Uvítal jsem ji. V Brně mám byt. Když je potřeba, tak v něm přespím. Navíc z Mikulova je to jen 35 kilometrů. Předtím jsem dojížděl denně hodinu až hodinu a půl, cesta nic moc. Člověk už není nejmladší. Když mi dal trenér Habanec nabídku, tak jsem ji vzal. Máme stejný názor na fotbal, proto si mě vybral. Do Slovácka přišla nová krev, mladí kluci. Na mém odchodu jsme se bez problémů dohodli.“
Nešel jste také za lepšími podmínkami?
„To ne, jsou víceméně stejné. Jde o dva prvoligové kluby, není v tom zásadní rozdíl. Podmínky jsou velmi dobré, na vysoké úrovni. Odlišné je snad jen to, že Slovácko má místo juniorky béčko v MSFL, což je velice dobrá varianta. Hráči si zvykali na mužský fotbal. V Brně jsem hlavní trenér juniorky a dělám i skauta. Jezdím po Čechách a na Slovensko sledovat vytipované hráče. Jako výhodu vidím, že na tréninky nemusíme nikam dojíždět. Hrací plochy máme hned vedle stadionu v Králově Poli. V Hradišti nás musel svážet autobus. Kolikrát jsme nemohli protáhnout trénink, protože na nás čekal. V tomto směru je to ve Zbrojovce lepší.“
Na druhou stranu Slovácko spustilo dřív mládežnickou akademii. Je to znát?
„Je fakt, že to tam je zaběhlé a dobře nastavené. Jako šéf jsem byl u plenek akademie, to bylo ještě za pana Valenty. Slovácko je díky tomu trošičku dál než Zbrojovka. Ale také máme šikovné kluky a doufám, že nezaostáváme.“
To asi ne, když jste na podzim vytáhli na duel se Spartou sedmnáctiletého záložníka Ladislava Krejčího. A hned šel do základu…
„Láďa je velký talent, má to v hlavě srovnané. Sváťa Habanec chodí pravidelně na juniorku, děláme hodnocení hráčů. Krejčí patřil k nejlepším, navíc se mu hodil na daný post. Áčko mělo hodně zraněných, tak jsme ho proti Spartě hodili do vody a on to zvládl. Nebál se toho. Od té doby už se k nám nevrátil, je v šatně přes chodbu. Stejně tak se potom posunul i Tonda Růsek, který udělal obrovský progres a chválil ho i reprezentační trenér Luboš Kozel. Oba jsou ročník 1999, ještě by mohli hrát dva roky za dorost.“
Ale už nebudou, co?
„Tuhle kategorii už přerostli, mají výkonnost na seniorské áčko. Proto tam byli přeřazeni. Do přípravy půjde i Ondra Vintr. Z toho jsme udělali levého beka, i když ho nikdy předtím nehrál. Levačku má fakt velmi dobrou, k tomu je konstruktivní, technický, s kvalitní střelou. Trenér ho vzal za odměnu na měsíční stáž. Takto to má Habanec nastavené.“
Jak to, že ten velký skok zvládnou?
„Zrovna tihle tři (Krejčí, Růsek, Vintr) mají zdravé sebevědomí. Nepodělají se, což je dobře.“
Ve Slovácku vám taky rostli pod očima velcí hráči, že?
„S Michalem Kadlecem jsme postoupili do dorostenecké ligy. Z Brna vyhodili Michala Ordoše, tak jsme ho vzali k nám. S oběma se mi dobře pracovalo a dodnes spolu vycházíme. Vždycky se ke mně hlásí. Vedl jsem i Dušana Melichárka. V Brně jsem měl silný ročník s Hladkým, Marečkem, Mazuchem, Šuralem nebo Vaňkem. Tehdy jsme neprohráli v dorostu asi šestnáct zápasů v řadě. Ty kluky pořád sleduju. Z takového Marečka mám opravdu radost, vyrostl z něho velmi dobrý hráč.“
Nechcete trénovat chlapy?
„Mladí kluci mě baví, práce s nimi mě naplňuje. Těší mě, když někdo vyskočí. Je fajn, když přijde kouč áčka, že si vezme do přípravy třeba Růska a řekne, že mu mám do půl roku připravit dalšího hráče. Dělám to dlouho, seniorský fotbal nechám mladším. Ty ambice už nemám.“
