Jedna dobrá rada pro sparťany: Poslouchejte nového trenéra. A bez keců… Když jeho svébytné metody skousnete, může to být s Petrem Radou (58) celkem fajn. Pokud se tedy nebude prohrávat… Profíci oddaní fotbalu a tvrdé práci nemívají s perfekcionistou německého střihu problém, v podstatě si stačí zvyknout na jeho cholerické výlevy. Deník Sport oslovil pět hráčů, které „Plukovník“ v kariéře vedl. Všichni na něj vzpomínají rádi. Divíte se, co?
V žebříčku veřejné popularity by Petr Rada nejspíš skončil někde za kníračkou Ďulou, prvním psem prezidenta Václava Havla. Ve fotbalových kabinách (a že jich prošel) však zanechává vesměs pozitivní stopy.
Člověka až překvapí, jak ho jeho bývalí svěřenci vnímali. Když na ně v kabině hulákal, pomalu se báli dýchat. Zároveň oceňovali jeho férovost, otevřenost. A jakmile se později začali potkávat jako soupeři, stali se z nich kamarádi. „Je to můj osudový trenér,“ nebojí se říct stoper Antonín Rosa, který nového velitele Sparty potkal hned dvakrát při angažmá v Teplicích.
Je fakt, že Rada s výjimkou čtyřleté éry v Jablonci nikde dlouho nevydržel. S hráči, kteří mu nohy nepodrazili, se však uměl důstojně rozloučit.
„Pamatuji se, že mně a ještě pár dalším zkušenějším klukům zavolal, že končí. Abychom to věděli oficiálně. Poděkoval nám za to, že jsme vždycky ochotně přijeli reprezentovat,“ popisuje internacionál Zdeněk Grygera zkušenost z národního týmu.
„Bohužel to chytil zrovna v období, kdy docházelo k výměně generací. Tlak byl velký, ale na tým ho nepřenášel. Vést reprezentaci s velkými hráči je přece jen něco jiného než práce v klubu. Nikoho nechtěl sežrat, hlídal se a držel úroveň. Když začínal, přijel za námi do Turína a zkoušel přemluvit Méďu (Pavla Nedvěda) k návratu,“ přidal další story s Radou.
Ať mluvíte s jakýmkoliv hráčem, který přišel se svérázným koučem do styku, povykládá vám o něm plus minut totéž. Berte to jako důkaz, že se osmapadesátiletý chovatel holubů nemění. Jeho zásady jsou furt stejné. Neuhne, drží se své pravdy. Před třinácti lety v Jablonci se choval takřka identicky jako na podzim 2016 v Příbrami.
A totéž čekejte na Letné. „Je rázný, přísný. Když něco řekne, tak to platí. Zakládá si na pracovitosti, disciplíně. Je to takový německý styl. Měl to rád pod kontrolou. Působilo to na mě, že mu určitě nikdo nediktuje sestavu. Občas byla i sranda,“ líčí Miroslav Holeňák, jenž v Liberci dohrával pod Radou aktivní kariéru. „Říkal mi, ať nekončím, že je to brzy. Ale po sezoně jsem stejně skončil.“
Vynadá komukoliv
Důležitá věc: Holoubkův (či Požárův?) nástupce při kritice nedělí kabinu na mladé a staré. Sejme bez skrupulí každého, kdo si o to řekne. Hvězda, nebo dorostenec? To je mu šumák. Razí metodu „padni, komu padni“. „Chce mít čistý stůl, dokáže si udělat pořádek. Když se v poločase rozčílil, šel z něho strach. Uměl seřvat na dvě doby. Byl to malý ďábel,“ culí se Holeňák.
Mazákům však Rada naslouchá, komunikuje s nimi. V Liberci se obracel právě na Holeňáka, Petra Papouška a Jana Nezmara. „Dával nám dost do těla, ale úlevy jsme neměli. Kolikrát jsme toho měli plné zuby. Ale řekl jsem si, že to vydržím. Asi to bylo dobré, udržoval nás furt na nějaké úrovni,“ oceňuje s odstupem času.
PŘÍMÝ PŘENOS UTKÁNÍ SPARTA - ZLÍN SLEDUJTE OD 20:15 ZDE>>>
Zajít za trenérem s prosbou, aby v tréninku polevil, to si nikdo netroufl . „Asi by to nemělo smysl,“ tuší bývalý bek Holeňák, který si později zahrál s někdejším nadřízeným za starou gardu reprezentace. „Teď jsme skoro kamarádi,“ vypráví.
To platí i o Radově vztahu s Michalem Kordulou, jehož před lety cepoval v Jablonci. „Vzpomínám na něj hrozně rád, strávil jsem pod ním krásné roky. Byl tvrdý, impulzivní, ale spravedlivý. Pořád vás držel pod tlakem, nedovolil jste si nic odf áknout. Kdo měl správný přístup, ten s ním neměl problém. Mně v kariéře určitě pomohl, prokousal jsem se do základu,“ říká současný asistent ve Slovácku. Když sledujete Kordulův entuziasmus při práci, jméno Rada vám automaticky naskočí. „Asi jsme podobní,“ připouští.
Všechno říká bez servítek
Podle bývalého záložníka chtěl hrát Rada ofenzivní kombinační fotbal. Když tým v první půli jeho představy nenaplňoval, hráči věděli, co je v šatně čeká. „Bylo jasné, že bude bouřka. A občas byla obrovská,“ vybavuje si Kordula.
„Člověk na špičkách čekal, co se bude dít. On řekl všechno bez servítek. Uměl hráče nabudit, zpucovat je. Měl respekt. Mně furt nadával za technické nedostatky. Emoce byly i na tréninku. Ale nevadilo mi to. Navíc dokázal i pochválit. Vidíme se rádi. Když byl v Příbrami, tak mi volal kvůli nějakým hráčům.“
Úzké vazby má na Radu rovněž Václav Koloušek. Potkali se před čtyřmi lety v Jihlavě, na sklonku záložníkovy kariéry. Dnes si zavolají, pokecají o životě i o fotbale. Je to jiné než dřív. To spolu mimo hřiště prakticky nemluvili. „On věci řekne na rovinu. Nekouká nalevo, napravo. Na ty mladé nic jiného neplatí. U něj hned víte, na čem jste,“ vypichuje hlavní koučovu přednost.
Bývalý reprezentant dokonce razí názor, že od Radova nuceného odchodu to jde s jihlavským klubem z kopce. „To, jak skončil, mluví za vše,“ vrací se k vyhazovu ze září 2014, za kterým stála část kabiny. V tu chvíli už vzájemná chemie nefungovala, kupící se porážky vrazily mezi obě strany klín.
„Hráči nehledali chyby u sebe, ale někde jinde. A tohle je výsledek,“ upozorňuje na aktuálně předposlední místo Vysočiny v tabulce. „Rada tehdy přišel a zeptal se: Máte proti mně někdo něco? Nikdo samozřejmě nic neřekl, všichni hlavy dole. Další den byl trenér bez práce,“ vylíčil Koloušek.
Hned dvakrát v kariéře narazil na holohlavého bouřliváka Antonín Rosa. Pod Radou v lize začínal, a když se kouč později do Teplic vrátil, už patřil mezi mazáky. Z paměti vytáhl jednu zábavnou historku z tréninku.
„Stříleli jsme přes půlku hřiště mezi dvě stojící fl ašky. Byla tam mezera velikosti asi dvou míčů. Chtěli jsme, aby to trenér taky zkusil. Říkal, že ho bolí koleno, pajdal. Nakonec jsme ho přemluvili a on se na první pokus trefi l. Neuvěřitelné! Zeptal se: Ještě něco? A namachrovaný odešel,“ vypráví se smíchem Rosa. „Byli jsme z toho úplně hotoví. Podle mě by dalších sto pokusů nedal. Skoro to nešlo trefit.“
„Měkčí“ než Jarolím
V Mladé Boleslavi zažil nynější bek Jihlavy dril Karla Jarolíma. A prý to bylo daleko horší než fungovat s Radou. „Nebyl až tak zásadový jako Jarolím,“ popsal zkušený stoper. Koučovo slabé místo? Špatně snášel, když přišly neúspěchy. Nechal se drtit vnějším tlakem, atmosféra v šatně se rázem prudce zhoršila. „Když se dařilo, byl dobrej. Ale pak byl schopný otočit o sto osmdesát stupňů,“ upozorňuje Rosa.
Pozitivní dojmy ze spolupráce s Radou u něj nicméně převažují. „Byl férový, jeho přístup mi vyhovoval. Máme spolu čistý stůl. On se s nikým nepáral a v Teplicích mu to hodně sedělo. Nebyl tam extrémní tlak a měl dobrý vztah se šéfem Hrdličkou. Bylo vidět, že fotbal má rád, a razil zásadu, aby bavil i hráče. Vždy si hledal cestu ke starším klukům, chtěl je mít na své straně,“ dodal.
Povede se mu to i ve Spartě?
| ŘEKLI O VOLBĚ SPARTY |
|
Mají se na co těšit |
