Už je to pár let, co trenéři národních týmů volali na Stínadla. Teď jejich telefonní seznam může oprášit Karel Jarolím. Proč ne? Před týdnem to vyřkl Bohumil Páník, kouč Zlína: „Martin Fillo má vynikající, řekl bych reprezentační formu.“ K němu si dopište ještě jedno jméno: Jakub Hora. Oba jsou tahouny teplické ofenzivy a formu mají výtečnou. Znovu ji potvrdili v sobotu proti Karviné (1:0). Nasazení, poctivost, nadstavba. Je tam všechno.
Vzpomenout si na posledního reprezentanta z Teplic chvilku zabere. Možná si vybavíte deset startů Pavla Verbíře? Anebo hned uhodnete, že na srazy jezdíval brankář Tomáš Grigar. Akorát moc nechytal. Připsal si dva starty, oba v roce 2009. V áčku se zjevil také Martin Fillo (3 zápasy), ještě víckrát Štěpán Vachoušek (23), ale ani jeden tehdy nepůsobili v Teplicích.
Změní se to? Ta šance – neopomíjet Severočechy ze Stínadel – prý existuje.
Fillo a Jakub Hora hrají neskutečně. Na kontě mají dohromady jedenáct branek, ještě výraznější jsou při tvorbě hry, z níž těžil i čtyřgólový Marek Červenka. Právě jejich zásluhou se Teplice posouvají vzhůru tabulkou, dost možná si v příští sezoně zahrají evropské poháry.
„V poslední době mají velice dobrou formu. Snad vydrží co nejdéle,“ těší teplického kouče Daniela Šmejkala. „Ale nechtěl bych spekulovat o jejich nominaci do národního týmu. Na tohle jsou tady jiní – reprezentační trenéři, kteří je určitě sledují.“
To je pravda, na sobotní duel s Karvinou (1:0) se osobně přijel podívat Miroslav Koubek, asistent Karla Jarolíma . Co viděl? Horův gól plus poctivý výkon na velkém prostoru či pohledné kombinace technického Filla na pravé straně. Prostě reprezentační forma, jak zmínil zlínský Bohumil Páník.
Jenže když tohle téma otevřete před samotnými hráči, začnou se ošívat. „Pana Páníka respektuju, je to super trenér. Jeho slova se poslouchají dobře, mám z nich radost. Ale za sebe to radši nebudu komentovat,“ usmívá se Fillo. „Zase jsem nohama na zemi. Do úvahy připadá spousta jiných hráčů,“ přidává se Hora.
Prý takhle vysoko nemyslí, ale na očích jim vidíte, jak moc by chtěli. A ještě lépe to dokazují na hřišti. Například Horova individuální forma je nejlepší za dobu, co obléká teplický dres. „Stoprocentně,“ přikývne. „A je to tím, že se moje pozice ustálila.“
Ještě donedávna mu vadilo, jak s ním trenéři šíbovali z jednoho postu na druhý. Jednou hrál pravého beka, podruhé krajního záložníka z obou stran. Až teď na jaře začal pravidelně nastupovat na podhrotové pozici, která mu sedí. „Pro mě je to nejlepší post, na jakém můžu hrát. Nejsem úplně extratechnik ani extrastřelec, můj fotbal je založený na běhání. Snažím se být poctivý,“ tvrdí.
Proto často zprostředka seběhne doleva i doprava k Fillovi. „My dva si rozumíme. Víme, co udělá druhý. Umíme si pomoct a vyhovět. Je dobře, že se Martinovi daří, protože z toho těžím i já,“ ví Hora. Ale ani jeden se prý s aktuální formou neuspokojí. „Proti Karviné jsem vstřelil pátou branku, ale mohlo jich být daleko víc, z tohoto pohledu to není dobré číslo.“
Takže si k poctivosti doplňte ještě skromnost a neustálou chuť na sobě tvrdě pracovat. Co vy na to, pane Jarolíme?
