Olomoucký útočník Tomáš Chorý v poslední minutě vítězného duelu proti Spartě (1:0) střídal a tribuny uznale tleskaly. Odvedl opravdu velkou práci. Jedna potíž tu ovšem je – tohoto okamžiku se neměl dočkat, rozhodčí Pavel Královec mu odpustil červenou kartu. Dvakrát, a kdoví jestli ne i třikrát.
Červená karta se podle pravidel uděluje mimo jiné za surovou hru. Chorý k ní měl hodně blízko při střetech s Davidem Hovorkou a Ondřejem Zahustelem. Více viditelná z obou zákroků byla letmá procházka po Hovorkových zádech. Chorý byl sice faulován, ale v následném pohybu šlápl ležícímu sparťanovi na záda. Kdo by přísahal, že to nebylo schválně? Opakovaný závěr svědčí spíš pro úmysl…
Rozhodčí Královec o něm nebyl přesvědčený. „Ze svého pohledu jsem to nevyhodnotil jako surovou hru. Nepřipadalo mi, že by mu chtěl úmyslně šlápnout na záda. Proto jsem udělil pouze žlutou kartu,“ vysvětluje pro deník Sport.
Když potom viděl situaci na videu, asi trochu znejistěl, ale stejně si za svým napomenutím stojí. „Je to diskutabilní. Do hlavy tomu hráči nevidím, proto nemůžu říct, zda to bylo způsobeno pádem, nebo se jednalo o úmysl. Bylo to hraniční,“ říká sudí s nejvyšší počtem odpískaných ligových utkání (224).
Roli hrály i další faktory. „Byl to vůbec první osobní trest v utkání, nechtěl jsem zápas znehodnotit. Je vždycky otázka, zda ho mohl přeskočit. Ale že by to udělal schválně už takhle brzy, to se mi nezdá. Toto se většinou přihodí v závěru zápasu, kdy emoce pracují více. Sám hráč mi říkal: Ano, šlápl jsem na něj, ale fakt jsem to neudělal schválně,“ vzpomíná Královec. Takže žlutá. A ano, vzhledem k okolnostem se s ní dá souhlasit, byť i vyloučení by si hlavní arbitr takzvaně „obhájil“. Tomáš Chorý tedy v zápase pokračuje.
To se nezmění ani v 68. minutě – a tady už se jedná o zjevnou chybu. Útočník jde pozdě do souboje a podrážkou, navíc nataženou nohou, doslova přiletí na Zahustelovu kopačku. Tmavší žlutá už neexistuje, červená by byla také v pořádku. Jenže píská se jenom faul, osobní trest nepřichází. Chorý tedy znovu vyvázne, už podruhé, v tomto případě si však měl jít pouštět sprchu už bez debat.
„Neříkám, že se nepohyboval na hraně další žluté karty,“ uznává Královec. „Ale vzhledem k tomu, že jsem i na druhé straně obdobně posuzoval zákroky Martina Frýdka a Josefa Šurala, kde jsem také mohl udělovat žluté karty, vyhodnotil jsem to takto.“
Je pravda, že Šural i Frýdek se také mohli žlutit více a dříve, než se jim to přihodilo. Šural měl jít ven v poslední minutě, kdy by mu slušela druhá žlutá za sejmutí Václava Jemelky, a Frýdek se dočkal své jediné žluté až v 83. minutě, přičemž předchozí jasné unikl o jedenáct minut dříve za podražení Tomáše Zahradníčka.
Je třeba ovšem také říct, že s intenzitou a charakterem Chorého faulů se tyto nedají srovnat. A pro pořádek, olomoucký střelec unikl vyloučení ještě jednou, pět minut před koncem, za učebnicový šlapák na Ria Mavubu. Měla přijít druhá žlutá.
Ale Chorý, díky benevolenci Pavla Královce, utkání dohrál. Čistě za fotbal si potlesk zasloužil.
