Hlavní kamery to neviděly, jiné naštěstí ano. Videorozhodčí Roman Hrubeš proto mohl dát hlavnímu sudímu jasné doporučení: Byl to gól. A také první verdikt za pomoci videa v české nejvyšší soutěži. Mediálním partnerem projektu videorozhodčího je iSport.cz. Po dlouhých měsících se šéfinstruktor videorozhodčích dočkal ostrého startu. „Došli jsme do finále, ale to znamená, že jsme vlastně na začátku,“ říká Hrubeš.
To nejdůležitější z pohledu videorozhodčího se odehrálo ve dvanácté minutě. Viděl jste dobře, že míč přešel brankovou čáru?
„Z pohledu hlavních kamer nešlo přesně poznat, zda k tomu opravdu došlo. Měli jsme k dispozici ještě dvě kamery. Z nich už jsme mohli určit, že balon skutečně přešel brankovou čáru. Doufám, že teď neobjevím záběr, který ukáže, že ten balon nepřešel brankovou čáru. Nebo nějaký jiný, který objeví, že někdo měl dostat červenou…“
Jak to probíhalo. Upozornil jste vy hlavního, nebo on požádal o přezkoumání?
„Když padne gól, děláme kontrolu automaticky. Toto nebylo běžné, protože míč se netřepetal v síti. Signalizace asistenta byla zřejmá, i on viděl gól. Karel ovšem nemohl mít dobrý přehled, brankář mu bránil ve výhledu. Proto bylo jasné, že si vyžádá konzultaci.“
Měřil jste si, jak dlouho to trvalo?
„Neměřil, zapomněl jsem zmáčknout stopky… Ale snad nějakých deset vteřin, to není na začátek špatné.“
Situace, jako byla ta dnešní gólová, spolehlivě řeší goal line technology, kdy je v míči zaveden čip. Stále platí, že o ní neuvažujete?
„Platí. Důvodem je cena. V Nizozemsku, kde to mají, byl tento drahý systém použit dvakrát za dlouhá léta. Toto není cesta. Víme ale pochopitelně o riziku. Příště nemusíme mít takové štěstí, že budeme schopni potvrdit nebo vyvrátit, že míč přešel brankovou čáru.“
Kolikrát jste během zápasu přezkoumával situaci?
„Při každém gólu, to je automatické. A pak při dvou situacích v závěru v pokutovém území. Při střetu Plavšiče v 87. minutě a při souboji Magery na opačné straně v 90. minutě.“
A zjistil jste, že se o fauly nejednalo.
„Ano. Jednalo se o běžné souboje. V tu chvíli ani nedáváme zprávu hlavnímu rozhodčímu, jde o takzvaný silent check neboli tichou kontrolu.“
Jak byla zajištěna komunikace po technické stránce?
„Byl to systém trojí kontroly. S hlavním rozhodčím jsme měli standardní komunikační systém. Jako první jištění pracoval vnitřní systém poskytnutý společností O2TV, kdy jsem byl propojený já se čtvrtým rozhodčím (Radek Příhoda) a klasickými vysílačkami spolu komunikovali můj asistent (Emil Ubias) s člověkem, jenž obsluhoval monitor na hrací ploše (Ondřej Černý). Všechny tři systémy jsme v hlušších okamžicích průběžně zkoušeli, zda fungují.“
Jak dlouho trvala příprava na zápas?
„Začali jsme tři hodiny před utkáním.“
Kolik lidí se na tom podílelo?
„Počet nevím. Ale byl to celý štáb lidí včetně pracovníků stanice O2TV. Šlo o spousty lidí, kteří odvedli neviditelnou práci.“
