S kapitánskou páskou na ruce zažil Pavel Eismann s týmem MFK Karviná postup mezi elitu, první zápasy na novém stadionu, svůj premiérový ligový gól i dvě zvládnuté sezony v první lize. Nový kontrakt mu klub nenabídl.
„Je mi třiatřicet, v mém věku už se dá něco takového očekávat, ale ligu jsem ještě chtěl hrát,“ neskrývá Eismann, který v Karviné za pět roků odehrál 139 zápasů, z toho 51 prvoligových. Jako obránce si připsal šest gólů, svůj jediný ligový vstřelil v březnu 2017 v Jihlavě. Tam také před měsícem nastoupil za Karvinou naposledy a v přímém souboji pomohl týmu k záchraně. „Těžko se mi loučí.“
Jste zklamaný? Zástupci klubu vám sice děkují za odvedenou práci, chystají pro vás oficiální rozlučku s fanoušky, ale novou smlouvu jste nedostal.
„Kdo by nechtěl hrát ligu? I já musím klubu poděkovat, protože celou dobu všechno fungovalo bez problémů a přesně tak, jak mělo, což je na české poměry málo kde. Co na to říct? Trošku zklamání cítím, protože jsem pokračovat chtěl. Byl jsem v Karviné pět let, nechal tam kus fotbalového života.“
Co vám chybělo, abyste smlouvu dostal?
„Těžko říct. Nový kontrakt ovlivní spousta věcí, těžko něco vypíchnout. Můžu si něco myslet, ale to si nechám pro sebe.“
Na co budete nejvíc vzpomínat?
„Postup do ligy bych samozřejmě řadil na první místo. Pak nový stadion, tím byl postup korunovaný. Liga se dva roky za sebou udržela. Každý si může říkat co chce, ale to bylo pro region taky klíčové. V neposlední řadě budu vzpomínat na fanoušky, byli výborní. A poděkovat musím i trenérovi Jožkovi Weberovi, na něj také budu vzpomínat rád.“
Když se vrátím k poslednímu ligovému zápasu - v Jihlavě jste museli vyhrát, abyste se zachránili. Nikdo vám nevěřil, jak těžké pro vás jako kapitána bylo to s týmem ustát a zvládnout?
„Nevěřila nám celá fotbalová republika. Kumulovalo to, každý měl pocity jiné, nervozitu prožíval jinak. Každý po svém, někdo víc, někdo míň. V takových momentech se ukáže charakter, jestli se můžete o toho druhého opřít nebo ne. Šli jsme do toho koncentrovaně a s vírou, že to zvládneme. Poslední zápas o udržení v lize je velký tlak, pokud by se spadlo, ovlivnilo by to hodně věcí, nebylo by to dobré. Naštěstí jsme vyhráli 2:0, liga se udržela a to je velké plus do budoucna. Samozřejmě jsem jako kapitán nechtěl být pod sestupem podepsaný, všichni jsme pro to udělali maximum.“
Už jste v tu chvíli věděl, nebo tušil, že v Karviné skončíte?
„Soustředil jsem se na ligu, abychom to zvládli. Až pak nad tím člověk přemýšlí. Po zápase to nebyla ani tak euforie, jako spíš emoce. Pak jsem přemýšlel, co dál. Nějaké náznaky mohou být, ale pořád jsem v koutku duše věřil, že pokračovat budu.“
Už jste rozhodil sítě pro další angažmá?
„Chtěl bych pokračovat v první nebo druhé lize, to je jasné. Musíme k tomu doma sednout, zvážit varianty do budoucna. Pokud to v české lize nedopadne, budu se muset poohlédnout po něčem venku. To je varianta B, uvidíme. Hlavní je, aby vydrželo zdraví. Věřím, že bych rok dva ještě mohl hrát, aby to mělo hlavu a patu. Chci se ještě na fotbalové mapě udržet.“
