Přestože v minulé sezoně odehrál pouhých šest ligových utkání, jeho jméno stále budí pozornost. Letos bude Václav Pilař ještě pod větším drobnohledem, ačkoliv už nebude působit v mistrovské Plzni. Plnit úlohu lídra by měl uzdravený záložník v mladém kádru Olomouce, se kterou podepsal dvouletou smlouvu. „Mám pořád ty nejvyšší ambice,“ říká odhodlaně. V rozhovoru pro Sport mluvví technický záložník o svém konci v Plzni, krátkém hostování v Liberci i o svém snu v podobě zahraničního angažmá a návratu do reprezentace. Sestav si vlastním tým z hráčů fotbalové ligy a hraj o 200 tisíc >>
V hotelové lobby na soustředění v polském Mielci se posadil do kožené sedačky. A zatímco jeho noví spoluhráči šli poslední večer před odjezdem domů utužit partu společnou procházkou, Václav Pilař čtvrt hodiny trpělivě odpovídal na otázky. Při zmínce o lepšícím se zdravotním stavu zaklepal pro jistotu věčný marod několikrát na dřevěný stůl.
Koleno drží?
„Cítím se dobře, jsem rád, že jsem odtrénoval celé soustředění, kde byly dvoufázové tréninky. Kolenu se hodně věnuju, zatím drží, takže perfektní. Zároveň jsem rád, že jsou v klubu lidi, kteří mi vyjdou vstříc a upraví režim, když je koleno unavené. Dřív třeba… Nechci úplně o všem mluvit, ale dopadlo to tak, že po zranění kolena přišla jiná zranění. Když jsem měl rok a půl pauzu, ozvaly se zase svaly a podobně. S tím se však bohužel dalo počítat. Proto si teď užívám, že jsem zdravej. Jsem vůbec rád, že jsem se po těch operacích vrátil zpátky k fotbalu.“
Pomohlo vám hostování v Liberci, kde jste na konci loňské sezony odehrál téměř čtyři celé zápasy?
„V Liberci jsem byl nadšený, ale nebylo dobře, že jsem tam přišel zraněný. V Plzni mi řekli jinou diagnózu, než jak to doopravdy bylo… Takže jsem začal trénovat, ale po čtrnácti dnech se mi to vrátilo. Měl jsem problém s kotníkem a odehrál jsem až posledních šest kol. Zaplaťpánbůh za ně, protože jsem se aspoň dostal do nějaké herní praxe, ale mrzí mě, že jsem Liberci nepomohl víc.“
Poslední tři měsíce už jste stoprocentně fit. Nemrzelo vás, že Plzeň ztratila zájem?„Bylo to trošku složitější, nechtěl bych se o tom moc bavit, negativa už řešit nechci.“
Přitom trenér Pavel Vrba…
(skáče do řeči) „Nevím, co říkal.“
Že to pro něj bylo složité rozhodování, že jej to mrzí a že se s vámi neloučil lehce.
„Tak uvidíme…“ (úsměv)
Jak budete na angažmá ve Viktorii vzpomínat?
„Zažil jsem tam to nejlepší. Přišel jsem z Hradce, získal tři tituly a vyzkoušel si Ligu mistrů. To bylo nezapomenutelné. Odtamtud jsem se navíc dostal do bundesligy, takže další krásný krok. V Plzni jsem měl strašně rád fanoušky, byl tam takový správný kontakt. Když jsme si šli někdy do města sednout na jedno pivko, vždycky byla s lidmi přátelská atmosféra. Samozřejmě jsme to měli ulehčené tím, že se nám dařilo, ale nikdy jsem necítil nic negativního.“
Nevzdává se ani reprezentace
Na Andrově stadionu to v tom hle ohledu možná bude trochu jiné.
„Je pravda, že v Plzni na každý zápas chodil narvaný stadion, vždycky kolem deseti tisíc fanoušků. To je jeden ze základů úspěchu, protože lidi donutí hráče k lepším výkonům. I proto jsme doma byli silní. Mančaftu, který do Plzně přijede, se tam hraje těžko. Co jsem slyšel, tak v Olomouci se stadion vyprodá jen na ty největší zápasy, takže tímto bych je chtěl pozvat na Slavii. (smích) Když je Sigma nahoře, hraje se Evropská liga, tak věřím, že lidi začnou chodit víc a všem nám pomůžou.“
Proč jste zvolil zrovna Sigmu? Zájem měly i Boleslav, kyperská Famagusta, chorvatský Hajduk Split, slovinský Maribor…
„Na rovinu přiznávám, že jsem čekal na nabídku ze zahraničí. Nedopadlo to, protože jsem nebyl dlouho zdravý a kluby nechtěly jít do rizika. Prý kdybych nějakou dobu hrál, tak by to pro ně bylo lepší a dveře by se mi tam otevřely znovu. Ale zavolali mi z Olomouce a pro mě to bylo lákavé.“
Čím?
„Asi stylem hry. Fotbal hodně sleduju, takže vím, do čeho jdu. Druhým pozitivem je, že Olomouc podle mě zase bude hrát nahoře. Viděl jsem, že se strašně zlepšila. Udělala velký progres a já bych chtěl být součástí, která přispěje k nastavenému trendu. Jsem tady sice zatím jen dva týdny, ale vidím jen pozitivní věci, které mají hlavu a patu, a kvalitní kádr.“
A zrovna na vašich ofenzivních pozicích je pořádná konkurence. V Plzni byli zkušení borci, tady jsou hladoví vlčáci, kteří klepou na dveře reprezentace a říkají si o lepší angažmá.
„Jasně, konkurence je všude. V Plzni jsem bohužel kvůli zraněním nemohl předvést to nejlepší, co ve mně je. Tady v Olomouci je taky hromada šikovných kluků, ale já chci být týmu prospěšný, ať už budu hrát od začátku, nebo budu chodit na hřiště na posledních třicet minut.“
To by vám nevadilo?
„Samozřejmě chci hrát od začátku, ale nejsem typ, který by byl nasranej, když tam půjde na půl hodiny. Dneska je střídající hráč, který je schopný hru oživit nebo zápas rozhodnout, stejně důležitý jako kluk v základu. Myslím si, že mančaft si takového hráče cení taky. Konkurence je dobrá pro hráče ze základu, na kterého se někdo tlačí a on pak víc maká, i pro tým.“
Kariéru jako vy v Olomouci nikdo nemá. Jste připraven převzít roli lídra?
„Na nic si nehraju, jsem skromnej kluk. (úsměv) Ale kluky rád povzbudím a budu bojovat jako lev. Zažil jsem to, když si v Plzni všechno sedlo. Tehdy měl kabinu na starosti Pavel Horváth, celý tým díky němu držel pospolu. Postup do Ligy mistrů nebyla žádná náhoda, předváděli jsme výborný fotbal, bylo to zasloužené. Chci pomoct pochvalou a takovými věcmi, to je podle mě pro mladší kluky správná cesta. Aspoň u mě to tak kdysi fungovalo – když jsem cítil podporu od starších, někdo si se mnou plácnul a podobně, tak mě to vždycky povzbudilo.“
A co vás povzbudí teď v nové životní etapě?
„Třeba postup do základní skupiny Evropské ligy. Všichni víme, že s Olomoucí to bude těžké, protože asi nebude nasazená a klub, který bude stát proti nám, bude mít větší rozpočet. Ale budeme to chtít zvládnout tím, co se tady nastavilo – srdíčkem a touhou prorazit. Mám pořád ty nejvyšší cíle, teď se chci prosadit tady a pak ještě naplnit své velké ambice.“
Tím máte na mysli třeba reprezentaci?
„To by byl taky krásný sen. Už se mi to jednou po tom zranění kolena podařilo, snad se to povede znovu. Nevzdávám se. Mám sice čtyřikrát operované koleno, ale překážky k životu patří. Pořád na sobě vidím, že to jde. Potřebuju jen potrénovat.“