Tragický vstup Olomouckých do nové sezony pokračuje. Hanáci prohráli pošesté ze sedmi zápasů a klesli na patnáctou příčku. Trenéru Václavu Jílkovi nebylo po ztraceném utkání s Bohemians (2:3) na tiskové konferenci do řeči. Tak skleslý výraz za dobu svého tříletého působení u áčka Sigmy ještě neměl...
Vedli jste 2:0, co se to s vámi pak stalo?
„Prohráli jsme utkání, které se snad ani prohrát nedalo... Na začátku jednoznačná dominance, ale ve druhém poločase jsme se podvědomě stáhli a pak jsme pykali za fatální individuální chyby. Výsledek je pro mě osobně hodně špatný.“
Čím si to vysvětlujete?
„Zkolabovali jsme ve třech situacích a u stoperů to jde samozřejmě vidět víc než na jiných pozicích. Honza Kotouč zvládl první poločas naprosto bravurně, ale pak se roztřásla kolena. Ale nejen jemu.“
Mohlo to být ztrácejícími fyzickými silami nebo podceněním?
„Nesmysl, o tom to vůbec nebylo. Začali jsme se zbytečně bát a tropit triviální hrubky. A podcenění? Snad ne, nejsme v situaci, kdy si to můžeme dovolit za stavu 2:0.“
Budete shánět posily do obrany? Konec přestupového období se blíží...
„Uvědomujeme si to, nespíme, ale nemáme neomezené možnosti. Zatím nás výrazně nic nepřesvědčilo, co by bylo lepší než to, co máme.“
Napadly vás už černé myšlenky o „jo-jo efektu“, jak jste nazvali období, kdy Sigma dvakrát sestupovala a postupovala?
„Zatím si to nepřipouštím. Díval jsem se spíš nahoru, kdybychom to zvládli, měli bychom čtyři body na Jablonec. Ale teď po tomto utkání to asi bude jiné. Dovedu si představit, jaké teď budou v médiích analýzy, co všechno děláme špatně...“
Cítíte tlak?
„Takový vývoj si asi nikdo nepředstavoval. Je to zlý sen. Tlak si však dělám spíš já sám na sebe. Práce, kterou věnujeme mužstvu, je obrovská. Ale nevrací se nám to... Jestli vedení uzná, že mužstvo potřebuje impuls, rozhodnutí budu jednoznačně respektovat. Zatím sice cítím spíš konstruktivní debatu, což však samozřejmě nejde donekonečna.“
