Poprvé si v lize zahrál od začátku s bratrem Filipem a ještě pod tátou trenérem, jenže rodinnému klanu Hašků velká premiéra zhořkla. „Je to škoda, ale s fotbalem končit nebudu,“ vykládal Martin Hašek mladší. Proti Zlínu neproměnil penaltu a jeho Bohemians prohráli.
Z tribuny to skoro vypadalo, že na penaltu nikdo nechtěl jít. Bylo to tak?
„Nemyslím si to. Máme určenou skupinu, která na penalty chodí, a máme se mezi sebou dohodnout. Teď to bylo zvláštní v tom, že z té skupiny jsem byl na hřišti jen já. Takže jsem na to šel.“
A dál? Co se stalo?
„Hned jsem si řekl, že se nebudu soustředit na pohyb brankáře a budu se to snažit trefit čistě. Zpětně se to ukázalo jako špatné rozhodnutí. Víte, je to složité. Buď gólman skáče hodně napřed a vy si počkáte na jeho pohyb, ale taky je riziko, že si vás gólman vystojí a vy pak nedáte správnou ránu. Ve finále se mi podařilo trefit míč k tyči, jenže brankář brzy skočil a k míči se dostal včas.“
Při vyprávění se usmíváte. Znamená to, že vás porážka tolik nemrzí, protože máte z předchozích kol celkem nahráno?
„To ne, každá porážka mrzí. Ale přece nebudu smutný: kdybych se utápěl v depresi nebo skončil s fotbalem, ničemu by to nepomohlo. Jinak jsem se samozřejmě klukům omluvil, že jsem penaltu nedal.“
Zkazil vám penaltový moment sváteční zápas s bratrem? Váš otec vás od začátku v lize společně postavil poprvé.
„Jsem rád, že jsme s Filipem na hřišti spolu, ale nijak extra jsem to nevnímal. Soustředil jsem se na zápas. Co rozhodlo? Nebyli jsme dostatečně produktivní a Zlín nás trestal. Ještě na tom nejsme tak dobře jako Real nebo Barcelona, abychom hráli výborně celých devadesát minut.“
