Tyhle dva jste nikdy nepřehlédli. Tělo poseté rozmanitými kerkámi, na hlavě trendy účes a pokaždé kolem nich byl slyšet smích. Václav Kadlec a Lukáš Vácha byli na Letné nerozlučnou dvojkou. Sblížil je životní styl, ale i nepříjemná zranění. Mladší z dvojice kvůli nim dokonce musel v 27 letech ukončit kariéru. „Může na ni být pyšný. Na to v kolika letech končí, hrál dvakrát v zahraničí, vyhrál se Spartou dva tituly a je to stále nejmladší střelec reprezentace,“ zasní se Vácha o svém kamarádovi.
Vás tato zpráva asi nezaskočila, že?
„S Vaškem jsme kamarádi, takže jsem o jeho zdravotním stavu věděl. Měl od nás všech velkou podporu, ale kdo prodělá taková zranění a ví, jak moc jsou rozsáhlé operace, tak šance na návrat byla mizivá. Nechci to nazývat zázrakem, ale naděje se pořád živila. Vaška mám moc rád, je to můj kamarád, ale všechny nás tohle jednou čeká.“
Byl to bojovník?
„Je to tak. Kdo si prošel profesionálním sportem, ať už třeba fotbalem, tak jej miluje. Je to všechen náš život. I proto se Vašek stále vracel a nechtěl to zabalit. Skončit je ta nejjednodušší cesta. A to on opravdu neudělal, dal tomu maximum a může mít před sebou čistý stůl.“
Vy ho znáte velmi dobře. Jak moc to prožíval?
„Tohle je pro každého emotivní. Přicházíte o něco, co děláte každý den a máte to rádi. Navíc když jste úspěšný. Spolu jsme rozhodnutí o ukončení kariéry přímo nekonzultovali, ale podporoval jsem ho. Myslím si, že to nerozseknul Vašek, ale spíš jeho zdraví. Možná i pak to rozhodování bylo snazší. Když to nejde, tak si už musíte rozmyslet, zda se chcete někdy věnovat sportu aspoň rekreačně, nebo to hnát přes závit a být bez sportu úplně. Takhle si Vašek může jít jednou zahrát tenis s dcerou nebo s kamarády, ale na profesionální sport už to bohužel není.“
Jak si ho budete pamatovat ze sparťanské kabiny?
„Široká veřejnost zná Vencu úplně jinak, než jaký doopravdy je. Každý si uděláme předsudek a toho se držíme. Vašek je hodný a cílevědomý kluk, který se nikdy nevzdal. Samozřejmě někdy měl svoje stavy a působil hodně sebevědomě, ale uvnitř byl takový, že si vše moc bral a spoustu věcí řešil. I proto si myslím, že to pro něj nebylo lehké a nebude ani teď, než se se vším srovná. Kolem sebe má však spoustu lidí, kteří ho podporovali, ať už byl zdravý, nebo nyní při jeho zdravotních patáliích.“
Takže nebyl frajírek, jak si o něm mnozí fanoušci mysleli?
„Každý máme nějaký svůj blok, štít, jak se vším vypořádáme a Venca ho měl takový, že na veřejnost působil dost sebevědomě. Jsem moc rád, že jsem ho poznal, mohl s ním hrát za jeden tým a myslím si, že má vše v životě otevřené.“
Sedli jste si hned?
„To se říct úplně nedá. Měli jsme mezi sebou nějaká rozkmotření. Než jsem přišel do Sparty, byli jsme soupeři. Naháněl jsem ho po hřišti a jemu to bylo samozřejmě nepříjemné. Museli jsme si nějaké věci vyříkat. Náš vztah se postupně vyvíjel, ale po čase se ukázalo, že Vašek je moje krevní skupina a stal se jeden z mých dobrých kamarádů. Pojí nás móda, kérky. Tyhle věci jsme měli vždycky v oblibě a spolu jsme to řešili.“
Hodně vás sblížilo i zranění na podzim 2016, kdy jste spolu trávili hodně času při rekonvalescenci. Jak na společně strávený čas vzpomínáte?
„Potkávali jsme se téměř každý den. A když spolu trávíte tolik času, jeden druhému přirostete k srdci. Tehdy jsme navázali opravdu intenzivní vztah a vzájemně si sebe vážíme. Dodnes si voláme a píšeme. Řešíme některé věci, s něčím jsem mu i pomáhal. Vašek byl vždy hrr. Všechno chtěl hned. Ale ne vždycky to šlo.“
Může být pyšný
Někdo může namítnout, že měl na víc. Svěřil se vám, zda nelituje, jak dopadla jeho bundesligová štace?
„Může být na svoji kariéru pyšný. Na to v kolika letech končí, hrál dvakrát v zahraničí, vyhrál dva tituly se Spartou, stále je nejmladší střelec reprezentace… I když si někdo myslí, že nenaplnil potenciál, svoje si odvedl. Vždyť je od patnácti let v seniorském fotbale. Jeho tělo muselo dostat pořádně zabrat.“
Jaký byl spoluhráč?
„Lídr. Zabiják. Rozdílový hráč. Nemusel v šatně říkat, co se jak udělá, ale projevoval se na hřišti. Uměl rozhodnout těžké zápasy. V hlavě se mi vybaví, jak v podstatě sám porazil Inter Milán, to samé předvedl před lety s Feyenoordem… A takových zápasů byla spousta. Bylo to v něm.“
Ve Spartě jste společně vyhráli titul, ale on ještě na začátku sezony odešel do Frankfurtu. Byly to vaše nejhezčí společné časy v rudém dresu?
„Pamatuji si, že námi tenkrát přijel už z Německa do Lokálu ve Stromovce, kde jsme slavili. Říkal, že na tohle přesně čekal, ale nakonec odešel do Frankfurtu. Dokonce tenkrát pronesl, že kdyby mohl, tak by to vyměnil, ale těžko říct, jak by to dopadlo. To už jsou jen domněnky.“
Kam nyní povedou jeho kroky?
„Těžko říct. Myslím si, že má trochu jinou povahu než jiní bývalí hráči. Asi ho to k fotbalu už moc nepotáhne. Nejsem si jistý, jestli by ho to naplňovalo. Uvidíme, kam se vrhne. Spousta věcí se mu otevře a je otázka, pro co se rozhodne. O něčem jsme se spolu bavili, ale to si nechám pro sebe a je na něm, zda to bude někde prezentovat.“
Vše o klubu ZDE
