Zastupuje nejlépe placeného českého trenéra Jindřicha Trpišovského, i na něm záleží, za jakých podmínek zůstane ve Slavii. Zároveň se hráčský agent Jiří Müller pohybuje v blízkosti klubového bosse Jaroslava Tvrdíka a asistoval u přestupu Petera Olayinky i námluv s egyptským kanonýrem Trézéguetem. O své dvojroli, o vztahu s Janem Nezmarem ale i o tom, že nabídky pro uznávaného kouče s kšiltovkou má také proslulý manažer Mino Raiola, poprvé obšírně hovoří pro iSport Premium. „Raiola se kvůli Jindrovi ozval třikrát za měsíc,“ říká.
Je to paradox: Jiří Müller hrával za Spartu, v jednom týmu s Tomášem Rosickým, ale nyní je spjatý vedle vlastního byznysu s rivalem z Edenu. V zamčené části se vyjadřuje i na tohle téma a rozebírá, co to obnáší dělat manažera českým trenérům a proč o ně není takový zájem v cizině.
Když jste se poprvé s Jindřichem Trpišovským potkal, zaujal vás hned něčím?
„Poprvé jsme se setkali v kanceláři na Žižkově po návratu Ivana Horníka do funkce ředitele. Řešili dluhy vůči hráčům a hodně mě zaujalo, že Jindra řekl: Hele, ať peníze dostanou kluci, já počkám. Přitom sám šest nebo osm měsíců nebral výplatu. Prý že když to vydržel do té doby, tak to půjde i dál, nějak si poradí. To byl pro mě první vykřičník: Aha, tenhle trenér může být jiný. Předtím jsem měl jen zprostředkované informace, byl pro mě no name. Nevěděl jsem napřímo nic ani o práci jeho asistentů, i když s trenérem brankářů Štěpánem Kolářem jsem hrál, a Houšťu (Zdeňka Houšteckého) znal jako takového blázna ze hřiště, nezměnil se. I u něho jsem si ale ještě později, když se jednalo o angažmá ve Spartě, říkal, jestli je pro Jindru dobrý asistent. Až když jsem oba poznal víc, zjistil jsem, že jsou super dvojka. Patří k sobě.“
Jak konkrétně jste Trpišovského i jeho lidi začal poznávat?
„Víc jsem se začal ptát, chodil jsem na zápasy. Velké překvapení pro mě bylo, jak na Žižkově poskládali kádr z hráčů, kteří doslova zbyli ve velkých klubech. A začali vyhrávat. Období číslo dvě začalo, když šli všichni do Liberce. Byl to strašný skok z Viktorky, kde trénovali v parku a všude možně a převlékali se v hrozných šatnách. Pamatuju si, že jsem byl na prvním nebo druhém tréninku, díval jsem se asi třicet minut s Honzou Nezmarem, kterého jsem také tolik neznal. Po pěti minutách jsem o Jindrovi řekl: Ty jo, on je úplně někde jinde. Je dobrej. A Nezmar na to: A proto je tady… Dnes už vím, jak z toho byl přitom tehdy nervózní, nevěřil si. Ale jak mluvil s hráči na trávníku, bylo vidět, že ví, co chce říct. A všechno potvrdil výsledky.“
Je to, jak umí mluvit s hráči, jedna z jeho největších předností?
„Na sto procent. Dokáže je dostat na svou stranu. I hráči, kteří se pod ním nechytli nebo nehráli pravidelně, říkají: Ví, co chce hrát, umí to z lidí dostat, trénuje tvrdě, měl pravdu. I to je důkaz jeho kvalit. Jindra má taky dar přesvědčit hráče, jestliže ho chce do týmu. Mluvit s ním o fotbale je radost. Když měl jít do Sparty, hovory o tom, jak by měla hrát, probíhaly za zavřenými dveřmi. Ale při jednání se Slavií mě pan Tvrdík vzal ke všemu. A nedivím se, že ho Jindra tak nadchnul. Strašně mě to bavilo poslouchat a je to tak do dneška. Nebo mám jiný příběh.“
iSport Premium nyní pro nové předplatitele jen za 1 Kč na první měsíc a slevy na televize>>>
Povídejte, jaký?
„Fotbal se hodně posunul dopředu a já už některé věci na rozdíl od trenérů nevidím. Šli jsme na Bohemku, pořád jsem do něho hučel a on mi asi po dvou minutách řekl: Prosím tě, nemůžeš už držet hubu? (směje se) Když si budu povídat, nic z toho nebudu mít. Počkej patnáct minut, jestli budu muset dál pozorovat. Na fotbaly chodí nejraději sám, soustředí se vyloženě na hru. Dokáže tým přečíst, co hraje, jak hraje, jaký má systém. Stačí mu patnáct minut a ví všechno, co potřebuje. Pro mě je to obrovská škola.“
Kde se vzala jeho pověstná náročnost?
„Buď člověk práci dělá, protože chce, a na tisíc procent, nebo proto, že musí. Mourinho byl v nejslavnější éře na stadionu od rána do večera a pořád na něčem dělal, koukal na videa. To samé vidím u Jindry. Některým trenérům skončí tiskovka a už jedou domů. My někdy dlouho sedíme a bavíme se o fotbale. Já zůstanu dvě hodiny a on ještě
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
