Karlsson o Spartě, důvěře i Švédsku: V létě jsem měl problém trénovat

Na smluvený rozhovor loni v létě dorazil na minutu přesně. Navzdory zdravotním problémům byl David Moberg Karlsson ve skvělé náladě. Teď k ní má opět důvod. Nejprve dvěma góly řídil obrat v Olomouci, naposledy pak hattrickem zadupal Karvinou. Pod taktovkou nového kouče Pavla Vrby kvete do nejhezčích fotbalových barev.

Do takových, v jakých během srpna loňského roku, kdy se na soustředění v Rakousku rozpovídal  o sobě, Švédsku či ikonickém Zlatanu Ibrahimovicovi, ani zdaleka nebyl.

V Čechách jste rok a půl, zvykl jste si na zdejší způsob života?
„Teď už to není žádný problém. Ze začátku to trochu složité bylo, třeba když jsem šel do Tesca, tak běžní lidé anglicky moc nemluví. Možná to vychází z toho, že se dřív obecně hodně vyučovala ruština. Bylo to pro mě i rodinu těžké, ale snažím se naučit váš jazyk. Moje čeština je pořád špatná, ale s lehkou pomocí anglických slov už můžu komunikovat mnohem líp. Je to pro mě o dost jednodušší.“

Výuce češtiny se věnujete prakticky od příchodu do Sparty. Jak vám to jde?
„Pořád bojuju s tím vaším rrrr...“

Myslíte ř?
„Jo, přesně! Nevím, jak to písmeno říct. Švédština se od češtiny naprosto liší. Ze začátku jsem měl problém i s poslechem. Teď, když na mě budete mluvit, asi pořád nebudu úplně rozumět významu, ale poznám, jaká slova říkáte. Dřív jsem měl problém i s jednotlivými písmeny. Teď už je to o dost lepší.“

V minulosti jste působil v Anglii či Skotsku. Pomohla vám tahle zkušenost s aklimatizací v Česku?
„Samozřejmě, vždycky je to výhoda. Pamatuju si, jak jsem v devatenácti odcházel z domova. Myslel jsem si, že to všude bude úplně stejné jako ve Švédsku. Hodně rychle jsem zjistil, že takhle to opravdu nefunguje. (směje se) Teď už jsem starší a vím, že je důležité znát řeč. Rozhovor bych určitě nezvládl, ale v kabině rozumím, když kluci nebo trenér něco říkají. To je pro mě hlavní. Navíc chci ukázat, že mi na Česku záleží. Když by někdo šel hrát se mnou do Švédska, tak bych chtěl, aby se učil náš jazyk. Nemusí ho umět perfektně, ale důležitá je ta snaha.“

Takže jste hned po přestupu věděl, že začnete hltat lekce?
„Jasně. Ve Švédsku jsme měli několik cizinců, a když se snažili mluvit naší řečí, ocenil jsem to, protože švédština není vůbec jednoduchá. Tam jsem si uvědomil, že při zahraničním angažmá musím mít stejný přístup, a toho se držím.“

V čem se Česko od Švédska nejvíc liší?
(Krátce se zamyslí) „Taky jste evropská země, je to docela podobné. V létě tu rozhodně prší méně, naopak tu máte velké vedro. Ale jinak bych neřekl, že se v něčem extra lišíme. Určitě to není tak, že bych přišel za někým v kabině a řekl mu: co to provádíš? To jsem v životě neviděl.“ (směje se)

Zdejší letní počasí pro vás musí být obzvlášť úmorné.
„Uff ... Loni v létě bylo v Praze šílené vedro, měl jsem obrovské problémy v takovém počasí vůbec trénovat. Chybí vám tady moře. (usmívá se) Ve Švédsku máme v létě taky teplo, ale tím, že od vody fouká, je to příjemnější. Ale tak to je, nedá se nic dělat.“

Udělalo vám radost, když do Sparty loni přišel Andreas Vindheim?
„Jasně! Čtyři roky žil ve Švédsku, mluví plynule, takže komunikace není žádný problém. Vycházíme spolu skvěle.“

Zrovna jsem se chtěl zeptat, jakým jazykem spolu vlastně mluvíte.
„Bavíme se švédsky, někdy používáme nějaká regionální slova. Švédština a norština, to je podobné jako čeština se slovenštinou. Nebo polštinou. Ale jinak to s těmi severskými jazyky tak jednoduché není.“

Jak to myslíte?
„Hrál jsem třeba v Dánsku. Tohle si poslechněte, je to šílené. Výslovnost ve švédštině a norštině je stejná, v dánštině a norštině zase mají stejný význam slova. Ale jejich výslovnost se liší. Je to zmatek. (znovu se rozesměje) I proto mluvíme nejčastěji švédsky, což je pro mě příjemné, že mohu mluvit rodným jazykem.“

První půlrok v rudém vám vyšel, ke třem gólům jste přidal čtyři asistence. Byl jste spokojený?
„Jo, když se na to podívám statisticky, tak na křídelního hráče je to solidní. Pokud by se to přepočetlo na minuty, mám docela dobrou bilanci. Jsem ofenzivní hráč, právě góly a nahrávkami pomůžu týmu nejvíc. Doufám, že v tom budu pokračovat i v příští sezoně.“

Pod trenérem Václavem Jílkem ale přišel útlum. Úplně jste vypadl z rotace, dokonce jste odehrál několik utkání za rezervu.
„Primárně to asi bylo o tom, že ode mě očekával, že budu mnohem defenzivnější. Vždycky musíte vědět, jaké jsou vaše přednosti a slabiny. Snažil jsem se přizpůsobit, ale trenér se mnou nebyl