Jako malý klučina fandil Franku Lampardovi, ikoně Chelsea, teď už zblízka obdivuje třeba Romela Lukaka, Christiana Eriksena či Marcela Brozoviče. Proč zrovna tyto hvězdy Interu Milán? Protože šestnáctiletý záložník Samuel Grygar konečně oficiálně přestoupil z Baníku právě do italského velkoklubu. Přestože v Ostravě chtějí sázet na své talenty z akademie, nebylo co řešit. Sen je jasný: zahrát si jednou v modročerném dresu na slavném San Siru. I o tom mluví český reprezentant do 17 let v rozhovoru pro iSport.cz.
Jak se cítí fotbalista, který k šestnáctým narozeninám dostal dárek v podobě smlouvy s Interem Milán?
„Je to samozřejmě neskutečný pocit, zároveň však obrovská motivace do mého života a fotbalové kariéry. To hlavně.“
Asi se nemýlím, když řeknu, že je to na jednu stranu velký zlom, nicméně však teprve začátek pořádné dřiny, že?
„Přesně tak. Jde sice o velký životní krok, ale neznamená to, že bych měl snad polevit v práci nebo něco takového. Můžu slíbit, že budu makat, makat, makat. Čeká mě něco nového, úplně jinačí level, za který jsem hrozně rád. Uvidíme, jak se všechno vyvrbí, ale udělám vše pro to, abych se pořád posouval čím dál tím výš a nezůstal stát na místě.“
Když jste zmínil ten vyšší level – věříte si na něj?
„Když jsem viděl tamní podmínky a celkový chod klubu, je ta úroveň fakt někde jinde. Ale nebojím se, záleží jen na mně, jak se s tím poperu, mám to ve svých rukách. Beru to i tak, že mě taková zkušenost stoprocentně posune nejen fotbalově, ale i lidsky. Podle mě je to stejně vždycky nejvíc o tom, jak to má kdo srovnané v hlavě.“
Slyšel jsem, že zrovna vy v tomhle problém nemáte, což zástupce italského klubu zaujalo stejně jako váš vyspělý herní styl.
„Myslím, že co se týče psychiky a nastavení, jsem na tom dobře. A fotbalově? Asi se jim líbí, že jsem univerzální střední záložník, který má vyváženou obranu i útok. Umím si najít volné prostory tam i tam, to mě baví.“
Baník se nyní pod trenérem Lubošem Kozlem profiluje jako klub, který chce sázet na produkty své znovu vzkvétající mládeže. V áčku už je například jen o rok starší Jakub Drozd, brzy má dojít právě na váš ročník 2004. Bylo to složité rozhodování, nebo hned jste měl o italské výzvě jasno?
„Abych řekl pravdu, hned jsem si řekl, že do toho půjdu. S celou rodinou jsme se na tom okamžitě shodli, nikdo z nás vůbec neváhal. Zasedli jsme a řekli jsme všichni jednohlasně: Jdeme do toho!“
Takže fakt žádná obava z toho, že by to nemuselo vyjít? Zapadlých talentů, kteří se v akademiích velkoklubů neprosadili, je spousta...
„Opravdu jsme takhle negativně vůbec nepřemýšleli, pomohl k tomu určitě i přístup lidí z Interu. Když jsme si přímo v Miláně vyslechli jejich vize, znovu nás to naopak jen utvrdilo v tom, že tohle bude správná cesta. Záleží jen na mně. Mělo by mi to pomoct i v reprezentaci, kde máme skvělou partu.“
Co na vás udělalo největší dojem?
„Je strašně těžké vypíchnout jednu věc, ten komplexní dojem ze všeho je parádní. Ta hřiště, zázemí, nový internát pro mladé hráče... Neskutečné. Stejně jako profesionalita trenérů. Vypadá to, že by mě měl trénovat Cristian Chivu, který s Interem jako hráč vyhrál Ligu mistrů. Prostě vysoce nadstandardní podmínky, ve kterých můžu růst a posouvat se. Začínám v sedmnáctce a po třech měsících se uvidí, jestli budu třeba posunutý do osmnáctky nebo devatenáctky. Zmiňovali i občasné tréninky s áčkem, ale na to mám ještě čas.“
A ty vize od lidí, kteří ladili váš přestup?
„Byl jsem překvapený z toho, jak to klub směrem ke mně celé pojal. Dostal jsem od nich uklidňující informaci, že prvního půl roku na mě nikdo nebude vůbec tlačit. Během této doby půjde zejména o aklimatizaci, o rozvíjení mentální stránky, abych to zvládl, zabydlel se a cítil se dobře. Když to řeknu ještě jejich slovy: pro mě ten hlavní cíl nyní nebude na hřišti, ale mimo něj. Bylo vidět, jak vědí, že nejdůležitější na začátku je, aby se fotbalista cítil dobře. Pak může podávat dobré výkony.“
Jste připraven na hodně taktiky a posilovny?
(směje se) „Jsem. Sami mi hned říkali, že si mě vybrali nejen proto, jak na hřišti působím, ale i díky postavě. A mentalitě.“
Důležitá je i řeč, jak jste na tom s italštinou?
„Už se jí učím zhruba tři měsíce. Inter mi domluvil italskou učitelku třikrát týdně po dvou hodinách. Jde to pomalu, myslím, že se to zrychlí až teď přímo na místě, když jsem vhozen do vody.“
A pak snít o zápasu za áčko na San Siru...
„Jasně, momentálně pro mě není nic víc. Mluví se sice o tom, že se brzy postaví nový stadion, ale mým snem je zahrát si na plném San Siru. Když jsem tam byl na prohlídce, je to neuvěřitelný zážitek. Masakr.“
