Většina ligových stoperů se při představě ostrých střetů se stokilovým bourákem orosí. Vědí, že souboje s Tomášem Chorým (28) pekelně bolí. Dvoumetrový chasník v plzeňském dresu neuhýbá a za každých okolností dře pro tým. Michal Bílek na hrotu spoléhá výhradně na muže s číslem 15, rodák z Hané na jaře ještě neslezl ze hřiště. V čem spočívá útočníkova výjimečnost, proč se na plac téměř nedostávají konkurenti Matěj Vydra a Rafiu Durosinmi?
Tomáš Chorý si cestu do plzeňského základu poctivě odmakal. Až ve své šesté sezoně na západě Čech o sobě může říct, že je nezpochybnitelnou útočnou jedničkou. Dlouho platil za spolehlivého náhradníka, muže, který se hodí do závěrečných fází zápasů, kdy potřebujete soupeře přibít k vápnu, vyhrávat souboje, sbírat vysoké balony a z nich udeřit.
Odchovanec z Hané neremcal. Pracoval na sobě, zlepšoval nedostatky a trpělivě čekal na šanci. Vyplatilo se.
Po letním odchodu Jeana-Davida Beauguela svěřil Michal Bílek plzeňskou ofenzivu do rukou druhé věže, která francouzského habána v titulovém ročníku výborně doplňovala. Chorý výzvu zvládá, v ligové sezoně má na kontě už deset gólů a čtyři asistence. Na jaře sice výkony obhájce titulu drhnou, Chorý ale své úkoly plní velmi dobře. Naposledy vyhranou hlavičkou nad Hugem Bačkovským připravil gól pro Jana Kopice a nasměroval mužstvo k důležitým bodům proti Liberci (2:1).
„Tomáš je extrémně pracovitý, maká pro tým a dává důležité branky. To je pro trenéra Bílka rozhodující. Pokud
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
