Kouč Jirkal strávil rok v Číně: Koller je tam pojem, říká trenér

Loni v lednu dal sbohem rodině a vyrazil na druhý konec světa. Trenér Miroslav Jirkal se stal asistentem Jána Kociána v klubu Jiangsu Sainty, ale počítal, že v Číně vydrží jen dva tři měsíce. Nakonec bylo všechno jinak. Jirkal zůstal, i když byl Kocián po šesti kolech odvolán, a nakonec pomohl klub dovést ke čtvrtému místu. Odešel až na začátku prosince. „Klidně bych tam zůstal několik let,“ říká nadšeně Jirkal.

Bylo to pro vás velké dobrodružství?
„Bylo, ohromné. Pronikl jsem do kultury, která je pro Evropana hodně poučná. Fotbal v Číně navíc prožívá obrovský boom. Stačilo se podívat kolem sebe. Výborné tréninkové podmínky, spousta zahraničních hráčů, popularita mezi fanoušky.“

Smlouvu jste měl na dva roky, ale odešel jste v její polovině. Proč?
„Šli jsme do toho s Jánem Kociánem s tím, že pokud klub pozvedneme do nejlepší osmičky čínské ligy, budeme pokračovat i druhý rok. Skončili jsme čtvrtí, ale už dva měsíce před koncem ligy si uvědomili, že můžou mít ještě větší ambice, proto uzavřeli smlouvu s italskou Parmou o trenérské spolupráci. Změnili koncepci, Parma ji dodala nové trenéry. Ale rozešli jsme se v dobrém.“

Na co nejvíc vzpomínáte?
„Vybudoval jsem si velmi dobrý vztah s hráči. V Číně není zvykem sedět u piva, místo toho mě hráči pořád zvali na čaj. Chtěli vědět všechno o Evropě, jaký se tady hraje fotbal, jaké jsou tady zvyklosti.“

Vyprávěl jste jim o českém fotbale?
„Ano, podrobně, ale pozor, oni české hráče znají. Poborského, Rosického, Čecha, Kollera, ten je pro ně pojem. Přehled mají. Chtěli slyšet, jak žijí hráči v Česku, jaké mají možnosti, pořád to porovnávali. Chtěli by být v kůži našich hráčů, ale na druhou stranu jsou ohromní vlastenci a neradi opouštějí Čínu.“

Co vás jako trenéra v Číně nejvíc překvapilo?
„V Číně vůbec nefunguje rehabilitace, je to jejich největší bolest. Preventivně na masáže nechodí, využívají je až ve chvíli, kdy je něco bolí. To pak chodí na takzvané bolestivé masáže nebo baňkování. Takže hráči jsou neustále modří, záda mají od těch baněk mají samou modřinu.“

Je čínská medicína pro Evropana velký nezvyk?
„Neuznávají pilulky. Mají takový roztok, takzvanou čínskou medicínu, kterou používají na všechno. Je to na přírodní bázi, oni tomu věří, a proto to na ně zabírá. Takže žádné injekce nebo prášky.“

A prý si klubový lékaři připravují i vlastní energetické nápoje.
„Ano, používají dva druhy. Jeden se ve velkém vařil hlavně v zimě, byl to takový lektvar. Podávali ho hned po tréninku a docela fungoval. Na první pohled je to odpudivé, ale když to zkusíte, zjistíte, že na to tělo reaguje dobře. Nebolí z toho žaludek a je vám po tom teplo. To je v Číně důležité, protože se tam nikde netopí, takže i v místnosti se pohybujete v bundě.“

To je zvláštní. Bylo vám někdy v Číně úzko?
„Nejhorší chvíle jsem zažil v letedlech. Nelítá se tam moc vysoko, třeba jen v sedmi kilometrech, takže se kvůli turbulencím letadlo třáslo celou cestu. Nahoru dolů, třeba dvě hodiny v kuse. Zvykl jsem si, ale pořád jsem měl trochu divný pocit. Bylo to nepříjemné.“

Bál jste se?
„Létání se nebojím, ale když jsou turbulence, člověk nemá dobrý pocit. A tam jsem ho teda neměl. Byl jsem pokaždé rád, že jsem na zemi. Lítá se tam hodně. Obvykle se tam létá tak hodinu a půl, nejdelší lety na sever Číny byly tři hodiny. Úzko mi bylo často ale i v autě.“

Jak to?
„Na silnicích vládne obrovský chaos a všechny komunikace jsou přecpané. Podle čínských předpisů má přednost vždy auto, které přijíždí z vedlejší silnice, to samé auto před chodcem na přechodu. Je tam tolik lidí, že by se jinak nikdy nikam nedostali. Jedou nadoraz a počítají, že ostatní zastaví.“

Ale občas nezastaví.
„Zažil jsem to několikrát. Viděl jsem i situaci, kdy poškozený řidič vystoupil, rozbil u druhého auta okénko a druhého řidiče zboxoval až do krve. Odešel, nasedl do svého auta a nikdo si toho ani nevšiml. Vyřizují si to takhle podle svého.“

Také jste zažil nehodu?
„Já neřídil, nedoporučovali nám to, ale i tak jsem se tomu nevyhnul. Řidič, který nás svážel na bazu, jednou nevystihl, že je přimrznuto, auto začalo tancovat a sjelo ze stráně. Projížděli jsme houštím, až jsme se zastavili o strom. Na silnici jde v Číně často o život. Viděl jsem řadu těžkých nehod.“

Je to srovnatelné s jinými zeměmi?
„Zažil jsem dopravu v Turecku nebo Řecku, ale tohle je jiné. V Číně sice pravidla platí, ale hodně svérázná, takže na sebe musí být všichni na silnici ohleduplní. Vůbec si ale nedávají přednost.“

To asi platí i ve fotbale, ne?
„Nejen ve fotbale. Číňané se tlačí i v metru, musíte mít ostré lokty. Proto hráči makají, dřou a snaží se sami sebe pochválit a tím se prosadit. Jsou hodně sebevědomí. Nic nevypustí, na tréninku si dokonce přidávají.“

To nebývá moc zvykem.
„Nám se to stávalo pořád. Museli jsme jim to dokonce zakázat, ale to stejně nepomohlo. Takže jsme jim zdlouhavě vysvětlovali, že si tím škodí. Z posilovny jsme je vyháněli i před zápasem.“

V čem je čínský fotbal svérázný?
„Jsou zvyklí bojovat a hrát nadoraz. Pořád. Proto hodně faulují. Vlastně neumějí bojovat bez faulů. Každou chvíli jsme dostávali červenou kartu a spoustu zraněných hráčů jsme mívali i na tréninku. Je těžké je předělat, ale musejí se to odnaučit. Chce to čas“

Proto Čína nepatří mezi fotbalové velmoci, i když má 26 milionů registrovaných hráčů?
„To je jeden důvod. Mají obrovské předpoklady, ale taky velké nedostatky. Dostávají naivní góly a zahazují ohromné množství šancí. Čínský fotbal je neefektivní, proto v kvalifikacích rychle končí. Další problém je kreativita, kterou má jen málo tamních hráčů.“

Nemají ji v sobě?
„Od mládí znají jen dril, kreativitu u nich nikdo nerozvíjí. Jsou rychlí, obratní, s míčem jsou jako Brazilci, ale kreativita jim chybí. Proto shánějí takové hráče do ofenzivy ze zahraničí, což potvrdil i příchod Nicolase Anelky do Šanghaje.“

Anelku do Číny přilákaly velké peníze. Platilo to i ve vašem případě?
„Když člověk jede na druhý konec světa, musí tam mít dobrou smlouvu. A ta v Číně zajímavá je. Cizinci jsou tam dobře placení, protože se čeká, že něco nového přinesou.“

Zkuste to srovnat s platy v české lize.
„V Číně jsou vyšší. Je samozřejmě velký rozdíl, jestli tam působíte jako hlavní kouč nebo asistent, ale obecně se dá říct, že je to srovnatelné se zeměmi západní Evropy.“

Vrátil jste se do Česka. Co budete dělat dál?
„Pracovně i lidsky jsme si perfektně rozuměli s Jánem Kociánem, je to velký odborník s charakterem. Láká mě s ním pracovat dál i v budoucnu. Chtěl bych co nejdřív trénovat, ale nic domluveného nemám. Rád bych se zase do českého fotbalu vrátil, abych využil svých zkušeností. Ptám se, zjišťuji, ale zatím spíš sonduji situaci.“

Miroslav Jirkal

Narozen: 19. listopadu 1955 Bývalého brankáře, který ligu chytal v dresu Českých Budějovic, fanoušci znají spíše jako trenéra a pozorovatele. Působil jako asistent trenéra v Českých Budějovicích, Brně, Slavii i Spartě. Ve většině klubů měl na starost sledování soupeřů, jako pozorovatel působil několik let i u české reprezentace. V čínském klubu Jiangsu Sainty, kde se stal jedním ze tří asistentů slovenského kouče Jána Kociana a kde navíc celou sezonu koučoval B-tým, působil od letošního ledna do prosince. FOTBAL V ČÍNĚ Počet hráčů: 26 166 335 Počet klubů: 2 221 Postavení v žebříčku FIFA: 71. místo Nejslavnější hráči: Jihai Sun, Yang Chen