Učil se i od Kahna, teď Twardzik číslo 3 zaujal ve Skotsku

Dan Twardzik na konci minulého roku překvapil celé Skotsko i všechny, kdo mu už moc nevěřili. Ač už měl za sebou štace v Bayernu Mnichov, Karlsruhe, italském Comu či Aberdeenu, až v prosinci debutoval při hostování v Motherwellu v první lize.

A start to byl velkolepý: pět zápasů, všechny vítězné, a tři čistá konta. V novém roce se konečně prodral i do brány druholigového FC Dundee, kterému patří.

Čech, nebo Němec?

Byť to René Twardzik, někdejší gólman Brna, Vítkovic či Opavy, synovi přímo neřekl, potěšilo ho, že má následovníka. „Nevzpomínám si, že by mi to dal někdy najevo, ale je rád,“ míní Dan. „Inspiroval mě, brankářské rukavice jsem si navlékl hned,“ tvrdí junior, jenž se tátovi podobá hlavně stylem chůze.

Spolu s mladšími bratry – dvojčaty vyrůstal v Německu, kde René Twardzik zakotvil na sklonku kariéry a pokračoval coby trenér. Dosud se však mluvilo jen o Patrikovi s Filipem, kteří začali dojíždět na utkání reprezentačních týmů a dotáhli to až do Celtiku Glasgow.

O co méně byl Dan na očích, o to dobrodružnější přitom byla jeho cesta. V Erfurtu si ho vyhlédl samotný Bayern, kde se mu poštěstilo zatrénovat si s Oliverem Kahnem.

„Byl fajn, vůbec nepřipomínal ´blázna´, jakého jste občas viděli na hřišti,“ vypozoroval. V jednom mužstvu se Twardzik potkal s dnešními hvězdami Diegem Contentem či Davidem Alabou. „S ním jsem bydlel na internátu, byl mi nejblíž. Mluvil rakouskou němčinou, to bylo srandovní, ale byl to super kluk,“ vzpomíná.

Na „intru“ míjel i Toniho Kroose či Holgera Badstubera, při přípravě s rezervou čelil Thomasi Müllerovi. „Možná jsem ho trochu naštval,“ culí se Twardzik. „Proč už nejsi u nás v béčku?“ ptal se ho kanonýr.

V té době mladý gólman viděl budoucnost spjatu s fotbalem na západ od Česka. Dostával pozvánky do tamějších výběrů, zatímco z domova se nikdo neozval. Přesvědčili ho, aby přijal německé občanství. Pravidla pro jeho udělení jsou přísná, nicméně vyšší fotbalový zájem pomohl.

„Dlouho jsem o tom uvažoval, jsem přece Čech. V hlavě to…,“ hledá po dlouhých letech za hranicemi správné slovo, „tlačilo.“ Nakonec kývl a má dva starty za německou „osmnáctku“.

Pouta s Bayernem i Německem se však postupem času zpřetrhala. V Mnichově už Twardzik perspektivu neviděl, nemohl se dočkat „dospělého“ fotbalu. Nadešla chvíle, kdy dal blyštivému angažmá sbohem. „Třeba jsem mohl vydržet déle, ale nelituju,“ tvrdí pevně.

Jsi malý!

Němečtí manažeři ho poslali do Karslruhe, ovšem šťastný krok to nebyl. Ač ho chválili, na závadu najednou byla jeho výška. Nikdy žádný dlouhán nebyl, dnes měří „jen“ 183 centimetrů. „Říkali, že jsem malý,“ ohlíží se. Potíž to byla i při shánění angažmá jinde v Německu, až z toho vyšlo stěhování do třetiligového italského Coma. „Tam byl trenér brankářů menší než já,“ usmívá se Twardzik.

Jenže ani v Comu se natrvalo neprosadil. Loni pak přišlo vysvobození – a definitivní odbočka směr Skotsko. Po krátkém angažmá v Aberdeenu, kde gólmany cepoval slavný Jim Leighton, a zkoušce v Celtiku zakotvil v druholigovém Dundee FC.

Nastěhoval se k bráchům Patrikovi s Filipem a čekal na šanci jako dvojka – když se zničehonic ozval Motherwell vedený další legendou Stuartem McCallem. Špičkový tým z elity, jemuž zranění nevídaně pokosila brankáře.

Vsadit na mladého cizince byl risk, ale Twardzik měl krom jiného doporučení od Leightona. V prosinci z toho bylo měsíční hostování. „Šlo to hodně rychle,“ uznává Twardzik. „A možná mi to i pomohlo.“ Během čtyř dnů se musel připravit na zápas s Ross County. McCall k němu pouze prohodil: „Nedělej si těžkou hlavu a předveď, co umíš.“

Nervozitu úspěšně drtil už při rozcvičení, stačilo se rozhlédnout. „To je to, co jsem vždycky chtěl,“ vydechl. První liga – a on v bráně. „Kleslo to ze mě,“ říká (a myslí spadlo).

Vyčítali mu málo centimetrů, a premiéra přišla zrovna na Britských ostrovech. Plachtících míčů a vybíhání se však nebojí. „Měl jsem respekt, protože skotský fotbal je i tvrdší, ale ne strach. S vysokými balony nemám problémy, když se rozhodnu po nich jít, neváhám,“ ujišťuje.

Výškový handicap nahrazuje rychlostí nohou i dobrým timingem. A ve skotské lize o tom přesvědčil. Ani v jednom z pěti utkání nebyl u ztráty bodu, třikrát nepustil míč za záda.

„Kluci mi pomohli, Motherwell má jednu z nejlepších obran,“ povídá Twardzik. „Ale tři čtyři střely za zápas na mě určitě šly.“ Skvělým zákrokem podržel tým zvlášť v Aberdeenu, kde Motherwell vyhrál 1:0. „Snad jsem dokázal, že i menší brankář může chytat na nejvyšší úrovni,“ zazní refrén.

Nerozhoduje papír, ale srdce

Na Nový rok Twardzik uzavřel účinkování v městě jihovýchodně od Glasgow výhrou 4:0, poděkoval za šanci a rozloučil se. Motherwell ho však z očí nespustil, v minulých dnech zvažoval další hostování. Mezitím se mladý Čech dočkal i v dresu Dundee: ve Falkirku před půlí nahradil vyloučenou jedničku Kylea Letherena – a hned chytil penaltu. I když prohře 0:2 nezabránil, příští zápas měl jistý. V něm přispěl k remíze 1:1 s Alloa Athletic. Ačkoli už se Letheren zase vrátil po vypršení trestu, český konkurent se posunul zase o krůček dál a k jednomu splněnému snu mohou brzy přibýt další.

Tedy až na jeden. Twardzik zvažoval, že by znovu požádal o české občanství, leč bylo by to složité. „Trochu je mi to líto, asi nikdy za naši reprezentaci nenastoupím,“ mrzí ho. Navzdory cizímu pasu se totiž nepřestal cítit jako Čech. „Nerozhoduje, co máš na papíře, ale v srdci. A v něm je to jasné.“

Po hostování v Motherwellu se Dan Twardzik dočkal premiéry i v dresu Dundee

• 
• 
• 4 zobrazit galerii