Hráčem Sochaux se oficiálně stane až na Nový rok, ovšem v novém působišti už od soboty trénuje. „Je to náročné,“ upí exostravský útočník Václav Svěrkoš po prvních dnech ve Francii.
Jaké jsou úvodní dojmy z nového působiště?
„Je to tady fajn. Trénovali jsme dost, takže jsem celkem unavený. Dá se říct, že jen trénuju, spím a jím. Je to náročné… Oni měli pauzu jen týden, kdežto já tři týdny a musím to manko dohnat.“
Do těla tedy dostáváte slušně.
„To určitě! Hlavně po těch třech týdnech dovolené to cítím. Sice jsem něco během ní sám dělal, ale nebylo to ono. Hned první trénink jsme tady fakt hodně běhali a na druhý den se mi moc dobře nevstávalo.“
Navíc je to zřejmě poprvé, co jste do přípravy naskočil hned po vánočních svátcích, ne?
„To je pravda. Je to pro mě změna. Vždycky jsem byl ještě přes Nový rok doma. Ovšem doufám, že to bude ku prospěchu. Pauzu mám kratší, a tak se do toho možná dostanu mnohem dřív než obvykle. Nějaké síly mi ještě z podzimu zbyly.“
Už jste měli tréninky s míčem?
„Bylo to asi ze sedmdesáti procent kondiční. Ale dvakrát už jsme byli na hřišti a všechno se dělá s míčem. Nerozcvičujeme se vůbec bez balonu, žádný slalom nebo překážky. Nic. Na hřišti zásadně jen s míčem a ve velkém tempu!“
Václav Svěrkoš • Foto ČTK
Nějaké oficiální uvítaní v týmu proběhlo?
„Ano. Trenér mě v kabině představil klukům, jenže já jsem tomu moc nerozuměl. Francouzština je pro mě úplně neznámá, nikdy jsem se ji neučil, takže je to zatím boj. Ovšem bylo to decentní uvítání, zpívat nebo tancovat na stole jsem nemusel.“
A co vy, připravil jste si pro nové spoluhráče nějakou uvítací formulku ve francouzštině?
„To také ne. Spíš jsem se s každým jen pozdravil, takže bon jour a větičku jak se máš už umím. Do ničeho dalšího jsem se raději nepouštěl, člověk potom něco plácne, ten druhý mu odpoví a já už pak nebudu vědět, jak odpovědět. Na jazyku musím hodně zapracovat, je to důležité, pochopil jsem to už v Německu.“
Počítám, že pod stromečkem jste asi nějaký francouzsko-český slovník našel, ne?
„Trefa! Otec od přítelkyně mi koupil slovník a ještě nějaká cédéčka. Přál jsem si to, takže jsem byl spokojený.“
Cédéčka už posloucháte?
„Z knihy už se učím. S cédéčkem je trochu problém, jsem zatím na hotelu a nemám to jak pustit. Po Novém roce však dostanu učitelku, což bude lepší. To se totiž nevyrovná tomu, když si jen čtete. Hlavně kvůli výslovnosti! Je fajn si něco číst, jenže já si třeba pětkrát dokola zopakuju jedno slovíčko, a pak stejně nevím, jestli jsem to řekl dobře.“
S kým z týmu se zatím nejvíc bavíte?
„Všichni se ke mně chovají hezky. Ovšem nejvíc se bavím se Slovincem Bojanem Jokičem. Je v nároďáku a hrál proti nám i v Teplicích. Ještě teď mi za ten zápas nadává. Říkal, že v první půlce nás mohli zadupat do země. Já jsem ho uklidnil, že jsme jen malinko povolili.“
Stále patříte Baníku, hráčem Sochaux se stanete až 1. ledna. Nebyl problém s tím, že ve Francii trénujete již nyní?
„Vůbec žádný. Ale vidíte, když to tak říkáte, tak mě napadá, že se ještě můžu rozhodnout, kde vlastně budu hrát. Kdyby se mi tady něco nelíbilo, tak se seberu a pojedu domů.“
To byste opravdu udělal?
„To je samozřejmě legrace.“ (rozesměje se)
Jarní část sezony pro vás začíná za pár dní. Už 3. ledna vás čeká francouzský pohár s Rennes. Nastoupíte už k tomuto duelu?
„Nevím, jestli se mi do té doby stihne vyřídit transferkarta. Spíš asi ne. Ale na první domácí ligový zápas (10. ledna se St. Etienne – pozn. red.) už budu připravený.“
Rodinu ještě ve Francii nemáte, že?
„Nemám. Zatím nemáme své bydlení a nechtěli jsme malou tahat po hotelích. Po Novém roce mám přislíbené, že se tomu budeme věnovat a že něco najdeme.“
Do Ostravy se ještě před začátkem jarní části ligy podíváte?
„Asi ne. Domů se na jaře dostanu jen na nároďák, pokud budu nominovaný. Jinak budu až do konce sezony ve Francii. Stejně se nebudeme moc stěhovat, přítelkyně s malou budou lítat domů častěji a nechceme to mít rozbombardované na dvou místech. Takže si tady zařídíme komplet nový byt.“
