Kapitán Sparty Haraslín: Sauna, hokej, rodina i řev v kabině. Popsal, jak se změnil Priske

Ten výlev v kabině v poločase ostudného domácího zápasu s Pardubicemi se stal legendou i virálem. Lukáš Haraslín, viditelně rozžhavený a naštvaný, se pustil do spoluhráčů. Favorit totiž s outsiderem po první pětačtyřicetiminutovce prohrával 0:2 a předváděl šílené věci.

„It’s only hihihaha before the game,“ láteřil kapitán.

Po změně stran obrat nepřišel, bylo však jasně vidět, jak slovenský útočník prožívá výsledky i hru mužstva. „Já rozhodně motivaci neztrácím,“ narazil ostatně v rozhovoru pro Ligu naruby na slova sportovního ředitele Tomáše Rosického o tom, že někteří členové sparťanského kádru mají nižší hladovost po úspěších než dříve.

Co vás drží ve střehu?
„Motivaci přece musíte mít sami od sebe. Máte možnost hrát ve špičkovém klubu, v tom nejlepším, který sleduje celé Česko i Slovensko. I Evropa moc dobře ví, co je Sparta. Máte na dosah velké úspěchy a každý by přece měl chtít zažít to, co zažijete, když vyhrajete ligu nebo pohár. Musí mít tu chuť radovat se na konci.“

Vy už máte dva tituly. Nestačí?
„Ne, určitě ne. Mým snem i cílem je stále vyhrávat zápasy a trofeje se Spartou, protože to je opravdu nádherný pocit.“

Proto je na vás tak vidět, že vás potěšila volba kapitánem?
„V první řadě je to obrovská čest.“

Vypadá to, že jste až pyšný.
„Samozřejmě, jsem na sebe pyšný, ale vlastně se to ani nedá nějak popsat. To člověk musí zažít. Je to, jako když se vás někdo zeptá: Jaké to je, když vyhrajete ligu nebo pohár? Stejné to je s kapitánskou páskou. Máte ji na rukávě, máte odpovědnost ke klubu, spoluhráčům, vzpomenete si, jací TOP hráči ji nosili. Je to tíha, ale myslím si, že jsem se přesto nezměnil, v kabině jsem pořád stejný.“

Je těžká i vzhledem k tomu, že jste vyrůstal ve Slovanu Bratislava?
„Jsem rodilý Bratislavan, který se stal kapitánem největšího klubu v Česku. Je to vlastně zadostiučinění za celou moji kariéru, jeden z vrcholů. Vždycky jsem věděl, že je rivalita obrovská. Když jsem byl mladý, poslouchal jsem tátu, jak vypráví o těch největších klubech, a Sparta tam vždycky byla. V poslední době to v ní Slováci neměli lehké, to jsem zase slyšel od dalších lidí, přesto jsem do ní šel ze Serie A. Věděl jsem, že jdu do evropského klubu. Ve Slovanu mám hodně kamarádů, v týmu, ve vedení, rivalita tam je jen na hřišti.“

Proto jste ho tak chtěl potkat v Evropě?
„Ano, byla šance v Lize mistrů i teď v Konferenční lize. Vzpomínám si na zápasy v mládeži, když jsme hráli na Strahově, proto si myslím, že Sparta–Slovan by bylo podobné jako teď Sparta–Slavia. Byla by to výborná reklama pro československý fotbal. Je nevím, kolik bych musel koupit lístků na jeden i druhý zápas.“

Posloucháte pořád v kabině narážky na vztah Čechů a Slováků?
„Posunulo se to, kabina se mění. Máme v ní teď mnohem víc národů. Myslím, že je to úplně normální.“

Jak jste se vlastně dověděl, že jí budete šéfovat?
„Zavolali si mě trenér a sportovní ředitel, měli jsme jeden mítink, kde mi to oznámili. Chtěli, abych to věděl první. Pak se to řeklo před celým týmem. Proběhlo to v pohodě.“

Máte nějakou speciální pásku?
„Ne, klasickou, stejnou, jakou měli kluci přede mnou. Přemýšleli jsme, jestli neuděláme nějakou sparťanskou, ale je to složité. V Evropě musíte mít tu oficiální, na které je nápis Respect.“