Se Spartou jsme napsali tečku, říká Hašek. Projekt Dukla začal v hospodě, sestup by…
Po letech napjatých vztahů je mezi Martinem Haškem (56) a fotbalovou Spartou klid. Kauza třaskavého odchodu syna z Letné skončila při jednání o přestupu Kevina-Prince Milly, kdy si nový sportovní ředitel Dukly podal ruku s Tomášem Rosickým. „Cítil jsem to trochu jako handicap a chtěl jsem celou věc definitivně uzavřít,“ vrací se ke starému sporu. V exkluzivním rozhovoru pro Ligu naruby a iSport hovoří také o své nové roli, projektu Dukla a jejím majiteli Matěji Turkovi. „Sestup by byl drobná komplikace,“ tvrdí. Roční iSport Premium za zvýhodněnou cenu >>>
Po bohaté hráčské i trenérské kariéře se do fotbalu vrátil v nové pozici. Jako sportovní ředitel Dukly rozjíždí Martin Hašek netradiční projekt s důrazem na mladé zahraniční hráče s vysokým potenciálem. „Takhle se vyvinul trh. Myslím si, že žádný náš transfer nepřesáhl částku 170 tisíc eur (zhruba 4 miliony Kč). To je strop, ve kterém jsme schopní fungovat,“ vysvětluje ve velkém rozhovoru. A dodává, že zpět na lavičku už se vracet nehodlá.
Máte za sebou profesní přerod. Po odchodu z Bohemians v roce 2019 jste byl už jen krátce v Ústí a ve Zbrojovce. Co bránilo tomu, aby vaše trenérská kariéra pokračovala?
„Musíte mít nabídky – a já je neměl. Samozřejmě byste se mohli doptat proč. To ale nedokážu úplně zdravě posoudit, můžu se jen domýšlet. Důležité je, že je to trh a na něm nebyla poptávka.“
Mohlo hrát roli to, že jste pro část lidí ve fotbale specifický tím, že přemýšlíte a chováte se jinak? Nebo na tom měl velký podíl i hodně rezonující konec vašeho syna Martina ve Spartě v roce 2020?
„To, co říkáte, se vyloučit nedá. Já to ale bral tak, že o mě prostě není zájem. Postupem času, i když jsem doufal, že nějaká nabídka přijde, jsem se s tou myšlenkou smířil a bral ji jako fakt.“
Dokonce jste uvažoval, že už ve fotbale nebudete pracovat vůbec. Myslel jste to opravdu jako úplné odstřižení, nebo pouze uzavření trenérské dráhy?
„Bral jsem to spíš obecně ve fotbale. Měl jsem za sebou hráčskou kariéru, pak zhruba patnáct let trenérské praxe na profesionální úrovni, první a druhá liga, Sparta… Když nebyla poptávka po mně jako trenérovi, těžko se dala očekávat ohledně jiné pozice, se kterou jsem neměl žádnou zkušenost. Postupem času přicházejí noví a mladší trenéři, nové technologie, trendy, a platí přísloví: Kdo chvíli stál, už stojí opodál. A já cítil, že opodál jsem čím dál víc. Ze začátku jsem ještě při každém přestupovém období čekal, jestli se něco nestane. Později už mi bylo jedno, že se někde mění trenéři. Už jsem o tom, že by mě mohli oslovit, ani nepřemýšlel.“
