Mihálik o Hradci, Vrbovi, Alkmaaru i nadávkách fanoušků: I moje sklenice někdy přeteče
V Malšovické aréně má „svého fanouška“, pána, co mu spílá opakovaně, spíše neustále. Ostatně ani jiné části sexy stadionu v Hradci Králové mu nebyly často nakloněny. Jenže v poslední době se situace mění. Ondřej Mihálik si uzmul post útočníka číslo jedna, naposledy rozhodnul zápas s fotbalisty Baníku a nepřízeň mizí. „Cítím, že to kormidlo otáčím,“ těší chlapa, který si vyzkoušel i angažmá v Plzni či Alkmaaru.
Je to přece mladý Pišta. „Jinou přezdívku jsem ani nemohl mít,“ usměje se Ondřej Mihálik. Táta Štefan válel za Jablonec, byl uctívaným útočníkem. Dával góly. Synátor vtrhl do ligy jako náctiletý dvěma perfektními sezonami.
Upletl si na sebe bič, přitom… „Nejsem úplně koncový hráč. Vždyť já mám i zápasy na krajním obránci,“ poukáže osmadvacetiletý hráč. Ano, také mezi Votroky zkusil středního halva, desítky z obou stran, hrot, wingbeka.
Ale teď je na své devítce, pod sebou dva skřítky, jak Adama Vlkanovu s Václavem Pilařem nazval trenér David Horejš, a zvedá se, získává důležitou roli.
Nezažíváte nejlepší období v Hradci?
„Pravda leží na hřišti, přestože je to klišé. Měl jsem období, kdy jsem spaloval šance, vyšel o mně i článek, že jsem největší palič sezony podle xG metriky. Musel jsem si na svou šanci počkat, makat v tréninku a teď se to vrací.“
Co vám zůstává je pán, který vám nadává snad při každé akci. Jak se s tím vyrovnáváte?
„Takhle, nejsem úplně stresař, spíš bych řekl, že jsem flegmouš. Není to tak, že bych seděl v kabině a klepal se, spíš si najdu pohodové nastavení.“
A jak se to dělá?
„Začnu od těch jednoznačných malých věcí, jako je bojovnost, práce, detaily důležité pro tým. Na to se soustředím. To mi pomáhá všechno spláchnout, i když vím, že nejsem nejoblíbenější. Ale i to se třeba v případě kotle, zdá se mi, obrací.“
Takže vydržíte všechno?
„Popsal bych to takhle: Moje sklenice je fakt obrovská. Můžete to tam lejt, lejt, ale pak přijde chvíle, kdy už se ta tekutina dotýká hrany, kapičky přepadávají přes okraj. Pak najednou vybouchnu - a pak si řeknu, že to bylo úplně zbytečný.“
Kdy se to stalo? Šlo o vašeho hlavního příznivce?
„Bylo to někdy v listopadu po zápase se Slováckem, kdy jsem dával gól a vyhráli jsme 4:0. Teď po Baníku se mě směrem k němu zastal trenér Horejš, ale tehdy jsem s ním měl tu konfrontaci ze hřiště já.
