Sparta byla pod tlakem a změnila systém: Priske zesílil srdce. Bije do rytmu?
Je čitelná. Nic nemění. Chce to více variability, překvapit protivníky. Sparta pod Brianem Priskem i při epizodě s Larsem Friisem držela předlouhý čas jedno nastavení, rozumějte rozestavení. Přes 3-4-3, dvěma mistrovskými tituly ověnčený systém, nejel s malými výjimkami vlak. Až toto jaro přišel vítr změn, přivolala ho personální krize a také lekce od Alkmaaru v osmifinále Konferenční ligy. Klíčovým rozdílem je vedle čtyřčlenné defenzivy trojice pánů ve středu pole, tedy v zásadním místě hry.
Bylo to jako kolovrátek. Na pravé straně středové dvojice šéfoval se svou vymazlenou levačkou Kaan Kairinen, kolem něj se točili pomocníci: Qazim Laci, Lukáš Sadílek, Markus Solbakken, Santiago Eneme, Patrik Vydra, Magnus Kofod Andersen, Sivert Mannsverk, Andrew Irving.
Pořád ve dvojici, často v podčíslení proti soupeřům. Přesto dlouho fungovali, principy a systém se zajel. Postupně však přišly propady, zásah však ne. Přitom se nabízel, právě ve středu pole Slavia či Plzeň Spartu eliminovala.
Dokonce i sportovní ředitel Tomáš Rosický řešil s Brianem Priskem a později Larsem Friisem možnost změny. Ne třeba definitivní, ale aspoň jako další variantu.
Zdá se však, že razantní zásah přichází až nyní. Najednou jsou
