Baník se mění, on zůstává. Kdo je nedotknutelný muž, který v klubu ustál všechny krize?

Pro Václava Brabce jde o nejsložitější téma za dobu jeho fungování ve fotbale. V září 2022 poprvé přiznal, že Michal Bělák je nejen jeho výkonným ředitelem, ale i „zetěm“ (bez manželského svazku). Šlo sice o veřejné tajemství, nicméně o soukromí miliardář z Kroměříže mluvit nemusel. Rozhodl se tak možná i proto, aby dal všem jasně najevo, že změny nenastanou.

„Pokud se budou hlasy na rezignaci Aloise Grussmanna nebo Michala Běláka zvyšovat, jsem ochoten z toho vyvodit osobní zodpovědnost. Ale jinak nemůžu,“ řekl doslova.

Že Brabec o měsíc později Grussmanna sesadil z funkce sportovního ředitele a nahradil jej Luďkem Mikloškem, jak deník Sport tehdy předpokládal, je věc jiná. Směrem ke Grussmannovi šlo o podpůrný projev loajality a důvěry, nicméně hlavní podstatou sdělení bylo, že šéf nebude tolerovat jakékoli negativní projevy k členům rodiny, do které Bělák již pár roků patří.

Brabec to dodržel, povedlo se mu u těch nejvěrnějších fanouškovských skupin navodit atmosféru, že téma Bělák je tabu. Navíc od té doby šel Baník výsledkově i výkonnostně nahoru, takže se nálada v regionu zvedla. Až do současnosti.

Fanouškům dochází trpělivost – a při pohledu na tabulku se není čemu divit. Veřejnost má i kvůli někdejším výrokům majitele navíc oprávněný pocit Bělákovy nedotknutelnosti, což se v současné hluboké krizi, při neustálých výměnách trenérů a kolotočích v mládeži, prostě špatně kouše.

9 pohledů na muže po boku majitele

Zatímco v jiných firmách se racionálně vyžaduje proaktivní přístup managementu, na Bazalech se toleruje reaktivita. Neúspěchy odnášejí zejména trenéři, neřeší se podstata problému. Trápí to klubové legendy, leč si nechtějí u Brabce dělat zle, a tak o tom (před ním) nemluví. Na rozdíl od fanoušků, kteří už to v minulých zápasech nevydrželi a po letech znovu žádali Bělákovu hlavu.

Osmatřicetiletý ředitel působí v Ostravě přes osm let, více než tři tisíce dní. A absolutně se mu coby inteligentnímu, pracovitému a schopnému člověku nedají upřít nemalé zásluhy na procesu stabilizace FCB, na který v době jeho příchodu ze Znojma vykukovali všelijací kostlivci ze skříní.

Však byl taky Bělák postupem času ve Slezsku neformálně titulován jako jakýsi správce majetku nebo ekonomický dozor vyvíjející se organizace. Brabec s ním byl spokojen, důležitost rostla. Až možná přerostla...

K Brabcovi se dostávaly výtky k Bělákovu chování, oba to však pravidelně vysvětlovali mládím. Úspěšný třicátník v tak specifickém odvětví, jako je fotbal, přece musí zákonitě štvát ješitné a o generaci starší šíbry, zaznívalo. A když už i boss poznal, že je něco za hranou, omluvil to věkem, nezkušenostmi a nutností se učit. Tak jako v onom videu.

Pro nezávislý pohled oslovil deník Sport devět osob z tuzemského prostředí, záměrně v různých funkcích – majitele klubů, ředitele/předsedy, manažery, agenty, skauty + trenéry, hráče, zaměstnance a partnery Baníku (některé bývalé, jiné současné) – a za podmínky anonymity přináší jejich názor na Michala Běláka:

Pohled první: „Vše jsem vždycky řešil rovnou s Brabcem, protože Mikloško asi nerozhoduje a o Bělákovi jsem od nikoho nikdy neslyšel nic pozitivního.“

Pohled druhý: „Nebýt Michala, spousta dobrých věcí se v Baníku nikdy vůbec nedotáhla. Chválu za úspěchy a povedené transfery sklízel jen Luďa Mikloško, nicméně děkovat by se mělo hlavně Michalovi. Ano, má specifický rádoby humor po otci, někdy namistrovanější styl komunikace, ale ostatní lidi v klubu na důležitých pozicích svými dovednostmi a vzděláním hodně převyšuje.“